Réžia:
Zdeněk ZelenkaScenár:
Rudolf ČechuraKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Viktor Preiss, Josef Somr, Petr Kostka, Jan Šťastný, Karel Augusta, Kateřina Brožová, Barbora SrncováObsahy(1)
Proč se vážený profesor Presbury (P. Kostka) chová občas jako šílenec? Souvisí snad jeho šplhací mánie s pozdní vášní, se kterou zahořel k mladičké půvabné dívce Alici (B. Srncová)? To vše – a ještě více – se snaží objasnit, na žádost profesorova tajemníka (J. Šťastný), snoubence profesorovy dcery (K. Brožová), věhlasná dvojice – Sherlock Holmes (V. Preiss) a doktor Watson (J. Somr). A ještě prozraďme, že nezanedbatelnou úlohu má v celém tomto záhadném příběhu i Praha! (Česká televize)
(viac)Recenzie (54)
Preiss je dobrej Sherlock (nicméně v rozhlase má k dispozici kvalitnější příběhy) a Watson Josefa Somra je... Sice dobře zahraný, ale naprosto typicky přiblblý, což je věc, kterou u filmových adaptací díla páně Doyla (ne že by s ním základní příběh měl něco společného) trestal rozžhaveným voskem kapajícím do uší, co funguje na papíře jednoduše nefunguje v pohyblivech obrázcích. Naštěstí je ale přítomna výrazná komediální složka, která trochu tlumí totální zhovadilost samotného případu, který je jednoduše zenem blbosti. ()
"Jeden by neřekl, čeho je člověk schopen z lásky..." Jeden by neřekl, že Sherlock Holmes může řešit takový obskurní případ. Viktor Preiss spolu s Josefem Somrem v roli legendárního detektiva a jeho přítele Watsona, tvoří velmi příjemný herecký pár. Petr Kostka tu roli občasného bláznivého profesora sehrává s grácií jemu vlastní, i když ta poloha se zvířecími instinkty mohla být při kvalitnější režii ještě věrohodnější. Filmu nechybí sušší anglický humor, pěkná výprava a slušivé kostýmy. A živoucí filmová hudba Jiřího Svobody svým charakterem nezapře svého autora. Přesto ten příběh nemá moc zdařilou pointu, proto za mě jen průměrné hodnocení. PS: Shlédnuto jako připomínka 85. narozenin Petra Kostky. ()
Skvělé. Vynikající scénář, kamera, lokace, herecké výkony. Jen hudba mi tam občas neseděla. Ty vtípky ve druhém plánu, ale i ty v dialozích! Skvěle podaný vztah Watsona a Holmese jako dvou skoro uličníků, radujících se ze života a dělajících si drobné naschvály. Ten dialog o jediném povolání, kde lež může vést k vyřešení záhady. Pokud jde o herce, Brožová mi přišla - jako vždy - studená a chladná a bez emocí, ale naštěstí se tu moc často neobjevuje. Celé to ale táhne Kostka, který je ve své proměně dokonalý a člověk mu to věří, jak se chová. Samotný Doylův příběh z dnešního pohledu nešlo vzít a uchopit vážně - kdyby se natočil jako detektivní horor bez nadhledu, tomu konci se dnes všichni vysmějí a profesorova přeměna by vyšla směšně. Proto je moc dobře, že tvůrci rovnou vzali předlohu z tohoto nadhledu a tímto stylem, protože jde o nejlepší a nejschůdnější cestu při adaptaci poněkud zastaralých pokusů o vědu. A ta Praha byl také skvělý fórek. Potěšilo mne to celkově velmi, pořádně odvedený kus filmařiny a herectví z doby, kdy jsme to ještě uměli. ()
Málo tajomný profesor s banánom v hube a len trochu vtipný Sherlock s Watsonom, hoci bravúrne herecky zvládnuté, ale z tajomného príbehu nebolo vlastne nič. Obdiv z videného tak ostal len pre Brožovú, niekdajšiu princeznú z Fantaghira, vtedy ešte bez šošovice pri nose. ()
Galéria (5)
Fotka © Archiv České televize
Zaujímavosti (1)
- V čase 46:40 se na stěně objeví elektrická rozvodná skříň maskovaná erbem a umělohmotné elektrické vypínače, které se v té době nevyráběly a ve filmu se navíc svítí petrolejovými lampami a svíčkami. V časech 15:47, 15:53 a 46:22 se objevuje vedení poplašného zařízení budovy a v čase 16:25 je ve zdi kulatá elektrická krabička. (Stefi_836)
