JamesSi

Kurt Kombajn? Ale kdeže! Skutečná Nirvána je kapela toronťanů Matta Johnsona a Jay McCarrola. Každá epizoda, jak je zmíněno v každé úvodní kartě je o dalším šíleném plánu "jak si domluvit koncert v Rivoli", místním malém proslulém klubu. Plány jako: udělat obří billboard, vykrást banku, získat dětské přání od MakeAWish Foundation, vetřít se do novin, udělat kontroverzi na fotbalovém stadionu, vyhrát turnaj v GoldenEye 007 na Nintendu 64 (na speedu). Vše v kombinaci příběhu a dokumentu (občas se součástí příběhu stanou lidé na ulici) od tvůrců Operace Avalanche a The Dirties. I přes dokumentární styl všechno se odehrává v jakési lehce upravené realitě. Dvojce hraje svoje přehnané já, inspirované svými brzkými teenagerskými lety. Každá znělka je na motivy jiného filmu či seriálu (Crank 2, Daredevil, Home Alone, Simpsonovský Čarodějnický Speciál, Indiana Jones), dle díla kterém se inspirovala či které paroduje. Samotné nakládání s jinými díly je zajímavé - spousta věcí je použita díky fair-use bez svolení autorů za účely parodie či komentáře. Což je věc, která je teoreticky v Kanadě legální, ale většina produkcí se na to netroufne. "Everybody needs a bussom for the pillow!" "Gender-less burger experience!" "Cafe makes you go to sleep!" jsou jen špičkou ledovce zapamatovatelných hlášek. Doporučuji, jen předem upozorňuji: televize, která pořad v Kanadě produkovala zkrachovala a končí neukončeně. Tvůrci se poslední dva roky snaží sehnat kanál, který by jim pomohl pokračovat (třetí řada už je rozdělaná), ale stále je to v jakémsi legálním limbu. Takže neočekávejte ukončený konec.

Geniální, nepřeložitelný seriál od tvůrců Wonder Showzen, Hearth, She Holler a The Shivering Truth. Neuvěřitelné logické dedukce, filozofování nad new age blbostmi, náboženstvím a podstatou lidstva. Hluboký nejen v humoru, ale i v posertství s geniálními hláškami a neuvěřitelnou absurditou. Vernon Chatman pak udělal dle mě slabší (přesto však olrajt) Heart, She Holler - což je cca Twin Peaks v jihoamerickém vidlákově na drogách a pak se vrátil ke genialitě s Shivering Truth parodií na všemožné Krajní meze a Twilight Zone. "Potřebuju tu nemoc, co jste vyvinuli!" "Crack?" "Ne tu druhou" "AIDS?" "To bych rád!" Xavier má pravdu: měli by jsme přestat sobecké hledání po zmizelých dětech a hledat jediné skutečné dítě na kterém záleží a to - dítě uvnitř nás všech. (Nejlepší epizody dle mě: S01 - 02,03,04,05,09, S02 - 03,07 - ale upřímně každá je alespoň trochu dobrá)

"Moje jméno je Nathan Fielder a vystudoval jsem kanadskou byznysmenskou školu s celkem slušnými známkami." Naprostá masterclass v manipulaci s lidmi. Pořad, který se tváří jako pomoc začínajícím podnikatelům, vyústí v naprosté řešení problémů za pomoci "troll logic". Hlášky střídají hlášky v tomto komediálním polodokumentu. Mezi Nathanovy plány patří: "povolit kouření v restauraci, když ji klasifikujete jako experimentální divadelní hru", "udělat parodii na Starbucks", "prodávat domy, kde makléřka garantuje, že tam nejsou duchové", "prodávat alkohol mladistvím s tím, že ho dostanou až budou plnoletí". Skutečné lidi, skutečné reakce. Pořad, který se zpočátku jevil jako neúspěšný, postupně získal obří fanouškovskou základnu, která ho naprosto adoruje. Tvůrci se rozhodli pořad ukončit 4 sérií a hodinu a půl dlouhým TV filmem o hledáním ztracené lásky imitátora Billa Gatese. A to i přesto, že je televize Comedy Central nabádala aby pokračovali. Za mě je to trochu smutné, ale musí se jim uznat koule, že se to rozhodli nevytěžit do dřeně. Nathan pak spolupracoval na Who is America Sashy Barona Cohena a produkoval How to with John WIlson. Momentálně pracuje na novém mockumentárním seriálu, který mají režírovat tvůrci Good Times a Uncut Gems, který snad uvidíme brzy.

