Posledný strih

„Chci upřímnost. Žádný umělý slzy, chci pravý!“ Ach, ty remaky. Často jsou jen o chamtivosti producentů, kteří si všimli úspěchu jiného filmu, obvykle natočeného v jiném než anglickém jazyce. A jdou do toho s tím, že nechápou/ignorují to, co způsobilo právě úspěch originálu. Třicet předchozích scén je podle rejžy na nic, kvůli filmu se hodně zadlužil, herci jsou bez života, na place je cítit napětí. Romain Duris měl totiž za úkol natočit předělávku japonského filmu – a to beze změny jakýchkoliv prvků. Tvůrce oscarového Umělce tentokrát vřele objímá béčkové filmy, s katastrofálními kulisami, uječenými hereckými výkony a kýčovitými efekty. Improvizace na filmovém place fajn, ale celé se mi to velmi brzy začalo zajídat, určitě to chtělo pár scén nechat ve střižně a humoru mělo být rozhodně víc. (28.04.2023)

Po rozpačitých prvních minutách se následující "na jeden záběr" půlhodina proměnila v celkem fajn zábavu, když jsem přistoupil na to, že jde o jedno velké meme a čistě troll zábavný film. Jakmile se ale po půlhodině odlehčené první části přesouvá film dále a snaží se být jakože vážný, tak nastává problém. Od té doby až do konce je to táhlá nuda bez jakékoli sympatické scény, postavy či humoru. K tomu francouszký dabing a anglické titulky, ve kterých se všechny hlášky ztrácejí v překladu a nedávají moc smysl, béčkový neambiciozní scénář a katastrofa je na světě. Odehrávat se film celý v původním duchu, na slabší průměr by se vytáhl, takhle je to ale neskutečný brak, u kterého vůbec nerozumím, co že se film snaží divákovi říct a ze všeho nejvíc se divím, že se dostal dokonce do českých kin... (08.03.2023)

Americká noc podle Michela Hazanaviciuse  kombinovaná s poctou pokleslým zombie katastrofám ideálně italské školy. To vše ovšem původem z Japonska, doslova. První půlhodina je naprosto brilantní nápodoba velmi špatného filmu se spoustou zoufale divných scén, absurdních dialogů ("Ça va?" - "Ça va. Et vu?" - "Ça va.") a nečekané "pointy". A druhá je polovina je vtipné vysvětlení, jak se k danému cíli dostat. Herci se baví, prostředí je dostatečně "levné" a celek svižně odsype do cíle. (28.10.2022)

Na Hazanaviciusovi je sympatický, že se nechová jako oscarový režisér. Škoda, že toho na něm není sympatického víc. Ne že bych se místy nebavil a ne že by se nenašlo pár ok vtipů, ale po chvíli je člověk tak nějak napřed před tím filmem, nenachází překvapení a celá ta filmová satira moc nešlape, protože to je složeno spíš z kusých romantizujících vtipů, které jsou tak trochu na jedno brdo. Jako ale je to většinou fajn. 3 a 1/2 (17.10.2022)

„Bude to něco mezi Scorsesem a Coppolou.“ . . . Skoro nic jsem si před dnešní návštěvou kina nezjišťoval a mohl být tak hodně zaražen i ještě víc překvapen – a pokud chcete zažít co největší překvapení, dále můj komentář nečtěte. Michel Hazanavicius přináší doslova fajnšmekrovskou cinefilní jízdu, v níž si přes půlhodinu musíte projít odsledováním naprosto šíleného, trapného a nepříliš povedeného pokusu o béčkovou zombie „komedii“ z prostředí natáčení filmu, abyste pak plně docenili ten zbytek i celý tvůrčí záměr. Možná se chvílemi budete ptát, proč oscarový režisér točí nechutný zombie brak? Proč nám vyústění celého příběhu ukázal již na začátku? Ach, nemohl ten dlouhánský prolog alespoň zkrátit? Jenže jak plynuly minuty, film se mi stával stále sympatičtějším, vtipu postupně přibývalo, jeho sledování jsem si stále více užíval a když jsem si už myslel, že teď už ničím nepřekvapí, začal z něj teprve sypat gejzír vtipů, nápadů a dílčích point v stále závratnějším tempu, šílená úvodní část dostala zcela nový rozměr a... máme tu důmyslnou parodii nejen na zombie subžánr, ale ještě i na „špatné špatné“ béčkové filmy (použiji-li klasifikaci špatných filmů od honajze2 :o)). Po skončení mohu poznamenat jen: byla to nesmírně originální a zábavná jízda! **** A já se od Michela H. se složitým příjmením musím podívat na Umělce (2011), jehož jsem už sice s vesměs pozitivními dojmy jednou viděl, ale neohodnotil, a konečně i na Obávaného (2017) ze života a natáčení slavného Godarda, protože mám pocit, že francouzská kinematografie tímhle získává nejen dalšího osobitého režiséra, ale zároveň unikátního specialistu na ojedinělý žánr – hraných filmů o filmech. [80%] (24.10.2022)