Nebavilo mě to. Asi proto, že to bylo a je mimo mísu doby. https://www.youtube.com/watch?v=dzRxt8vjtDM&list=PLNMXC88_M2Q_4zzcd30OUcWsPA0A8aTbS&index=6 Publikováno 23. 4. 2012 film ČT Praha z roku 1992 (Pozn.: Tento televizní film je věrnou adaptací /až na dvě drobné výjimky, viz níže/ jednoho z případů slavného britského detektiva Sherlocka Holmese, literární postavy, kterou stvořil Sir Arthur Ignatius Conan Doyle a jež vpravdě přesáhla hranice literárního světa. Pro orientaci v příbězích o Sherlocku Holmesovi lze nahlédnout do tzv. kánonu Sherlocka Holmese /viz http://cs.wikipedia.org/wiki/K%C3%A1n... /. Nechci se chlubit /to bych se totiž chlubil cizím peřím, neboť já na následující skutečnosti nemám a ani nemohu mít žádnou zásluhu :-)/, ale doma máme knihu s názvem Poslední poklona Sherlocka Holmese /vydalo ji nakladatelství Mladá fronta v edici Máj v roce 1975 jako V.svazek ediční řady Příběhy Sherlocka Holmese, již řídil (a ediční poznámku napsal) český básník, prozaik a významný překladatel z ruštiny a angličtiny Jan Zábrana; pro zajímavost: kniha tehdy stála 37,- Kčs/, v níž jsou spojeny poslední dvě sbírky povídek o Sherlocku Holmesovi /viz výše v kánonu/. Název je tak trochu matoucí, protože pro souborné vydání dvou sbírek je použit titul jen jedné z nich; možná by tedy bývalo bylo lepší dát souboru jiný název nebo v titulu použít názvy obou sbírek. Co je ale hlavní: jak jste už jistě zjistili kliknutím na výše uvedený odkaz, povídka, jež posloužila jako předloha tomuto snímku, se nachází v poslední z holmesovských sbírek, takže jsem čirou náhodou měl možnost porovnat ji s její televizní adaptací ;-). Nicméně aby vám to nebylo líto, pomocí následujícího odkazu si můžete dotyčnou knihu zdarma stáhnout v elektronické podobě či přečíst on-line: http://search.mlp.cz/?lang=&action=sT... . A teď už k těm na začátku tohoto textu naznačeným drobným úpravám literární předlohy. První, již postřehne každý, je samozřejmě název - pro film byl místo Šplhajícího muže zvolen titul Šplhající profesor. Pro zaznamenání druhé už musíte znát samotnou povídku: v originále příběh končí poté, co si Holmes, Watson a Bennett, zatímco profesora Presburyho v bezvědomí hlídá v jeho pokoji kočí Macphail, přečtou dopis z profesorovy tajemné krabičky a Holmes podává závěrečné vysvětlení. Tvůrci filmu k tomu ještě dodali logický a také vtipný konec /však uvidíte :-)/. To jsou ovšem skutečně jen detaily, jinak je všechno jako v knize - na tomto místě musím velice ocenit, že filmaři použili i původní překlad Evy Kondrysové z roku 1975. Dnes by asi už nic takového možné nebylo, soudě podle neustálého předabovávání /tedy i nového překládání/ již jednou a kvalitněji přeložených a nadabovaných zahraničních filmů. Jinak samozřejmě nesmím zapomenout dodat, že tento snímek se kromě kvalitního zpracování předlohy vydařil i v jiných směrech, má vtip, disponuje báječnými hereckým výkony, prostě je celkově povedený. Petr Kostka v titulní roli je výborný /jak poznamenal jeden komentátor na ČSFD, „je to nejvýstřednější role jeho jinak celkem konzervativní dráhy", nebo jak podotkl jiný pisatel, „...takovéhle role měl Kostka dostávat, kdepak inženýry v odyseách!" :-)/. Na svém původním kanálu stttepp jsem chválil Radovana Lukavského a Václava Vosku ve filmu Touha Sherlocka Holmese a zde dodávám, že Viktor Preiss a Josef Somr v rolích dvojice Holmes - Watson podali neméně kvalitní výkon. Na závěr už jen stručně: 1) Pokud se divíte, kde jsem níže v soupisu osob a obsazení vzal jména postav, jež ve filmu nezazněla, pak vězte, že samozřejmě z knihy :-); 2) Profesorovo příjmení se skutečně píše s jedním „s", tj. Presbury, tak je to v knize. Čili na Fdb.cz nedejte; 3) Hudbu složil Jiří Svoboda /někdy uváděn jako Jiří F. Svoboda/, mladší bratr Karla Svobody, nikoli Karel Svoboda, takže na údaj z ČSFD také nespoléhejte.) scénář: Rudolf Čechura (podle povídky Arthura Conana Doyla „Šplhající muž" /v originále „The Adventure of the Creeping Man"/ z roku 1923, jež vyšla ve sbírce „Z archívu Sherlocka Holmese" /v originále „The Case-Book of Sherlock Holmes"/ v roce 1927) překlad: Eva Kondrysová dramaturgie: Kateřina Krejčí hudba: Jiří Svoboda režie: Zdeněk Zelenka hráli: Viktor Preiss (Sherlock Holmes), Josef Somr (MUDr. John H. Watson), Petr Kostka (profesor Presbury), Jan Šťastný (Jack Bennett, profesorův asistent a snoubenec jeho dcery), Kateřina Brožová (Edith Presburyová, profesorova dcera), Barbora Srncová (Alice Murphyová), Karel Augusta (kočí Macphail) a další () (menej) (viac)