Hříchy pro diváky detektivek

Základním prvkem naprosto otřesné série detektivek je v první řadě dramaturgické provedení. Dáša pobíhající za záběry, přibíhající, když si ji jednotlivé postavy volají anebo vrcholem absurdnosti - Dáša, která vyskočí z kamery a objeví se ve studiu s diváky a pak se s Vladimírem Dlouhým zase vrací. Dáša je zkrátka postavou, která je všude a kdyby skutečně fungovala jako další postava, která se shodou okolností všude objeví, ještě by se to dalo chápat - používají to i jiné kriminálky ve světě. Takhle její zapojení působilo minimálně směšně a spíše absurdně. I jednotlivé detektivky měly slabý nádech. Ne že bych všechny pachatele uhodl, ale kolikrát se téměř hodinu nic nedělo, aby se v závěrečné desetiminutovce roztrhl pytel se zločinem i rychlým vyšetřováním zároveň. A to už nemluvím o příšerném scénáři a neposlouchatelné hudbě. Snad jen jedna skladba byla povedená. Například Zlata Adamovská alespoň uměla zpívat. Paní Dáša si měla zpěv rozhodně odpustit. Je to tak příšerné, ale tak typické pro devadesátky. Dneska by tato absurdní fraška neměla šanci projít. (16.12.2019)

Otřesná formální stránka spojující v sobě papundeklovost normalizačních televizních inscenací s hereckých, pěveckým a pohříchu i režijním amatérismem. A slečna Dáša, abych zůstal gentlemanem, byla spíš špatným vtipem... Coby dovětek: Tato dřevní forma televizní interaktivnosti se s odstupem času jeví jako beznadějná slepá ulička. (29.06.2014)

Hříchy pro pátera Knoxe byly úžasné, pokračování s Dagmar Veškrnovou považuji za značně slabší. Písničky v podání Zlaty Adamovské měly něco do sebe, ale Veškrnová se v nich doslova topí. Nelíbil se mi ani nápad, že Veškrnová bude každým dílem procházet zároveň jako jakýsi uvaděč či vypravěč, který bude přecházet z role diváka do role detektiva či jiné ( nikdy nezapomenu na epizodu, ve které Veškrnová a Dlouhý vystoupí z plátna, to bylo opravdu trapné ). Některé epizody měly švih, např. závěrečný díl s Jiřinou Jiráskovou. Jiné byly nudné a pachatel byl hned od začátku odhadnutelný. Za nejzdařilejší epizodu považuji asi díl, ve kterém vrah uškrcuje mladé studentky pomocí struny od kytary. (15.02.2009)

Nelze jinak než se přidat k tomu, co zde mnohokrát zaznělo: kvalita jednotlivých dílů je extrémně kolísající a postava paní Dáši je naprosto zbytečná a nepropracovaná, celý příběh jejím příchodem okamžitě ztrácí tempo i napětí a vesměs končí v absurditě zcela jalových a nesmyslných dialogů vyšetřovatelů s nechutně afektovaným a přepjatým stvořením... (28.07.2014)

Po opětovném shlédnutí této série musím snížit hodnocení - Dagmar Veškrnová mi do hlavní role nesedla zdaleka tolik jako Zlata Adamovská, zápletky jsou čím dál tím vykonstruovanější a režijní bezradnost řešená tak, že postavy jakoby "vystoupí z plátna" a vrátí se na jiném místě je jen dalším z řady nedostatků této série. O upadající kvalitě doprovodných písní raději nemluvě. (12.08.2007)