Nemé tajomstvá

Rozhodně ten lepší z dvojice filmů, které Tomáš Mašín uvedl na plátna kin v roce 2023. K pozitivnímu výsledku výrazně napomohla Alice Nellis s mistrně napsaným scénářem, k němuž mám jen minimální připomínky ohledně předvídatelnosti překvapení a pointy. Největší skvost představují dialogy mezi Janou Plodkovou a Milenou Steinmasslovou. Souhlasím s názorem, že nezaslouženě zůstal opomenut Marián Mitaš za svoji rozhodně velmi složitou roli. Film, který určitě neplnil pokladny kin, ale má hodně co sdělit a potěší každého náročnějšího diváka. (27.04.2024)

Snímky jako tento jsou tím důvodem, proč dávám českému filmu opakovaně šanci. Čas od času se totiž z rozlehlých romanticko- komediálních bažin vynoří něco, co by se dalo považovat za zlatý valounek. A proto trpělivě čekám, sleduji, odpaduji a nakonec se vždy dočkám. Dočkal jsem se i v tomto případě a je mi nesmírným potěšením prohlásit, jak je skvělé vidět, že může mít i český snímek kvalitně napsaný scénář. Jasně, našel jsem v něm slabší místa, proto jsem nešel do plných, ale až na nějaké ty drobnosti jsem si tuto záležitost užil. Troufám si říct, že jsem si ji užil mnohem víc než valná většina diváků protože chybělo neuvěřitelně málo a byl bych ve stejné situaci. Můj neurolog mi opakuje, že jsem to v dané situaci ještě chytil nejlíp, protože v nabídce byla i neschopnost dorozumívání a neschopnost samostatného dýchání. Jsem to ale šťastlivec... Pro mě to bylo silné, skoro až osobní téma, které čeští tvůrci zvládli bez zbytečného patosu a všem případným bojovníkům za život za každou cenu bych ze své pozice vzkázal, že bych bral podobný závěr přežívání všemi deseti. P. S Ten Eričin černohumorný cynismus nad sklenkou u Jany mě na pět minut vyřadil z provozu a zas jsem se jednou prochechtal až k slzám:-D / Poučení: Ani fakt, že člověk dýchá, komunikuje a přijímá potravu, ještě nemusí znamenat že je naživu. 4*+ (25.05.2024)

„Všechny ženský jsou šílený! A jak ty říkáš, já neznám žádnou, která by nelhala.“ Jenže která z těch tří žen lže? Anebo je to ještě trochu jinak? Mašín byl produktivní, když stihl loni poslat do distribuce hned 2 filmy, z toho Bratry rovnou na Oscary. Němá tajemství se mi ale líbila víc. Přišlo mi, že se tu mnohem lépe pracuje s divákem, jeho očekáváním a také dávkováním informací. Mašín stvořil poutavé psychologické drama šmrncnuté krimi vyšetřováním, u kterého má divák řadu otázek, baví ho sledovat, jak se postupně pomocí drobných indicií dozvídá, co se vlastně stalo, a tvůrci se ho snaží zviklat různými vodítky. Zároveň dá film pomocí zvuku divákovi místy pocítit, jaké to je, když nerozumí mluvenému slovu. Dílo působí vcelku uvěřitelně, malinko drhnou snad jen motivace postav, ale ve výsledku mě opravdu zarazila asi jen reakce policistů v závěru, jinak nemám s filmem větší problém. Za mě solidní 4*. „Já nesnáším tu bezmoc. Leze mi na nervy, že nevím, co chce. Nebo asi vím. Chce umřít. Nebejt. Někdy mám pocit, že už jsme mrtvý oba.“ (02.03.2024)

