Kto prežije - Hrdinové proti padouchům

OBSAHUJE SPOILERY KE VŠEM ŘADÁM (včetně budoucích, Nicaragua a South Pacific)!!! Jak už je u Survivora pomalu tradicí (viz můj koment k Mikronésii), nebudu tentokrát psát o svých dojmech, místo toho budu hloupě kázat lidu v domnění, že to někomu třeba otevře oči. Nemůžu si totiž nevšimnout, že většinové názory českých fandů na tuto řadu jsou takové: Russell měl vyhrát a Sandra si vítězství ani trochu nezasloužila! A já říkám: nesmysl. Proč? Ideální vítězná hra v Survivoru stojí na třech pilířích. Hře fyzické, hře strategické a hře sociální. Všechny tři jsou spolu více či méně provázané a není důležité mít vždycky všechny tři (obzvlášť ta fyzická není víceméně potřeba, pokud nejste úplně nemožní, a i to se dá sem tam ošidit, viz Sandra). Bez které se ale opravdu neobešel žádný vítěz? Čistě statisticky je odpověď naprosto jasná. Bez hry sociální. Několik velice dobrých stratégů pohořelo na špatné (či zkrátka horší než měli oponenti) sociální hře (kupříkladu Boston Rob, Steph, Stephen, Sugar či Sash), několik výborných atletů pohořelo na špatné sociální hře (kupříkladu Kelly či Colby), nikdy se ale nestalo, že by člověk s výbornou sociální hrou ve finále prohrál, bez ohledu na jeho strategickou a fyzickou hru. K výhře Survivora jsou potřeba dva kroky. 1) dostat se do finále, 2) získat většinu hlasů poroty. Fyzická a strategická hra jsou nejjistější způsoby, jak zajistit úspěšné splnění kroku číslo jedna, výborná sociální hra zase nejjistější způsob, jak splnit číslo dvě, konečný cíl každého soutěžícího. Největší problém přichází samozřejmě v tom, že sociální hra (čili jak moc dobře vychází hráč s ostatními, jak blízké vztahy s nimi má a jak moc ho mají rádi jako člověka) je divácky naprosto nezajímavá a nepůsobivá. Je proto naprosto pochopitelné, že je sociální hra většinovým divákem přehlížená a braná za nedůležitou, na první pohled je jednoduše opravdu neviditelná. Všichni vidíme, že Ozzy (samozřejmě vím, že v HvV nebyl, ale je ideální pro vysvětlení) běhá jako králík a plave jako delfín, všichni vidíme, že Russell podráží, že Parvati manipuluje a flirtuje, ale pořádně nevidíme, že Sandra je se všemi kamarádka a všichni ji mají rádi. Ony jsou totiž blindsidy a podrazy Russella s Parvati, rvačka Amandy a Danielle, nekonečná demence Tysona a Candice, emocionální meltdown Sugar a Boston Roba, hádky Steph a Jamese, hlášky Courtney nebo ujetost Coache (což je ostatně jediný důvod, proč ho pozvali znovu, vždyť to ani není padouch) pro sledovanost mnohem přínosnější než subtilní hra založená na dobrých vztazích a jemném manipulování (viz Sandřino, nikoli Russellovo vyřazení Coache), kterou vítězka řady doopravdy vládne ze všech nejvíc. Kamera se nezaměřuje na nenápadné účinné strategie (viz když z konfrontace Toma a Amandy vyplyne, že Amanda ovládá většinovou alianci Hrdinů, avšak my to v podstatě do té doby pořádně nevidíme, případně vyzrálá hra Jerri). Důležité ale není jen to, že Sandra za zdí všeho toho dramatu, hádek, blindsidů a ublížených citů, hrála vynikající hru. Důležité je teď především to, že Russell hrál opravdu příšernou sociální hru. Objektivně neexistuje nic jako zahořklá porota. Subjektivně se můžu rozčilovat, že Boston Rob hrál lepší hru než Amber, Sugar hrála lepší hru než Bob, Steph hrála lepší hru než Danni, Stephen hrál lepší hru než JT, Coach hrál lepší hru než Sophie (mimochodem to jsou jen příklady pro ilustraci, ne moje názory). Objektivně ale doopravdy lepší hru hrála Amber, Bob, Danni, JT a Sophie, protože porota se skládá ze skutečných lidí, a umět s nimi vycházet a zajistit si jejich přízeň je to nejdůležitější, co musí zasloužilý vítěz Survivora dokázat. Sama o sobě nulová sociální hra stačí na prakticky jistý postup do finále (viz Naonka, která kdyby Nicaraguu nevzdala, do finálové trojky by se jistě dostala, protože každý dobrý hráč ví, že sedět vedle nenáviděného hráče znamená jistou výhru). Russellovi fanoušci vidí, že se víceméně bez problémů dostal do finále a to je důvodem, proč by měl vyhrát. Rozhodoval o tom, kdo vypadne, a měl celou hru pod kontrolou. Ano, ale jak? Russell se dostal do finále především proto, že je nenáviděný, protože svojí nulovou sociální hru zkombinoval s velice zábavnou strategickou hrou. Přesto zdaleka neměl tu nejlepší strategii. Opět ideální příklad je možná nejzasloužilejší vítězka historie soutěže Sandra. Sandra ví, že Russell rozhoduje o tom, kdo vypadne, a že by to měla být její spojenkyně Courtney, a tak ho naprosto bez problémů přesvědčí o bezmocnosti sebe a Courtney a o nebezpečnosti strategicky naprosto impotentního Coache. Sandra zmanipulovala Russella a zbavila se nepřítele vs. Russell se nechal zmanipulovat a udělal si nepřítele v porotě. Výsledek je tedy po chladném a logickém pohledu naprosto jasný. Sandra si zasloužila vyhrát z finalistů nejvíc, Russell nejmíň a je jedno, co si kdo myslí, a ať už máte Sandru za ubohou a nezasloužilou, jí a jejím dvěma milionům je to jistě vcelku ukradený. PS: Parvati měla příšernou sociální hru, s Hrdiny za celou dobu pomalu slovo neprohodila, nechápu, jak si mohla myslet, že by jí to dali. Vítěz: 5* - nuff said. (15.02.2012) (menej) (viac)