Anjel skazy

Včera som písal komentár k Viridiane, dnes k Anjelovi skazy. Oba filmy spája viac, než osoba režiséra, rok nakrútenia a Silvia Pinal. Oba sú temné a neľútostné pri obnažovaní tých, ktorým práve tento druh nudizmu nie je príliš po vôli. Tentoraz si Bunuel vzal na mušku miestnu honoráciu ocitajúcu sa v pasci, ktorá má vlastnosti vesmírnej čiernej diery. Potiaľ je všetko v poriadku. Na začiatok dobré, ale potom začína nesmierne zdĺhavý a pomerne nudný opis rôznych reakcií na novú situáciu. Ten je spestrený iba rukou z Rodiny Adamsovcov, ktorej význam ostal pre mňa skrytý, rovnako ako opakovanie úvodných sekvencií. A to sa deje až do konca, ktorý je príležitosťou pre nový začiatok. Treba tento film vidieť. Stačí však iba raz. A dosť by som sa čudoval, ak by niekto ochkal nad úžasným umeleckým zážitkom z neho (myslím bez potreby divadielka pre okolie). (04.05.2011)

Jistě, samotná premisa příběhu je oděna do absurdity, kdy se několik různorodých lidiček ocitne v pokoji, který je ohraničen neviditelnou stěnou a ve kterém jsou proto nuceni společně nějak přežívat. Avšak v konečném důsledku je Buñuel ryze pragmatický. Snaží se odkrýt společenskou masku jednotlivých aktérů a prozkoumat, co se může stát s člověkem za extrémních podmínek a jak za takových podmínek budou posunuty hodnoty směrem od „civilizovaného“ člověka k divochu/zvířeti. A každý, kdo už má něco od španělského filmaře nakoukaného, musí předem vytušit, že tento myšlenkový experiment neskončí přílišně optimistickými závěry. A přesto mohou mít podobně laděná díla mnoho pozitivní působnosti. Kdyby nic jiného, tak jako podnět k zamyšlení se nad tím, co by se stalo, kdybychom se v této situaci ocitli my. Nebo lépe řečeno v jejích ekvivalentech v podobě války, izolace, či v podmínkách, ve kterých již nad člověkem nevládne hrozba trestu (čili žádný mocenský/represivní aparát), nýbrž veškeré morální otázky leží celou vahou na bedrech každého jednotlivce. Když nad tím tak uvažuji, vlastně se ani nedivím Buñuelovu skepticismu... (24.01.2017)

Tento, ve své podstatě, dokonale iracionální paradox připomíná dílo Franze Kafky. Jeho individuální hrdinové přijímají uděl, který jim je dán, lépe řečeno nedokáží se proti němu vzbouřit, nedokáží najít sami sebe, svou osobnost. Formálně se Anděl zkázy blíží žánru katastrofického filmu - skupina lidí je uvězněna na malém prostoru bez reálné možnosti záchrany. Pocit permanentního ohrožení, ponorková nemoc, plížící se šílenství, nenávist a zuřivost . (22.01.2010)

Najprv musim napisat, ze sa vyznam do surrealizmu a je to pre mna len dalsi - izmus /spolu s dalsimi 70imi - izmami/. No n ale Bunuela povazujem za velikana europskej, ba mozno aj svetovej kinematografie, a preto padla moja volba na dalsi Bunuelov film, tentokrat El Angel Extreminador, po nasom Andel Zkazy. Par ludi v blizsie neurcenom case a priestore sedia na spolocenskom vecierku. Ked sa tento skonci, tak jaxi nikto sa nema k odchodu, a vsetci sa len ponevieraju kade -tade. Prespia a rano sa scenar opakuje opat. Surrealizmus krasny presne tak ako to mam rad. Sceny s bielou pohybujucou sa rukou su fascinujuce aj po vyse 50 rokoch a dialogy su proste tuna vyborne, prakticky im niet co vytknut. Hlavnou devizou filmu su suverenne herecke vykony, surrealizmus a pochmurna atmosfera : 85 % (17.05.2016)

Viděl jsem jen pár filmů, které byly horší než tohle nudící surrealistické hovno. Film mě ničím neoslovil a neměl nejmenší potenciál mě vtáhnout do děje. Neustále mi někam utíkala pozornost, pro kterou byl zajímavější i flek na stropu. Kdo na tomhle nesmyslu spatřuje komediální prvky musel snímek sledovat na LSD. Nemohu se zbavit dojmu, že zamýšlené téma filmu, coby společenská satira zbohatlické vrstvy společnosti, se dalo zpracovat nesrovnatelně atraktivnějším způsobem. Tohle byla jen úmorná nekončící nuda a obrovské utrpení. Nebylo v mých silách udržet u tohto blábolu pozornost ani minutu v kuse. [0 %] (12.02.2024)