Druhý dech

Francúzsky návrat medzi gangsterky zo starej školy, v ktorej herecky dominuje D.Auteuil. Z prvej polhodiny som z filmu nemal najlepšie pocity, no časom sa príbeh sprehľadní a napätia pribúda, ale nikdy nie natoľko, aby som film označil za napínavý. Spočiatku mnoho interiérových nezáživných scén, farebné filtre a veľa spomalených záberov v prestrelkách, ktoré dnes už nefungujú tak ako kedysi. Bellucci s blond vlasmi dostáva dosť priestoru, ale jej postava je akási chladná a tajomná. Na pozretie fajn, ale do dejín gangsterského filmu sa nezapíše. 60%. (16.03.2009)

Guy je postarší týpek, pro kterého je slovo ČEST daleko víc než vlastní život. Zvolil si prožít život gangstera a tak se občas muselo stát, že někomu musel vystřelit z hlavy přebytečný mozek. Nikdy by však nepodrazil jakéhokoliv jiného "čestného" gangstera, jenže jedna přemýšlející policejní hlavička dokázala jeho jméno spojit dohromady s podrazem na kamarády a pak už jen sledovat, jak si gauneři všechno vyřídí všechno mezi sebou. Nejvíce mě pobavil Guyův spolehlivý přítel Alban, kterého si nečekaně suverénním způsobem střihl bývalý rebel Manchesteru United Eric Cantona. (06.06.2009)

Originál z 66. roku jsem neviděl, takže mohu hodnotit pouze tento remake a ten se mi teda hodně líbil. Není to typická gangsterka, spíše kriminálka o gangsterech, která i přes svou předlouhou stopáž dokáže udržet divákovou pozornost až do konce. Hlavním důvodem je povedená režie skloubená s nápaditou kamerou v takovém nahnědlém odstínu, která perfektně dotváří atmosféru Francie šedesátých let. Tempo vyprávění koresponduje s délkou filmu, takže žádné akční hody čekat nelze, naopak všechno se veze na hodně pomalé vlně eskalované atmosféry, která při samotném finále bere dech. Upozornil bych ještě na podmanivou hudbu, která zní filmem, a na možná překvapivě osobitou roli ex-krále fotbalových trávníku Erica Cantony, který si ve filmu střihl roli sympaťáka Albana. (02.02.2011)

Remake Melvillova stejnojmenného snímku s Lino Venturou. Kde je Melville tradičně strohý, meditativní a decentně drsný, Corneau až kýčovitě estetizuje násilí (záběry na krev a průstřely - podle mě nejhorší části filmu), ale i útěk kriminálků (u něj to chvíli vypadá, jako by jeden z nich chtěl vzlétnou jako pták). Výprava (nejpůsobivější asi v gangsterském prostředí při plánování zločinu) a kamera není špatná, odpuzující je vlezlá rádobysymfonická hudba, strašný je výběr herců. Christine Fabrega představovala Manouche opravdu autenticky jako spíše tvrdší podnikatelku, žádnou uhlazenou a rádoby femme fatale jako M. Belucci, ze svéráze Albana Michela Constantina se stal díky Eriku Cantonovi nezajímavý panák, o hlavním představiteli, který nahradil Lina, raději nemluvit. Co mi však nejvíce vadí - Corneau a jeho spolupracovníci nepochopili ducha předlohy José Giovanniho (a Melvillova prvního filmového zpracování). (20.01.2011)

Smrtící stopáži by pravděpodobně prospělo vystřižení postavy hrané M.Belucciovou, D.Auteil čím dál víc vypadá (a hraje) jako francouzský R. De Niro a celá gangsterka, která měla být elegickou kronikou ohlášené smrti (stále se mluví o strachu a únavě) kvůli své "přefiltrované" stylizaci (v tom filmu snad není "normální" záběr) nedokáže evokovat ani dobu děje, tedy v titulku zmíněná 60.léta. (17.04.2009)