Jam

Máš-li dojem, že není nic špatného na tom poskytnout svou retardovanou sestru k sexuálním hrátkám výměnou za slušný dům, a přijde-li ti přitom v pořádku, že tu mrtvolu v obýváku odklízí šestileté děvče, neshledáváš-li nic podezřelého na tom, že ti od té doby, co byl na návštěvě pan Lizard, lezou z televize ještěrky, zveš-li instalatéra, aby oživil tvé mrtvé batole, nebo máš jen pocit, že se ze všeho dostaneš čtyřiceti skoky z balkónu v prvním patře...then Welcome... Pořád nemůžu přijít na to, jestli z toho ve větší měře sálá humor, nebo čistá deprese. Ať už je to jakkoliv, nemůžu se odtrhnout a neptejte se proč, protože moje odpoveď by nebyla ani zdaleka tak absurdní jako zdejší scénky, ani zdaleka tak podmanivá jako hudba hrající v pozadí, a už vůbec né tak precizní jako herecké výkony všech zúčastněných. Mám z toho v palici pěknou marmeládu a překypuje ve mně dvojí chuť, chci se zabít a zároveň se nemůžu přestat smát. Jako by David Lynch chodil na kafe s Monty Pythony. Pátou hvězdu nedávám z jediného důvodu - za dvě hodiny je po všem a to je sakra škoda. 90% (06.05.2013)

Kvalita skečů je dost nevyvážená; něco je opravdu brilantní, něco je tak šílené, že se to vymyká mému chápání. Číší z toho opravdu hodně, hodně černý humor- na přetřes přijde sex s postiženými dětmi za peníze, úchylní lékaři kteří se rádi dívají, likvidace mrtvol, změna pohlaví z malé holčičky na 45 letého chlapa, oprava zemřelého dítěte vodovodním potrubím a mnoho ještě horších věcí, u kterých mi bylo stydno se smát. Asi nejkrutější mi přišel dárek v podobě malé dřevěné rakvičky od Kevina Eldona pro nešťastnou maminku Amelii Bullmore. Eldon mimochodem září snad ještě víc než v Big Train, a Mark Heap je naprosto bravurní, ten tu jasně dominuje. Úvodní prology Chrise Morrise jsou psychedelické, surrealistické a navozují v divákovi hned v úvodu podivnou kombinaci deprese a pobavení... po každém díle ve vás zůstane pocit, že jste se sice od srdce zasmáli, ale z toho co jste viděli je vám tak trochu na zvracení. Doufám že za některé skeče Morris nepřijde do pekla. (09.03.2016)

Nechápete? Tak to je v naprostém pořádku. ___ Blue Jam běžel na BBC Radio 1 v pozdních nočních hodinách, přesto si svojí originalitou rychle vydobyl kultovní status a dokonce vyhrál Sony award. Channel 4 pak díky Morrisově produkci vytvořil i televizní verzi pod názvem Jam (v remixu Jaaaaaam). ___ Vznikl tak bezesporu ten nejvíce postmoderní seriál, co kdy běžel na TV obrazovkách. Není divu, protože kombinace Morris + surreálno + černý humor + ambientní muzika je vysoce nebezpečná. A navíc je podpořená hraním Heapa, Eldona, Canna a Davisové. Morrisovy představy pak dávají za pravdu termínu tekutá modernita. Ani se nedivím, že i Linehan se přes svojí spolupráci od Jamu docela distancuje. ___ Christopher Morris. Tolika lidmi nenáviděný a ještě více lidmi respektovaný. Když už dá jednou za rok někomu rozhovor, tak si z něj utvoří totální srandu. Drží se celou dobu v ústraní u svých projektů, aby pak přijal nabídku Linehana na roli ředitele v IT Crowd. Kterou i navzdory popularitě první série zakončí jak jinak, než výskokem z okna. ___ Jam rozhodně nemůžu doporučit. Nálepka 18+, kterou okamžitě dostal, totiž není dostačující. Na tohle se musíte mentálně připravit, ať už se nacházítte v jakkékoli fázi vašeho života. A čekejte i nemožné. Pokud by vás přece jen odradil už hned první skeč, najděte si aspoň na Youtube klipy s názvy Mr. Lizard, Suicide with an escape clause, 20 Benson and Hedges a Jam - Funeral (aka Odejít na vrcholu). Kvalitnější humor totiž asi jinde neuvidíte. ___ Na DVD najdete i jednu drsnou scénku s umělým smíchem: http://www.youtube.com/watch?v=ITHw4nJY6s4 ___ Personal Note: Mé hodnocení je podobné jako u Mighty Boosh nebo Peep Show - je tam hodně mínusů, za které u jiných filmů/seriálů srážím, ale ty klady a celková propracovanost bohatě převyšuje konkurenci. (15.12.2011)

Mám strašně ráda nekorektní černý britský humor, miluju Monty Pythony, ale tohle je něco, co mě na míle minulo. Když jsem tady na čsfd četla názvy jednotlivých scének, přišlo mi to opravdu vtipné a těšila jsem se, samotné sledování už bohužel mé očekávání nenaplnilo. Nejde ani tak o nápady nebo o míru toho, co už je za hranicí dobrého vkusu, s tím nemám nejmenší problém. Jde o ten způsob experimentálního zpracování, který mi ani v nejmenším nesedí a navíc já zkrátka potřebuji nějaké výborné komiky, kteří by humoru dali potřebnou šťávu, ten polodokumentární styl mi nevyhovuje. A v důsledku toho všeho mi to nepřišlo ani trochu vtipné. To však neznamená, že by si to někdo nemohl naopak oblíbit, smysl pro humor je něco tak specifického, že si každý může najít ten svůj na kterém ulítává a třeba právě Jam svou kontroverzností patří k těm, které si silně zamilujete nebo ho striktně zavrhnete, nic mezi tím. (17.05.2013)

Pokud o schůzce s ženou svých snů uvažujete jako o romantické večeři při svíčkách spojené s jemným flirtováním a možná i víc..JAM pro vás není. Pokud se cítíte nepatřičně ve společnosti člověka vyprávejícího trapné vtipy ..JAM pro Vás není. Pokud Vás pohorší pohled na dětskou rakvičku v igelitovém sáčku nebo se neumíte smát cizímu neštěstí..JAM Pro vás není. JAM je pro ty, kteří nemají smutnou životní zkušenost, prosím Vás , vy co Vám někdo umřel, umírá, je nemocný, unesli Vám děti nebo Vám srazili kočku dejte od toho ruce pryč ! Všichni ostatní, tj. ti kteří si dívku svých snů představují v předklonu, nahou, zpocenou a chtivou, řehtáte se trapným vtipům na celé kolo a rakvička v sáčku Vás maximálně lehce překvapí ( mluvím o filmu sakra !) neváhejte a vstupte.. (17.05.2013)