Ghost Stories by byl průměrný anime seriál, ale je jedna věc která to strašně zachraňuje a to je pověstný a blaze proslulý anglický dabing. Apeluju na vás - JEDINÝ SPRÁVNÝ ZPŮSOB, JAK TENHLE SEROŠ SLEDOVAT JE S ADV AMERICKÝM DABINGEM . Dabing seriálu se stal kultovní a díky správným důvodům dokázal udělat z nezajímavého seriálu geniální nekorektní satiru. Dabéři dostali víceméně volnou ruku si upravit příběh, jak chtěli oni a to také udělali. Výsledkem je věc, která si dělá srandu z náboženství, reflektuje sexualitu, rasu a kritizuje popkulturu. Příběhem (dle amerikánského dabingu) je ten, že hlavní hrdinka - Satskuki se přistěhuje společně s mírně autistickým bratříček do města, kde jejich matka, která procházela anti-lesbickou terapii, byla ředitelkou školy. Zde potká Hadžimeho, místního perverta a jeho židovského kamaráda Lea. Jo a taky potká jednu evangelickou křesťanku, která prý znala její matku. No a vše vyústí v hlášky jako (Hadžime podporuje Keiichira, aby běžel) Hadžime: Představ si, že tě pronásleduje obří černoch (Keiichiro břečí, dobíhá pomalu) Hadžime: No, alespoň není rasista. nebo Neboj se duchové zabíjejí jen zlé lidi - jako republikány a ty jsi příliš mladý na to abys mohl volit. Takže se z toho stává komedie podobná třeba Todd and Book of Pure Evil, která řeší problémy střední školy. Takže zhlédnout, ale jen v US dabingu.

U Superjail miluji první sérii, ale další o dost méně. Jde o morbidně komickou grotesku o brutálním vězení. Tvůrci původně chtěli kompletně celý seriál udělat bez mluvy, jen animované bitky. To se nakonec nevydařilo a tak jediná němá část je vždy úvod s postavou Jacka Knifea. Inspirací nejsou jen staré animované grotesky, ale i např.: Willy Wonka v postavě šéfa vězení Wardena. Jeho cílem je vytvořit "zábavné" vězení. No a jak to dopadne. Jeho spoluhráči jsou transgender strážkyně Alice (Wardenova love-interest) a jeho neurotický účetní, kazišuk a bývalý alkoholik Jared. Pak jsou tu i vězni - jeden například inspirovaný ptáčníkem z Alcatrazu, jiný pyroman a pak třeba gay vězeňský pár. Nesmíme však zapomenout na robota Jailbota a Dvojčata, podivné mimozemšťany, kteří přidělají problémy, kde mohou. Zatímco se v první epizodě střídá skvělá epizoda za epizodou (první série snad nemá špatnou epizodu) s dalšími sériemi za mě začne kvalita trochu klesat. Občas nejsou epizody zase tak dobré, po čase změní skvělé intro, superzáporák Stingray mi nepřišel vtipný. První 2 řady často zkoukávám, poslední dvě jsem už dlouho neviděl. Hlavním problémem bylo, když se začali pokoušet vyprávět skutečný příběh a série přestala být jen výmluvou k závěrečné rvačce. Doporučuji kraťas od tvůrce "Bar Fight" a také jeho nový seriál "Ballmastrz 9009", který serializaci zvládnul lépe.

