Réžia:
Dušan KleinScenár:
Dušan KleinKamera:
Vladimír OpletalHrajú:
Zlata Adamovská, Miroslava Pleštilová, Vladimír Dlouhý, Petr Kostka, Pavel Zedníček, Lucie Zedníčková, Jan Kanyza, Eugen Jegorov, Karel Heřmánek (viac)VOD (2)
Epizódy(10)
-
Intímna záležitosť (E01)
-
Omyl v kúpeľoch (E02)
-
Otázka alibi (E03)
-
Justičný omyl (E04)
-
Prečo toľko nebožtíkov? (E05)
-
Ruky s dlhými prstami (E06)
-
Ženy za volantom (E07)
-
Jesenná romantika (E08)
-
Medzi nami dievčatami (E09)
-
Třetí vrchol trojúhelníku (E10)
Obsahy(3)
Na obrazovku České televize se vrací oblíbený seriál detektivních příběhů, v němž jeho autoři záměrně porušují některé z pravidel, na kterých podle pátera Knoxe stojí čistota detektivního žánru. Uvádět ho bude sám režisér Dušan Klein, autorem předlohy byl Josef Škvorecký. Při premiéře v roce 1992 se seriál vysílal živě a základní otázka byla tehdy soutěžní. Ale i při reprízách si diváci mohou vyzkoušet svůj postřeh, tentokrát nesoutěžně. Správnost své dedukce si pak mohou ověřit v závěru každé epizody. (Česká televize)
(viac)Recenzie používateľa F.W.Colqhoun k tomuto seriálu (1)
Hříchy pro pátera Knoxe (1992)
„Stop. Nyní již máte dostatek indicií, abyste mohli vydedukovat, jak to bylo doopravdy. V krátké pauze, kterou vyplní písnička, si můžete vše * v klidu * rozmyslet...“ Touhle krátkou scénkou a několika dalšími (seriál se jimi jen hemží) čas od času častuji svou přítelkyni a nevypadá to, že by mě (a jí, doufám) to mělo přestat bavit. Klein (by) měl hrát častěji, třeba v „Pevnosti Boyard“ by pro něj nějakou vhodnou roličku jistě našli... Kromě jedinečné geneze snímku (přímý přenos z barrandovských studií), která dodává i 20 let po premiéře seriálu punkovou patinu leštěnou různými přeřeknutími a podobnými neštěstími, se na kvalitě příznivě podepisují pozoruhodné herecké výkony kumštýřů v presu [v dobrém (Adamovská, Dlouhý, Kanyza, Kostka, který někdy nad Adamovskou slintá, jakoby zapomínal, že jeho neumělé pokusy ji balit zachycují kamery) i v nejednoznačném (kreace Marka Vašuta se vymyká hereckým kategoriím a je vlastně nepopsatelná)], slušný Kleinův scénář, kořeněný citáty a básníkovským vtipem a vlastně i samotné detektivní zápletky, byť rozhodně ne všechny. K poučené diskuzi teoretiků nad pěveckým výkonem Adamovské přispívám gentlemanským mlčením; televizní šansony jako „Queen Elizabeth“ a „Hospoda u mrtvýho času“ jsou soundtrackem mého televizního dětství. Dnes se sice v telce ani rádiu díky auto-tune „pod tón“ nikdo nedostane, něco mi ale říká, že to o pokroku nesvědčí... ()