Čtyři k večeři

Moc hezký pocit, vidět zase po čase film, u kterého prostě vypálím pět hvězd a nemám tam žádné ALE. Z minulosti už víme, že když se banda Italů sejde u jednoho stolu, může dojít na zajímavé experimenty. Tenhle je sice v reálném světě neproveditelný, ale tím je to ještě víc osvěžující. Zamotalo mi to moc hezky hlavu, a to ne kvůli tomu, že bych se nezvládala orientovat, v jaké z možností se zrovna nacházíme - s tím jsem překvapivě problémy neměla. Zajímavé bylo, že to, s kým dotyčný nebo dotyčná byl, značně ovlivňovalo můj pohled i sympatie k postavě. Některé vztahy nás dělají lepšími, jiné nás táhnou dolů. Na tom asi něco bude, že? (18.01.2022)

NETFLIX - Je fajn, že má Netflix slušnou nabídku italských filmů. Protože zejména italské komedie jsou často dobré, svižné a zvednou člověku náladu. Čtyři k večeři nebyly výjimkou. Pravda, divák musí dávat pozor, aby se neztratil ve variantách příběhů, ale ve finále mu bude vše jasné. Pobavilo a potěšilo, takže spokojenost. 77% (J) (11.01.2022)

Film ve stylu CO BY - KDYBY. Čtyři lidé se náhodně potkají, vytvoří dvě dvojice a pak sledujeme jejich potkávání  a společné cesty v průběhu doby více než rok. Má to ale jeden zásadní háček. V průběhu celého děje se partneři v párech prohazují, ale ne cíleně, jen jako by se někdo ve filmovém štábu neustále pletl a posílal na plac každý den někoho jiného. A děj jde stále dál, jen reakce jiné osoby v páru se mění. Tedy žádná komerční zábavička. I když se tak film celou dobu tváří. Vyžaduje to opravdu dost velké úsilí, být stále v "reálu" a celou dobu si můžete i přát, kterou variantu by jste chtěli vy. No, a na závěr se dozvíme, které páry byly opravdové. (08.01.2022)

„Poslyš, mám takový trochu indiskrétní dotaz. Nenudí tě to už?“ - „A co jako?“ - „Pošleš zprávu, já tobě zpět, dáš mi číslo, ale já tobě ne. Pošlu zprávu, ty mně zpět. A oba se snažíme být tak vtipní, roztomilí, ne moc vlezlí. Nebylo by snazší, když někoho potkáš, říct: Líbíš se mi, nevypadáš jako sériový vrah, pojďme šukat? Jestli se kvůli rande musíš naučit sněhový pusinky, asi je v systému chyba.“ Jenže v praxi to nebude tak jednoduché…Jak ze dvou mužů a žen udělat funkční páry? A koho přiřadit ke komu, aby si vzájemně sedli a objevili v sobě tu jejich spřízněnou duši? Jak by se to pak asi mezi nimi vyvíjelo? A existuje vůbec něco takového jako je spřízněná duše? Čtyři k večeři je vlastně celkem fajn vztahovka, navíc lehce ozvláštněná přepínáním mezi 2 variantami párů a jejich fázemi. Ale právě to neustálé přehazování občas docela likviduje atmosféru jednotlivých okamžiků. A když si k tomu člověk přidá i nejedno klišé a zároveň protagonisty, kteří (alespoň v mých očích) nemají moc charisma, vychází mi z toho lepší, ale „jen“ průměr. (29.05.2022)

Italové - když chtějí, tak zkrátka umí. Máme tu znovu úplně jednoduchý nápad, přesto neokoukaný a naprosto geniální. Pár chce dohodit svým svobodným přátelům druhou polovičku a my sledujeme, jak by to probíhalo v obou variantách, ať už by se jeden seznámil s tou či onou. Film má stejně jako v „Naprostých cizincích“ velké poselství. V určitém věku je úplně jedno, koho potkáte. Pokud jste oba naladěni na správnou notu a hledáte to samé, tak to zkrátka klapne. A je jedno, co se stane v mezičase, protože na výsledku to nic nemění. Film se sice opírá o klasické vztahové téma, ale vše je nám servírováno s naprostou lehkostí a přirozeností. Dost tomu vypomáhá pečlivě vybrané herecké obsazení, hercům totiž věříte absolutně vše od A do Z. I když se skáče z jednoho páru na druhý a jejich scény se s přibývající stopáží stále více míchají, všem párům fandíte, všichni jsou ve svých projevech dokonale sehraní, přirození a roztomilí. Kéž bych takovýchto filmů vznikalo víc, kéž by se i Češi naučili točit takovéto filmy. Ono to jde i s malým rozpočtem, ale to by se někdo musel u toho scénáře trošku víc snažit. (10.09.2022)