Půlnoční klub

mě zkrátka Flanagan baví a i když mě tentokrát bavil ze všech svých dosavadních seriálových počinů nejméně, jde i tak o velmi slušný nadstandard. Midnight club na věci jde trošku jinak než sme byly u Flanagana doposud zvyklí a chvíli trvá si na tenhle svět zvyknout, ale na druhé straně MC svého tvůrce nezapře. Opět je tu snaha o jakýsi existenciální přesah a opět se tu straší převážně ve druhém až třetím sledu. I tak ale dokáže Flanagan vytvořit solidní atmosféru (byť ne tak hutnou jako předtím) a leckterý "pravý" horor by mu mohl závidět. Nakonec mi ani nevadilo, že to místy trošku skřípe a díky několika hlušším místům mě nedokázal Půlnoční klub vtáhnout tak jak sem čekal...70% (09.11.2022)

Brightcliffe je hospic, do ktorého chodia dožiť svoje posledné chvíle tínedžeri, ktorým kvôli chorobám nezostáva na tomto svete vela času. V noci sa tajne stretávajú a rozprávajú si desivé príbehy, vďaka ktorým sa medzi nimi formujú silné priatelstvá. Tiež sa dohodnú, že ten z nich, ktorý zomrie ako prvý, pošle ostatným správu zo záhrobia. - Na Flanagana hrozná slabota a je smutné, že už aj jeden z najnádejnejších hororových režisérov poslednej dekády spadol do žalostného bahna woke kultúry. Rozdiely v epizódach režírovaných ním a režírovaných inými režisérmi vrátane jeho dvorného kameramana Michaela Fimognariho sú až príliš zretelné a vo výsledku celý seriál vyzerá, že vlastne ani nemá žiadne posolstvo, keďže sa herci striedajú v rôznych charakteroch a ani jeden príbeh (s výnimkou Dustyho) nie je dotiahnutý do uspokojivého konca , poprípade sa preruší v polovici a o pár epizód pokračuje nezmyselne ďalej. Základ to nemá zlý, ale striedajú sa tu atmosférické päťhviezdičkové hororové sekvencie s poloamatérskymi až takmer divadelnými scénami plnými tupých dialógov, a to je niečo, čo pri seriáloch neznesiem. No a hrôzostrašne prehrávajúca Haeather Langenkamp ani nestojí za reč. Dúfam, že takto podobne nedopadne aj seriálová adaptácia môjho najoblúbenejšieho hororového literárneho diela The Fall of the House of Usher, ktorá má našťastie v obsadení Willu Fitzgerald, lebo v prípade The Midnight Club ma Flanagan strašne sklamal. (08.10.2022)

Dlouho jsem Midnight Club odkládal, nějak jsem tomuto teenage projektu od Flanagana nevěřil. Ale časem jsem si uvědomil, že jako fanda jeho tvorby bych to měl dohnat. A řeknu vám...Žádný průser se naštěstí nekoná! Ze všech jeho projektů se jedná o ten nejméně hororový z hlediska lekaček a tak, to dávám většině uživatelů za pravdu. Na druhou stranu, o tom primárně Půlnoční klub nepojednává. On se totiž zabývá zejména těžkými životními tématy v čele se smrtí. A to způsobem, jenž vás donutí k hlubokému zamyšlení. Kromě toho seriál sází na skvělé herecké obsazení, které vám během sledování přiroste k srdci. Nějak do dnešního dne nechápu, jak je Flanagan vždy schopen napsat tak precizně každou jednotlivou postavu. To se jednoduše pozná mistr. A závěr nenechá ani jedno suché, to vám garantuji. Kdo jeho kinematografické výtvory aktivně vyhledává, tak volbou Midnight Clubu neprohloupí. Za mě dávám 7/10 (09.11.2023)

[74%] Flanagan je rozhodně kvalitní tvůrce těchto hororových počinů. Dokáže pěkně sladit atmosféru, hororové prvky a i postavy. Rozhodně se u něj najdou seriály, které jsou někdy trochu moc táhlé. Co se týče tohoto desetidílného počinu, tak první díl mě docela silně zaujal. Celkově ten nápad hospicu, kde tu máme skupinku mladých lidí, kteří zde v jednom velkém sídle dožívají zbytek svých životů kvůli vážným nemocím, je zajímavý. Co se týče postav, tak většina z nich mě zaujala. Nějaké ty hororové prvky, lekačky apod -to je zde jen jako takový doplněk. Ve finále se ukáže, že to není hlavní středobod tohoto seriálu. Zaujala mě ale většina těch příběhů, které si mezi sebou v půlnočním klubu vyprávěla ta parta mladých lidí. Sem tam se objeví nějaké slabší místo, pár nudnějších dialogů, ale moc jich není. Z 10 epizod bych to zkrouhl tak na 8, aby to rychleji odsýpalo, ale nevadí. Většinou mě to celé bavilo, byť závěrečnou epizodu bych teda trochu vylepšil, trochu mi přišla odbytá, ale jinak jsem se dobře bavil. I sem tam zafungovaly ty emoce mezi postavami. Super práce. (25.09.2023)

Pamatuju, jak jsem jako malá holka hltala Stopy hrůzy. A tyhle sešítky pro mě v té době byly strašně návykové a jejich čtení mě moc bavilo. A znamenalo ještě víc. Takže když jsem se dozvěděla, že právě Mike Flanagan pracuje na seriálové adaptaci příběhů z téhle série, těšila jsem se. Moc, moc, moc! ***** A Půlnoční klub se moc povedl. Od atmosféry po provedení. Od hereckých výkonů po detaily, kdy se příběh odehrává. Co je ale hodně zásadní, že se nejedná o příběh pouhého vyprávění historek ve sklepě. Jednotlivé příběhy jsou umně zakomponavé do děje a posouvají jak naše hrdiny, tak děj samotný. Celým příběhem se táhne červená nit druhé linky ohledně minulosti místa, která není o nic méně napínavá. A do toho všechen ten strach z umírání a smíření s umíráním. Rozebírá se tady hodně témat, jedno citlivější než druhé. Přesto se tady nehraje na city, ale na upřímnost a přímost. Tady bylo všechno v pořádku. Občas jsem se ale nemohla zbavit pocitu lehké nevyváženosti v ději a občas kolečka logiky nezapadla přesně tam, kam měla. Ale pouze lehce. Navíc se vůbec netajím tím, že nic lepšího než devadesátky už nikdo nikdy nevynalezne, tak jsem byla spokojená z těch všech odkazů a především použité muziky. Takže ve spoustě ohledech jsem hodně neobjektivní divák, ale vůbec mi to nevadí. Hlavní je, že jsem si užila hodně zábavy. Což je přeci jen to hlavní. ***** "Víš, proč nikdy nedokončím příběh? Protože když lidi znají konec, zbytek příběhu se rozplyne. Za chvilku budu jenom vzpomínka." ***** Pamatuju si, jak jsem tehdy stála v knihovně před regálem a bylo mi smutno, že tahle moje cesta je na konci, protože už mám přečtené všechny knihy. Stejně jsem se cítila, když jsem byla na konci posledního dílu. Jenže tady je jeden rozdíl. Naděj na pokračování, protože otázek bez odpovědi zůstalo hodně. ***** 9/10 (14.10.2022)