Druhý dech

Seriál nepochybně není žádný zázrak, ale je lidský. Bohužel se často střídá kvalita scén. Některé dokonale evokují normální lidský život, některé jsou vyloženě hloupé. Ta plejáda českých herců je neuvěřitelná. Je to nparosto odpočinková záležitost a pořád je nesrovnale lepší než drtivá většina zhovadilostí, které se dnes točí. Nemám rád komunisty, ale je to zajímavá nostalgie. (08.01.2012)

Jeden ze slabších TV seriálů z "předrevoluční" doby, který napodiv ale není propagandistický, jak ho odsuzují mnohí hodnotitelé ve svých komentářích. Naopak režisér se pokusil o kritiku některých "soudruhů", ale moc se mu to nepovedlo, protože zůstal v půli cesty. Zřejmě proto, že ještě nevěděl, že za rok dojde k bodu zlomu, a netroufl si na větší a otevřenější kritiku. (19.04.2012)

Tuny výkalů,hektolitry chcánek,tuny soudruhů,hektolitry chcánek,tuny krav,tuny pionýrů,tuny hrozných hereckých výkonů,tuny příšerných hlášek+ písnička Dalibora Jandy a to vše v kravíně.To je ve zkratce příběh Druhého dechu,jestli vás zaujal dívejte,jestli ne dívejte se(abyste poznali že Žena za pultem byla jen předehra). (09.08.2003)

Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Ke srovnání s produkcí nekonečných seriálů na prahu 21. století poslouží pádný argument, že by se asi kdekdo z nás raději oženil s kteroukoliv jalovicí z Abrhámova kravína, než aby dostal na výběr kteroukoliv dámu z některého ze seriálů typu Ordinace. Já mezi kravami vyrůstal, ale i bez toho by mi záběry z kravína byly sympatičtější než překližkové dekorace předstírající milionářský bejvák v nekonečném seriálu. Potíž však je, že praktické problémy s moderními provozy upadají v průběhu seriálu do pozadí, zatímco na povrch se nám derou absolutně nezajímavé vztahové záležitosti. (14.02.2012)

Abrhám jako československá verze Temple Grandinové, etolog teoretik vhozen do víru centrálně plánovaného zemědělství, svou nekompromisností čeřící nervy všech kolem a odolávající svodům nezadaných (i těch zadaných) žen. Poměrně otevřená kritika mnoha aspektů tehdejšího hospodaření (kritiku systému samotného však nečekejme), jádro konfliktů je často personifikováno v některé z postav (nepřejícnost, osobní animozita, nekolegialita apod.). Seriál by měl zabírat cirka jedno celé desetiletí (začíná na počátku sedmdesátých let), ale na výpravě a postavách to příliš poznat není, ženám se mění pouze účesy a děti vyrůstají, ale např. vedoucí teletníku Vícha nosí celou dobu jednu a tu samou zelenou bundu. Pozitivem je, že seriál nabízí i vhled na práci zvěrolékaře a dočkáme se naturalistických záběrů inseminace, porodu i pohledu na mrtvá telata. Herci odvádějí na tehdejší dobu standardní výkony (tedy nadprůměrné) a většina postav prochází vývojem. Zejména u postav s negativními vlastnostmi (např. Bohdalová, obsazená jasně proti svým klasickým rolím) jsem byl schopen okamžité asociace s podobnými typy ze svého života, v tomto sociálně-kritickém aspektu je seriál přesný. Zdejší černé hodnocení je bezesporu nespravedlivé. Ano, nejedná se o žádný nadprůměrný kus z perspektivy současného diváka, ale jistě nejde také o dílo, které je nutné zatracovat. Určitě by mu prospělo zkrácení, řada motivů je zbytečně rozváděna a natahována, redukce na deset dílů by byla optimální. Osobně nelituji ani minuty času, který jsem s ním strávil (nutno ale poznamenat, že jsem při jeho sledování prováděl řadu sekundárních činností, po vizuální stránce je totiž podobně šedivý jako normalizace samotná). (12.01.2020)