Heavy Metal

Očekával jsem, že děj bude pouze kulisou rockového/metalového soundtracku, ale to jsem se šeredně mýlil. Hudba je naopak použita velice decentně a umírněně, není upozaděna, ale ani přehnaně nevyčnívá, takže žádné heavy metalové orgie pro máničky nečekejte. Heavy Metal oplývá kromě výtečné vizuální stránky i nadmíru zajímavým příběhem, který představuje sled několika samostatných fantasy/sci-fi povídek, jež spojuje ústřední prvek, tajemný Loknar. Prostě si představte něco jako točí Iñárritu, případně rovnou povídkový Paříži, miluji Tě (tedy spíš Loknare, miluji Tě) a to včetně kolísavé kvality jednotlivých povídek, připočtěte k tomu osmdesátá léta a máte hodně přibližnou představu, jak Heavy Metal vypadá a funguje. Navzdory animovanému pojetí se snímek nevyhýbá nahotě, sexu, násilí, krvi, ani vyhřezlým vnitřnostem, takže pustit jej dětem jako pohádku na dobrou noc není nejlepší nápad. Neurazí ani dabing a vzhledem k cílové skupině jsme naštěstí ušetřeni písniček Blue Öyster Cult nebo Stevie Nicks ve verzích od Vildy Čoka respektive Ivety Bartošové. (11.06.2012)

Kultovní animovaný snímek, složený z několika comicsových povídek, obsahujících všechny tři základní kameny fantastického žánru - tedy jmenovitě SF, fantasy a horror. To vše v prvotřídní kvalitě, a od různých kreslířů. Hudbu (dělanou většinou speciálně pro tento snímek) dodali významní představitelé hard rocku a heavy metalu té doby (Blue Öyster Cult, Cheap Trick, Black Sabbath, Nazareth, Sammy Hagar, Grand Funk Railroad, Trust, Journey) společně s několika zástupci ostatních proudů populární hudby (novovlní úleťáci Devo či bývalá členka Fleetwood Mac, a později zbožňovaná pop rocková ikona, Stevie Nicks). Největší slabinou snímku je paradoxně právě přísný důraz na jeho comicsové vyznění. Pořád jsou to totiž spíš rozpohybované kreslené obrázky z bombastického fantasy magazínu, než působivý samostatný film. I tak jde o jeden z nejzajímavějších projektů popkulturní historie, jehož zhlédnutí by mělo být povinností zejména pro tři druhy diváků : fanoušky comicsu, fantastiky, a klasického rocku. (23.11.2007)

Já moc nevěděl, do čeho jdu, jen jsem věděl, že to má být jakýsi kult, takže když to celé začalo v New Yorku budoucnosti plného grázlů a bordelu, se svéráznou postavou taxikáře v hlavní roli, byl jsem z toho filmu naprosto nadšený a nemohl se dočkat, kam to celé bude gradovat. V tom úvodu totiž všechno fungovalo přesně tak, jak mělo. Pak se tam ale začalo odehrávat něco jiného, o čem jsem si myslel, že bude jenom flashback, načež se tam pak po skončení tohohle příběhu rozehrál další a opět jiný, takže až pak mi došlo, že celý film bude povídkový a propojený bude jen tou postavou čirého Zla a jejího procházení různými světy. A vše skonči tak - dá se to vůbec označit jako spoiler? - že zlo bude existovat vždycky, ale stejně tak i dobro, které proti němu bude neustále bojovat. Což aspoň trochu podnětné je, ne že ne. Problém je, že po tom skvělém úvodu jsem skutečně očekával, že takový bude celý film a ten následný rozpad na povídky mě natolik zklamal, že jsem se přes něj nedostal ani po dokoukání. Ale budiž, to je spíš moje blbost. Právoplatné zklamání ale mám tak jako tak, jelikož první povídce se nevyrovnalo nic ani zdaleka. Většina mi totiž přišla dost průměrná a někdy i zapomenutelná, přičemž nejhůř u mě dopadly poslední dvě - a to z toho důvodu, že ta se šňupajícími mimozemšťany a nadrženým robotem mi přišla spíš trapná než cokoli jiného a ta závěrečná ryze fantasy povídka, která snad je ze všech nejdelší, mě nesedla už jenom z toho prostého důvodu, že hard fantasy jde v drtivé většině případů naprosto mimo mě a tady tomu bohužel nebylo jinak. A takových 15 minut do konce jsem celkem často koukal na zbývající čas, jak mě to celé nebavilo. Kvůli tomu všemu to na víc jak slabé tři nevidím a to je ještě zázrak, že se to na nich udrželo. Btw překvapivě se sem ta hudba perfektně hodila a taky jsem zjistil, že to, co jsem považoval za heavy metal, ve skutečnosti heavy metal asi není, protože jsem si myslel, že je to ta hudba, která zní, jako by někdo do randálu vyřvával švédské názvy nábytku (to není moje přirovnání, to mám odjinud), ale tohle stále zní jako hudba a ani jsem neměl problém ji poslouchat... Slabé 3* (16.10.2022)

Animace hrozně fajn, po všech těch dnešních modernostech stará dobrá kresba působí skvěle, líbilo se mi i to subžnrové přeskakování, i když mix sci-fi, a až howardowsko-conanovské magické fantasy, ovšem přemístěné do vesmíru, značně převládá. Horroru tam je hodně pomálu a čekáte-li nějaký, budete hodně zklamaní. Je ho tam tak na dvě minuty. Zato erotiky a naditých prsou habakuk. Jako je to fajn na pokoukání, i když k závěru už to působí trochu nudně. (01.06.2015)

Připomnělo mně to jeden film s R. Williamsem - Flubber. Což je zajímavé, jelikož ty filmy nemají mnoho společného (jeden je animovaný, druhý hraný; jeden je super, druhý je blbost; ...). Vlastně se tedy dá říct, že nemají společného vůbec nic krom... krom nazelenalé, oživlé, původně tedy neživé substance, jež by měla reprezentovat (1981), respektive reprezentuje (1997) absolutní zlo! Ona reprezentace zla se komentovanému filmu vcelku daří: podivný, zelený kámen, cestující z galaxie do galaxie, z planety na planetu, ničící vše, co mu přijde do cesty, je vskutku bastardem k pohledání. Ale (ano, vždycky tu musí být nějaké ale, dpč)... ale na Flubbera nemá! Ať si ten šutr klidně zničí celý vesmír, ten sopel ničí mě, a to je, co si budeme povídat, přátelé, mnohem horší zločin proti lidskosti! ___ Pětka za konstantě navracející se pětky. 85% (14.11.2018)