SPOILERY Kdyby ta "šokující" pointa (jejíž první půlka je jasná po 10 minutách a druhá hned, jak se vítězoslavně odhalí ta první) byla základ a hybatel všeho dění, tak by to bylo mnohem lepší, ucelenější a nebyla by to jen kriminálka s "přesahem", ale s přesahem. Dalším problémem je pak časté a všudypřítomné patetické a vyděračské vedení stěžejních scén (což pak nejvíc bolí v závěru plného významných kývání s významem "ano, takhle to bude nejlepší, ale bude nás to všechny mocinky mrzet"), které mě vyloženě vytáčelo jako u každého takto vedeného filmu, ale víc mě dostávalo, jak se tvůrci snaží chabě citové vydírání maskovat skrze chladné prostory a kameru, ve které je horizont v drtivé většině scén uprostřed a brzy se tak stává nudným a šedým, stejným jako je život hlavních postav. Spolu s tím ale přichází problém v tom, že takové rámování je i u scén pozitivnějších a sluncem prozářených, tím pádem se rozpadá i to. Takhle mi ale uniká, kde se to velice vysoké hodnocení proboha vzalo. Ano, v celcích je kamera působivá, v některých záběrech jsou zase hezký umístěné světelné body různých barev, které jako jediné poctivě budují atmosféru (aspoň tak jak to maximálně jde), hudba je skvělá, herci veskrze taky a vedení a gradace scénáře sama o sobě, když ho divák bere jak je a ani na sekundu nepřemýšlí o tom, jestli by mohl být jiný, taky není špatné. Jenže tenhle film si pro svůj námět vybral tu nejunylejší možnou cestu a tak ve mě zanechal jen to, co má většinu času jako svoji texturu - šeď, chlad a holé stromy. A přitom je to jen reklama na eutanázii, kde jiný možný názor neexistuje, protože by rozbil "šokující" pointu. Přitom by na něj prostor byl, kdyby to vypadalo tak, jak jsem popisoval výše (a byl by prostor i pro hlubší psychologii postav, tady je vachrlatá, jelikož se musí myslet na to, co se smí a nesmí teď prozradit), ale to už bych se opakoval. Sice se zase těžce míjím s většinou, jako u Přišla v noci, ale nezlobte se na mě, tohle za povedený film považovat nedokážu. Lepší 2* (23.03.2024)

Velmi dobré psychologické drama na české poměry. Takových filmů by to chtělo více! Příběh je o muži, který díky úrazu přijde o kontrolu nad levou částí svého těla, nebude moct mluvit a bude skoro celý ochrnutý. Tohle je samozřejmě událost, kterou podle mě nechce nikdo zažít, a v tomto filmu to je krásně vystiženo. Je to veliká nálož na psychiku ostatních lidí a velká náročnost pro samotného postiženého. To jak je to silné téma můžeme vděčit hlavně třem ženám, které tvoří vztahový trojúhelník - Milena Steinmasslová, Magdaléna Borová a pro mě hlavně Jana Plodková. Ta dokázala vyjádřit tak skvěle všechny emoce, že podle mě měla dostat cenu Českého lva. Film je pouze nejprve psychologickým dramatem, ale později se z filmu stane spíše psychologická kriminálka, která je plná zvratů a momentů, které divák nečeká, ale přitom pořád chce vědět, co bude dál. Tomu taky hraje do karet hudba o kterou se postaral Karel Havlíček. Ta svým těžkým dojmem dodává celému filmu velice tíživou atmosféru, která diváka opravdu nenechá vychladnout. Celkově musím pochválit celý scénář od Alice Nellis a Tomáše Mašína, protože už jenom samotné postavy jsou vymyšlené do sebemenšího detailu. Mužské postavy jsou jednoduché a krásně posouvají děj a naopak ženské postavy (hlavně ty tři hlavní) jsou rozporcovány hodně do hloubky, kde můžeme vidět, jak se každá jednotlivá postava se vším popere a jak se mění jejich vnitřní stav. Samotný konec nebudu samozřejmě spoilerovat, ale jenom tleskám. Za mě se jedná o jeden z nejlepších českých filmů roku 2023 a rozhodně to předčilo Bratry nebo i Úsvit. 9/10 (30.03.2024)