Poviedky z kuchyne

Film s veľmi pomalým, rozvláčnym tempom, ktorý funguje predovšetkým vďaka výborným dialógom. Zaujímavým spôsobom rozvíjajú absurdne-lákavú myšlienku usporiadania kuchynského interiéru na princípe pozorovateľa a pozorovaného. Tiež som sa vďaka filmu utvrdil v ďalšom príklade, prečo Dáni a Nóri nemajú radi Švédov. A to by snáď ani nemohol byť severský film, aby sa z toho nakoniec predsa len nestala výborná dráma! Aj napriek tomu si však myslím, že snímok nie je pre každého diváka, hlavne vďaka pomalému tempu a pointe zabalenej do náročnejšej konverzačky, vyžadujúcej možno aj trochu severského myslenia. 80/100 (27.08.2014)

Brilantně minimalisticky natočený snímek. Finská nadace pro výzkum kuchyňské kultury se rozhodně zmapovat pohyb a práci starých mládenců ve Švédsku a optimalizovat jejich pracovní podmínky. Jeden z dotazovatelů Folke Nielsen dostane za cíl svého pozorování starého, samotářského nemluvu. Nemůže s ním najít společnou řeč. Když se mu to povede, naváží spolu úzké přátelství v neobvyklých mezích. I když se nejedná přímo o komedie, chladný, minimalistický severský humor dokáže pořádně podráždit bránici. Něčekejte žádnou zábavu v obvyklém stylu. Žádné ftipné hlášky, ani vyumělkované skeče. Tenhle film jde mnohem dál. Umě balancuje na hraně mezi soucitem a humorem aniž by se stal patetickým. Jen víc takováchto filmů. (16.07.2003)

Ze začátku mi to přišlo jako děsná nuda, ta skončila v okamžiku, kdy se Folke usídlil u Isaka v kuchyni, to jsem se několikrát i zasmála některým vtipným situacím, do kterých je dostalo jejich poněkud absurdní a nezúčastněné spolužití, které se pak pomalu, ale jistě měnilo na přátelství dvou osamělých lidí. Když to tak vezmu, tak má film všechny atributy osmdesátiprocentního filmu a já rozhodně nemůžu tvrdit, že by se mi nelíbil, jen jsem asi čekala trochu víc. (21.10.2013)

Klasický severský humor, který je tak pomalý, že někteří jedinci usnou a tak svižný, že občas ty skandinávské výrazy a repliky nestíháte. Základní idea by sváděla k satirickým hříčkám, ale Hamer ji rozvinul v poetický příběh, v němž se pozorovatel mění v objekt a objekt v přítele, v mlčenlivém /snad proto nepatickém/ souznění. (03.04.2008)

Jsem zklamaná. Začátek se ještě rozvíjel slibně, na kafkovskou notu, ale pak se to zastavilo v bodě nula a tam to zůstalo až do konce. Komedie to tedy skutečně nebyla. Vlastně to byla docela nuda, koukat se do jedné vesnické kuchyně, ve které se skoro nic neděje. Ba co víc, ani ta atmosféra, kterou jsem očekávala, na mne nedýchla...Takže si pro sebe uzavírám: norsko-švédské komedie-dramata příště nebrat. (05.05.2010)