Půlnoční klub

[74%] Flanagan je rozhodně kvalitní tvůrce těchto hororových počinů. Dokáže pěkně sladit atmosféru, hororové prvky a i postavy. Rozhodně se u něj najdou seriály, které jsou někdy trochu moc táhlé. Co se týče tohoto desetidílného počinu, tak první díl mě docela silně zaujal. Celkově ten nápad hospicu, kde tu máme skupinku mladých lidí, kteří zde v jednom velkém sídle dožívají zbytek svých životů kvůli vážným nemocím, je zajímavý. Co se týče postav, tak většina z nich mě zaujala. Nějaké ty hororové prvky, lekačky apod -to je zde jen jako takový doplněk. Ve finále se ukáže, že to není hlavní středobod tohoto seriálu. Zaujala mě ale většina těch příběhů, které si mezi sebou v půlnočním klubu vyprávěla ta parta mladých lidí. Sem tam se objeví nějaké slabší místo, pár nudnějších dialogů, ale moc jich není. Z 10 epizod bych to zkrouhl tak na 8, aby to rychleji odsýpalo, ale nevadí. Většinou mě to celé bavilo, byť závěrečnou epizodu bych teda trochu vylepšil, trochu mi přišla odbytá, ale jinak jsem se dobře bavil. I sem tam zafungovaly ty emoce mezi postavami. Super práce. (25.09.2023)

Původně jsem chtěl dát 3*, ale myslím, že bych nebyl úplně fér. Přiznám, že první díl dva mě nenadchly, ale jsem rád, že dostaly šanci ty další. Prostředí a večerní atmosféra umocňuje sílu ani ne tak příběhů jako osudů. Mystično malinko navodí sem tam ten pocit, že nevíte, co je a co není skutečné. Do toho opravdu skvělé herecké výkony mlaďasů. Někdy se to sice vleče, ale najde se dost neskutečně silných momentů a když jsem ze začátku myslel, že to nemůžu do konce vydržet, mrzelo mě, když ten konec přišel. (09.11.2022)

Hororové příběhy od Mikea Flanagana mě baví a Netflix mu štědře naděluje prostor. Po velkých úspěších s antalogickými Haunting přichází tentorkát se skupinou teenagerů, kteří mají diagnostikovanou nevyléčitelnou nemoc a nachází se v hospicu. A tihle teenageři se pravidelně scházejí v půlnoci, aby si užili tepla krbu v knihovně a vyprávěli si strašidelné příběhy. Jenže ty příběhy nejsou zas tak strašidelné, ale spíš fungují pro dokreslování motivací postav, které je vypráví. To by mi až tak nevadilo, ale čekal jsem trochu víc duchařiny kolem (sídlo k tomu přímo vybízelo) a doufal jsem, že se budu víc bát. Osobně mě nejvíc zklamala čitelná linka se sektou a nevyužití postav duchů. Některé linky se uzavřou a některé zůstávají otevřené a bez odpovědi, kdyby náhodou měla být druhá řada. Celkově mám z finále takový mdlý pocit.  Jako neškodná zábava v období Haloweenu to funguje, ale nadšené recenze jako u předchozích seriálů od Flanagana se asi čekat nedají. (02.11.2022)

Klasický Flanagan. Opět je tu silné mimožánrové téma, kterým jsou tentokrát nevyléčitelně nemocní teenageři, kteří tráví zbývající čas ve speciálním hospici. Čekání na konec si krátí vyprávěním hororových historek, které nesou osobnostní otisk jednotlivých autorů a dojde i na navazování pevných přátelství či lásek. To vše se odehrává v oparu všudypřítomné smrti, která může kdykoliv zaklepat na dveře. Bavilo mě to moc. Jednotlivé historky měly všechny něco do sebe, přičemž u jedné jsem tak lekl, že mi praskla židle. Příběh sámotné léčebny sice působil maličko laciněji, ale to se dalo v klidu odpustit i díky pečlivě napsaným postavám a perfektně trefenému castingu. A povedlo se i dávkování emocí, které sice občas zaváněly účelovostí, ale fungovaly a to je důležité. Sem s druhou řadou. 90% (15.10.2022)

Po skvělých atmosférických seriálech v podobě Hauntingu a Půlnoční mši si zde Flanagan vybírá slabší chvilku. Otázka však je, nakolik je to zpracováním a nakolik je to skutečností, že mě úplně nechytly témata Půlnočního klubu. Obecně vzato je to poměrně hezky natočený seriál, postavy na kterých to má stát jsou relativně likable, i díky výrazné diverzitě mezi nimi si každý najde favorita. Příběhy které si vypráví, a které vyplňují většinu stopáže, jsou dobrým nápadem, a přestože trefně reflektují a rozvíjí postavy, ne všechny jsou dostatečně zajímavé. Některé jsou až moc roztahané, a sami o sobě na výplň hodinových dílů nestačí, což ostatně platí také o celém dění mimo tyto příběhy. Celý děj v hospici by si určitě zasloužil být svižnější. Ony mysteriózní prvky, které tak skvěle fungovaly v autorových předchozích počinech, zde nejsou dostatečně rozvinuté a bohužel ani zajímavé, což je pro mě kámen úrazu, protože mě tyto prvky baví většinou nejvíc. Dokonce ani atmosféra, která byla skvělá i v převážně konverzační Půlnoční mši, zde není tak chytlavá a působivá. Od určité doby se těším na každou věc ve které má Mike Flanagan prsty, a Půlnoční klub určitě nezmění můj pohled na jednoho z nejzajímavějších žánrových tvůrců. I přesto to víc jak na průměrné hodnocení není. (16.11.2022)