Návštěva staré dámy

„Při každé známce blahobytu je cítit, jak se smrt plíží blíž a blíž…“ Dostava mrazivá Jiřina Bohdalová v roli miliardářky, které při svém sociálním experimentu stačí jen čekat. Svět z ní v mládí, jak sama říká, udělal „děvku“, ona je na oplatku odhodlaná, z něj udělat „bordél“. V téhle adaptaci Dürrematovy hry člověka mrazí nejen z toho samotného děsivého závěru, ale především z oné nadčasovosti. Z toho, že i my lidé plni humanistických ideálů se za jistých okolností dokážeme měnit ve štvavou zvěř, která si ale přitom tu štvanici ještě dokáže zdůvodnit bohulibými úmysly…. Vždyť kdo by odolal, když „jde především o to, že chceme uskutečnit spravedlnost“ Nebo že by šlo přeci jen o poněkud přízemnější věci? (09.05.2021)

Pokud se najde výborná předloha (a to samotná hra setsakra je), kvalitní scénář s inteligentními dialogy, to vše dovršeno hereckým umem, je mi úplně u ... tedy jedno, zda-li jde o televizní snímek se všemi svými limity nebo vyfintěný velkofilm určený pro kina. Jde o výjimečně povedené zpracování Dürrenmatta a možná jedno z posledních televizních počinů, než se pro TV začaly točit produkty, navzájem si podobné jak housky na pultě. (Btw a ať už mám z "Bohdalky" jakkoli smíšené pocity, je to přese všechno Paní Herečka a rolí Kláry Zachanasjanové mi znovu připomněla, že bez jejího talentu by nebylo Ucha, Světáků, Dalskabátů, ale třeba i Daňkova útržku pruského.) (17.07.2013)

Ukázka toho, že i dokonale napsané již dávno klasické modelové drama se dá zničit násilnou a naprosto nelogickou úpravou, neumětelskou aktualizací a nevhodným castingem. Jiřina Bohdalová se na roli vůbec nehodí, i když se činí, seč může. Dürrenmatt zamýšlel postavu Kláry naprosto jinak, má jít o téměř nelidské monstrum, jenže tady se holt hledala velká role pro J.B. a spoléhalo se na to, že původní text zná málokdo - i když hra byla u nás dost často uváděna. Hra je nejen modelová, ale také alegorická a pracuje s drsnou nadsázkou. Úpravou vznikl nepravděpodobný příběh "jako ze života", jakési maloměstské drama, které na autorovi pouze parazituje! (17.08.2010)

Güllen za vraždu, konjunktura za mrtvolu. V rámci původního trojdílného cyklu televizních inscenací věnovaných hereckému umění Jiřiny Bohdalové zastává Zelenkův přepis Dürrenmattovy divadelní hry Návštěva staré dámy jedno z nejčelnějších míst. Miliardářka Zachanassionová přijede do bídou a nezaměstnaností sužovaného městečka s jediným cílem: věnuje městu miliardu, když kdokoli zlikviduje jejího někdejšího milence Alfreda Illa. Oznámí svůj požadavek a čeká. Ví, že se dočká a že bída společně s vidinou obrovského bohatství změní mírumilovné güllenské občany ve vrahy. Bohdalová postavě miliardářky Claire Zachanassionové poskytla ještě jiný, poněkud lidský rozměr. Její hrdinka není pouze chladnokrevným monstrem prahnoucím po pomstě, ale citově zraněnou ženou, jejíž láska sahá až za hrob. O výjimečném hereckém výkonu lze ale hovořit jedině u Aloise Švehlíka, jehož obraz štvaného Alfreda Illa patří v rámci televizní obrazovky k nezapomenutelným okamžikům. Švehlíkův Ill je velká herecká kreace, která rozžívá postavu z mnoha úhlů, obdařuje ji protichůdnými charakteristikami, jež se ve výsledku skládají v ucelenou figuru, s níž divák prožije tragiku jejího osudu. Švehlík má pro vyjádření Illova strachu mnoho podob - od nejistého pohledu a předstírané pohody k hysterickému křiku, od chvíle opilecké sebeironie nad vlastní ubohostí po zvířecí úzkost, s níž je zahnán do kouta svého hokynářství. Alois Švehlík získal v roli Illa výjimečnou příležitost přesvědčit o svých mimořádných hereckých kvalitách i mimo divadelní jeviště. Na jeho postupnou proměnu z uctívaného občana v zoufalého štvance se jen tak nezapomene. V širším kontextu převyšuje Návštěva staré dámy běžný televizní standard a zcela nepochybně náleží k uměleckým vrcholům Zelenkovy tvorby. Slavila-li Jiřina Bohdalová nezvyklý návrat na televizní obrazovku, pak Aloise Švehlíka čekalo teprve velké objevení. Lze jen litovat, že od tohoto "objevu" uplynulo dalších patnáct let. (18.05.2014)

Pokušení je příliš veliké a naše chudoba příliš trpká. 1) Navzdory výbornému tématu, světovému autorovi a skvělému hereckému obsazení jsem zhlédl těžkopádnou umolousanou inscenaci beze špetky vtipu (či nadhledu, chcete-li). 2) Lokalizace Güllenu někam do zpustlých končin naší země s nezaměnitelným českým géniem loci jen podtrhla rozpačitost celého díla. 3) Když čerstvě 35letý Fridrich Durrenmatt sledoval v Curychu premiéru Návštěvy staré dámy, jistě měl na paměti svá slova o tom, jak dílo inscenovat: Zlá hra, která ale proto nesmí být hrána zle, nýbrž co nejhumánněji, se smutkem, nikoli s hněvem, ale také s humorem, protože této komedii, jež skončí tragicky, nic neškodí víc než smrtelná vážnost. Škoda, že pan Zelenka autorův záměr nedokázal naplnit. (05.05.2014)