Suzume

57. KVIFF - Je tomu věru dlouho, kdy jsem naposled shlédl nějaké to anime. Karlovarský festival mě ale přesvědčil, že Suzume vidět chci a tak jsem do něj šel. A chyba to rozhodně nebyla. Přitom žádný zarytý fanoušek nejsem. Vím, kdo je Hajao Mijazaki, jeho filmy jsou překrásné. A také jsem viděl nějaký ten kyberpunk. Tohle je ale přeci jen opět trošku něco jiného. Krásná animace mě uvádí do současného světa Japonska, přidává velký krapet mytologie a celé to promíchává s akcí, emocemi a napětím. A že ty emoce Japonci umí natáhnout do extrému, o tom se nemusíme sáhodlouze bavit. Moc hezké, sem tam i dost roztomilé, ale s emocemi jak na houpačce. Chvílemi nevím, čí jsem, jak to do mě Japonci valí, ale i to k jejich filmům patří. Suzume je krásně odvedené anime a nebýt toho přehnaného romantického podkresu, napálím tomu jasnou pěti hvězdu. (04.07.2023)

Děkuji české distribuci, že se v poslední době nebojí nasazovat do kin i filmy, které ještě před pár lety člověk jinde než na internetu vidět nemohl. Tentokrát sice trochu mrzutě se značným zpožděním kvůli potřebám KVFF (takže v mezičase film už stihl v digitální podobě na internetu vyjít), ale zase dokonce i v jednosálových kinech v menších městech, což s povděkem kvituji a nebudu si tedy stěžovat. Každopádně po určitém rozčarování u posledního Šinkaiova projektu "Tenki no ko", který se se mnou až na pár momentů trochu emočně i příběhově minul, mohu s radostí říct, že se Šinkai znovu vrátil na absolutní vrchol a nebýt trochu příliš pohádkového závěru jedné z hlavních linek, kvůli čemuž u mě žel nedošlo k takovému tornádu emocí jak bych si přál, musel bych chvilku uvažovat nad tím, zda Suzume se svými silnými, v skutečných problémech a tragédiích ukotvenými motivy, velmi realisticky a živě působícími postavami a se svou přímo dech vyrážející úrovní převodu Japonska do animované podoby, což je tady zvlášť důležité neboť Japonsko hraje v tomto filmu doslovně jednu z hlavních postav, v mých očích nedorovnala i obrovskou srdcovku a právem jeden z nejlepších filmů minulé dekády "Kimi no na wa". Nu, možná mi tady taky kromě již zmíněné absence silnější katarze někde v tom finále chyběl hlavně jeden nezapomenutelný moment s celou verzí zdejších RADWIMPS, na který jsem celou stopáž čekal a myslel jsem si, že se k němu buduje cesta pomocí rozesetých střípků... a nakonec z toho nic nebylo. A taktéž symbolika a mytologie možná mohly být rozvinuty trochu hlouběji, i když asi rozumím, proč tomu tak nebylo. Suma sumárum, sledovat cestu dospívání a smiřování Suzume bylo znovu něco jedinečně krásného. Tak jak to umí jen Šinkai. 9/10 (18.07.2023)

Já Japonské animované filmy moc nevyhledávám, ale zatím, co jsem viděla, tak se mi strašně moc líbilo. Možná bych tomu mohla dát šanci víckrát než jen při nominacích na Oscara. Nevěděla jsem, co od Suzume čekat, nakonec se mi to moc líbilo. Příběh je zajímavý, originální fantasy, které je vizuálně krásně zpracované. Jediné, co bych vytkla je stopáž, mohlo to být o takových dvacet minutek kratší. (01.02.2024)

Já tuším, že bych si asi měl stěžovat víc na to, že tohle anime nevyužívá svojí formu k nějaké zajímavé stylizaci, ale pouze fotorealisticky dokumentuje reálné prostředí a v tom nereálném se zase uchyluje do nesnesytelného kýče. Nicméně mně Suzumi přišla právě nejzajímavější v tom detailním vykreslování podoby současného Japonska, kde součástí všednosti jsou neustálá zemětřesení a dědictví katastrofální tsunami z roku 2011. Všechno ostatní je iritující komprimát tématických a vizuálních anime klišé, který svou usilovností působí jako by za ním stál spíše nějaký vypočítavý běloch nebo rovnou AI. (16.10.2023)

Po třech letech další Šinkai, jehož fikčním světům vládnou barevné oblohy, dění je zasazeno do kontrastu venkova a velkoměsta, japonské reálie jsou převedeny na jedničku, vyskytují se tam přírodní katastrofy a hlavní roli hrají chlapec a dívka. Kdo by to čekal. Šinkai je však jedním z tvůrců, kterým se daří držet se zuby nehty svých bytostných trademarků, avšak zároveň se přitom výrazněji nevykrádat a udržet divákův zájem o svou nadcházející tvorbu. Oproti předchozím dvěma filmům tak stojí za zmínku, že Suzume no todžimari je v podstatě road movie, jehož hlavním tahounem děje je emancipovaná hrdinka, jejíž přirozenosti a nasazení nelze nefandit, děj je oproti předchozím dvěma snímkům citelně vážnější, téma přírodních katastrof v Japonsku je rovněž akcentováno silněji a příběh čerpá mnohem více z japonské mytologie. Líbí se mi, že snímek působí promyšleněji než ty předchozí, ale zároveň stojí pevně na zemi a není žádným nepřístupným, do sebe zahleděným artovým filmem. Kimi no na wa. to sice v intenzitě emocí nepřebilo, ale Tenki no ko ano a věřím, že tento film by mohl oslovit právě ty, kterým předchozí dva snímky kvůli své zasněnosti a létání v oblacích (přeneseně, ale i doslova) nesedly. Tady se vydáváme z Kjúšú přes Šikoku a Tokio až do Tóhoku, slyšíme nejrůznější nářečí, poznáváme velký kus japonského venkova včetně míst, která mají svá zlatá léta dávno za sebou a na která se už téměř zapomnělo, a přitom uvěřitelně dospíváme. Právě větším přesahem do současných problémů Japonska tady trochu větřím oscarové ambice. Lepší 4*. (Viděno v Shinjuku Piccadilly, Tokio, 11/2022.) (22.11.2022)