"Your life is your own". I když se asi s mnohou anime lovers neshodnu - za mě je Mob Psycho pecka a lepší než One Punch Man. Vítězí pro mě hlavně v postavách, stylu a poselství. Pojďme se na to podívat po pořadě: 1) Postavy - soucítil jsem s nimi mnohem více než u OPM. Mob je overpowered postava, ale zároveň svojí sílu vyvažuje svými neduhy. Je fyzicky neobratný, lehko někomu naletí a dusí v sobě emoce, které jako své síly nechce ukazovat světu. Když však jeho emoce se už nedají dusit vybouchne. Reigen je podvodníček, který je občas svině, ale nikdy nepřesáhne svou vychytralostí do negativní postavy. Je taky dost "likeable". Mobův bratr Ritsu je ve všem "normálním" lepší než Mob (učení, sociální vztahy), ale skrytě závidí svému bratrovi jeho schopnosti. Tento konflikt je pak probírán do podrobna v druhé části první série. 2) Styl je neuvěřitelný. Návrhy postav jsou dosti stylizované - to ano. Vše je vynahrazeno však skvělou plynulou animací a mixáží grafických stylů. Jsou zde části ve stylu malby, kreslené tužkou, záblesky, stylizované stíny. Kreativita všude. Další je také to, že spirituální/telepatické/podvodnické téma mě zajímá mnohem víc než superhrdinové. 3) Poselství Moba je to, ačkoliv jste narozeni s nějakým talentem, cesta člověka není předurčena. Může dělat, co chce. Nesmí očekávat, že v tom bude nejlepší, ale na tom nezáleží protože důležitá je snaha. To je trochu poselství jako s Mumen Riderem u OPN. Tak abych to ukončil: Je to vtipné, kreativní, se skvělým poselstvím a zapamatovatelnými příběhy, troška šarlatánství, troška městských legend z Tokia a možná přijde na návštěvu i temná organizace jejíž cílem je... OVLÁDNOUT SVĚT! ((TOHLE JE JAMESSIHO TYPICKÝ TAH: NAPSAT KOMENTÁŘ NA ČSFD, KTERÝ NESOUHLASÍ S BĚŽNÝM NÁZOREM))

Nechápu proč se tu píše, že je to komedie. Skoro to pak divákovi připadá, že se bude smát. No a potom zjistí do čeho jde - seriálu tak šíleného, že vyměnil postsynchrony za presynchrony a scénář za surealistické geniální blábolení paranoidního schizofrenika. Paranoiu cítíme v celém pořadu - klasika z nejhorších nočních můr: vy jediný jste normální, zatímco ostatní jsou šílení a nutí vás do strašných situacích. V pohledu Monty Pythonů by to bylo bláznivně vtipné - zde s různými zpomaleními, filtry a naprostou "běžností" toho všeho je to o dost mrazivější. Časté je i využívání televizních glitchů a změna framerateu na zmatení diváka. V noci bych ten seriál nerad potkal. Jen první epizoda obsahuje skvělé skeče jako "Kmotře potřebuji vystřídat", "Muž, který si vzal sám sebe za ženu, aby nebyl sám" a "Člověk, který spáchal sebevraždu skočením z malé výšky 40x než aby skočil 1x z výšky velké." Skeč show, co není pro úzké povahy.

Skvělá kritika nejen skrytého půvabu buržoazie, ale kapitalismu (i anti-kapitalismu) a hlavně meta parodování klišé anime. Hlavní hrdina Kaz alias Jaden Smith, je namyšlený rozmazlený zbohatlík, kterého zajímá jen móda a "status". Vpodstatě ho nemůžeme ani nazvat hrdinou, samotné hrdinské činy jsou pro něj jen překážkou v povrchním světě Neo Yokia. Možná bych ani humorem nesrovnával s anime - spíše něco jako americké animované seriály pro dospělé. Některé epizody jsou lepší než druhé, ale určitě to není taková tragédie, jak všichni tvrdí. Nejspíš za to může to, že jde o americký seriál s big budget herci, který nerespektuje své hlavní publikum weaboos. To pak zase nerespektuje něj. PS: Zasloužíme si velkou Tumblerone v podobě druhé řady?

Poté, co Disney přestal dělat muzikály, Alan Menken, slavný tvůrce hudby z Little Shop of Horror, Aladdina a dalších filmů Disneyho renesance, si musel najít jinou práci. Těsně potom, co skládal hudbu k Na Vlásku, si vystřihl hranný seriálový muzikál pro dospělé Galavant. Parodie na všechny ty pohádky, fantasy a legendy. Zlý král unese krásnou snoubenku hrdiny Galavanta. Galavant se ji rozhodne zachránit, jen aby zjistil, že jeho snoubenka si už užívá bohatého života a k němu se vrátit nechce. Z naprosto kladného hrdiny se stává zhrzený depresoň. Když však princezna ze vzdálené země potřebuje pomoc je donucen vrátit se ke své původní profesi. Abych byl upřímný, tak mě Galavant napoprvé nezaujal. Když jsem se však k němu vrátil po několika letech, zkouknul jsem ho hned dvakrát za sebou. Hudba je skvělá a chytlavá jak blázen. Vtipy fungují. Nakonec je to vlastně o redemption arku "zlého" krále. Je na čase Do the D'Dew a vypustit tu černou magii. Díky Menkene!