Nemé tajomstvá

Vysporiadanie sa so životom s náhle ťažko postihnutým človekom:  z pohľadu pacienta, jeho rodiny a okolia. Pomalé, ťaživé dráma okorenené v závere o jeden dejový zvrat a zabrdnutie do tématiky ktorej sa podnetnejšie venoval film a Al Pacinom ešte pred rokmi. Príliš sa v takýchto hĺbavých, psychologických a pomalých filmoch nevyžívam, ale herci (Mitaš, Steimasslová) sú vo svojich rolách pomerne presní a záver poskytuje priestor na diskusiu a dáva tomu niečo "navyše". Na jedno pozretie okej. 55-60% (28.03.2024)

Výborné komorní drama spojené s vyšetřováním podezřelého úmrtí v nemocnici, k tomu musím napsat, že se jedná o hluboce lidský, upřímný, bolavý a svým způsobem náročný film, který jen tak z hlavy nedostanu.. Ten herecký čtyřlístek - Jana Plodková, Marián Mitaš, Milena Steinmasslová a Magdaléna Borová - úžasný a skvělý.. Poklona tvůrcům za nádherný snímek k zamyšlení, jak Alice Nellis, tak Tomáš Mašín zaslouží pochvalu a poděkování, krásně smutné pokoukání.. (10.03.2024)

První půlku to skvěle frčí, hlavně protože člověka baví snaha se zorientovat v tom, co se teda přesně stalo. V půlce filmu tomu ale dost spadne řetěz a už nepřichází nová odhalení, jen se přešlapuje na místě. Nějak to v duchu pořád srovnávám se starší Nevinností, kde ty twisty padaly až do konce - tady je ale druhá půlka jen taková statická pauza, kterou musíme jenom pročekat ke středně očekávatelné pointě. Na poměry českého filmu to ale skvěle vypadá a zní, herecky výborné a dialogy taky super odposlouchané, takže i přes drobné brblání dávám 4*. (30.04.2024)

Strastiplná směsice křivd, lží a drsných hrátek osudu v cca 100 minutách hutného psychologického dramatu, s nímž jsem mile rád oslavil 24. narozeniny. Vedle #annaismissing a Bodu obnovy další z bravurních filmových zářezů roku 2023 z našich končin. Jana Plodková by se měla mimo komedie věnovat spíš téhle tématice. [viděno v Kino Šumava Klatovy 15.1.2024] (15.01.2024)

Když divák opakovaně pochybující o současné tuzemské kinematografii jen den po Přišla v noci sleduje Janu Plodkovou, jak Přijde ve vteřině o veškeré vyhlídky na kvalitu společného života s manželem, musí se zaradovat. Její muž, veterinář, totiž po vážném zranění od koně trpí afázií, je tedy uvězněný ve svém těle jen s vlastními myšlenkami, zvládá jen hlásky, nerozumí svému okolí, částečně ochrnul. Jeho nejbližší, manželka a matka Milena Steinmasslová (a následně i majitelka dotyčného koně) spolu sice mluvit můžou, ale příliš to nedokážou. Matka je skrze synáčkův stav za každou cenu pozitivní, zatímco unavená manželka tuší, že je všechno na hov... na dvě věci. Do toho sledujeme policejní výslechy a dlouho netušíme, z jakého důvodu. Tentokrát pouze scenáristka Alice Nellis mezilidské vztahy umí. Zvládá jít do hloubky a činí to tak, že divák věří. Naopak kriminální zápletka drobné škraloupy (a zahraniční inspiraci) má, ale i tak do finiše doklopýtá se ctí. Kromě Nellis (režisér promine) bych tentokrát chválil výhradně ženy. Kameramanka Anna Smoroňová si ráda všímá maličkostí, má nekonvenční nápady a její neuhýbající detailní fascinace tváří Jany Plodkové přináší chumel pocitů. Právě ta je skvěle jízlivá a přímá a podobně přesvědčivě své role uchopily i zbývající dvě dámy. Jen možná těch emocí mohlo být krapet víc. (14.03.2024)