Život v oblakoch

Šílený den jednoho podobně šíleného filmového štábu amatérů, který natáčí jeden „zkurvenej nízkorozpočtovej film“. Klapka marně uvádí další pokus, režisér zoufale sípe a křičí na neschopné kolegy, aby se vzápětí probral z noční můry do kalné reality. Další luxusní kousek Toma DiCilla je filmem o filmu, který je komponovaný v barvě i černobílém obrazu s umnými přechody mezi snem a realitou. Celé je to vtipné, milé i bizarní. A nad tím vším pevně stojí scénárista a režisér DiCillo, který nejenže točí lehkou rukou, ale hlavně inteligentně. Pomáhá mu v tom plačící a zvracející kameraman Dermot Mulroney, dramatická herečka s nevyholeným podpažím Catherine Keener nebo dokonale podivínský režisér Steve Buscemi, jehož tvář zde víc než kdy jindy působí dojmem vyjeveného hlodavce kříženého s pedofilem. Film, který vznikl z čirého nadšení, s minimem peněz a velkou upřímností!! (31.01.2013)

..„Někdy se divím, co vlastně v téhle branži dělám. Je to všechno jenom jeden kompromis a jedno zklamání za druhým.“ Steve Buscemi v životní roli. „Velký šéf“ malého a velmi konfliktního ansámblu od kterého on nečeká nic menšího než natočení svého vysněného, nejlepšího filmu a proto se snaží zvládnout celý ten chaos, manýry herců, osobní spory, minimální rozpočet a navíc se potýká i se svojí představivostí. A vše je v naprosto odzbrojující kombinaci. P.S Ačkoliv má profese nemá s filmem pranic společného. Občas jsem si připadala, jako bych těch 90 minut trávila taky v práci :-). (22.01.2006)

On ten film jako není špatný, jak by se mohlo zdát z mých tří hvězdiček hodnocení, a ta úvodní černobílá, asi dvacetiminutová část je naprosto skvělá a shrnuje vše, co sám znám z natáčení a z toho, co všechno nečekaného se může pos.at. Jenže pak začne ta reálná část, kde se sice občas nějaké ty fórky a pomrknutí objeví, ale celkově už tomu chybí drajv a nějaký silnější podpříběh (s výjimkou matky v závěru). Takový film o filmu je v podstatě pořád o tom samém, takže ty podpříběhy jsou důležité. Tohle mi přišlo jako levná variace na Americkou noc, kde se řeší v podstatě ty samé citové problémy (u Truffauta vážně, zde s jemným, pobaveným nadhledem), nebo na Francouzovu milenku (film, ne knihu). Herci hrají skvěle, o tom žádná, je vidět, že je to i baví, ale prostě natáčení často není nijak velká zábava, spíš je to o neustálém a zdlouhavém čekání na další záběr, takže u tohoto žánru skutečně ocením jiné, originálnější uchopení. (27.12.2022)

Ke konci kapánek stereotypní, ale stále jedinečný kousek, který je víc než cokoliv jiného obrovskou vyseknutou poklonou všem malým rejžům, kteří by tak moc chtěli svůj vlastní...dokonalý film. Buscemi si jako obvykle svůj part doslova vychutnává, vidno že okoukal za ty léta z placu nejednu finesu, stejně jako všichni ostatní, z jejichž tváří čtu rysy zábavy a radosti z toho podílet se na něčem takovém. ***** jako vyšitých, bez debat... (18.07.2003)

Zkažené mléko, jednooký kameraman, zapomětliví herci, příliš pozornosti poutající asistentka, naštvaný lilipután a do toho všeho přichází vlastní matka… povolání režiséra je tím nejideálnějším, chcete-li blíže poznat vypolstrované zdi některé z cel psychiatrické léčebny. Hraných filmů o natáčení hraných filmů je podstatně méně, než se mnozí lidé domnívají, těch skutečně kvalitních obzvlášť. Každým coulem nezávislý Život v oblouznění je jedním z těch méně známých, což mu nezabraňuje být zároveň jedním z těch nejlepších. Tomu DiCillovi, Scénáristovi a režisérovi v jedné osobě, nestačil hořkosladký příběh o marném boji s větrnými mlýny, jenž dennodenně podstupujeme pro dosažení svých životních snů a rozhodl se jej učinit nevšednějším, (a co si budeme nalhávat, také) nezávislejším poněkud komplikovanější výstavbou příběhu. Většina dění je ve skutečnosti sněním některé z postav, případně iluzí, vytvořenou filmovou kamerou. A aby to nebylo tak jednoduché, to, co se přihodí některým postavám ve snu jiné postavy (resp. to, co se jako sen tváří), se v projeví také v jejich reálných životech (to ovšem pouze za předpokladu, že některá z dějových linií svým zařazením náleží do reality, nikoliv do dalšího snu či představy). Pokud si to všechno budete chtít v hlavě uspořádat do kompaktního, krásně přehledného celku, vaše mozkové závity se pořádně protočí. Život v oblouznění lze však sledovat i s podstatně menší snahou o odhalení jádra věci, aniž by se v takovém případě změnil v nesourodý chaos. Navíc, mnohé motivy jsou dost zřetelné i pro diváka, jenž tu velkou věc v lebce raději příliš nezatěžuje (např. snová sekvence s jablkem a následně ocenění pro Revese ve tvaru jablka). Excelentní herecký výkon předvádí Steve Buscemi (imho dost nedoceněný herec) v roli režiséra, který ví přesně, co chce, ale navzdory úporné snaze to ne a ne získat. Stejně jako ostatní zdejší postavy mající co do činění s filmovým průmyslem, také on žije jakoby v oblouznění a má problém rozlišovat skutečnost od výplodů jeho příliš imaginativního mozku (jeho jméno – Reve – navíc odkazuje k francouzskému výrazu pro sen, což jsem si samozřejmě přečetl :). Ještě kouzelnější je ve své roli pohledné herečky („hrála ve sprchové scéně s Richardem Gereem“) pohledná Catherine Keener, na které je cosi tajuplného, měnícího ji doslova v „tajemný předmět touhy“. Život v oblouznění, přestože vznikl z nadšení lidí od filmu a právě filmové nadšence potěší nejvíce, práci u filmu nijak neidealizuje. Naopak, snaží se (lehce bizarní, ale tím přitažlivější) formou postihnout jak světlé, tak temné stránky podobného zaměstnání a dost možná vás přiměje věřit, že jít za svým snem má smysl, jakkoliv je vytyčený cíl na první pohled nedosažitelný. 85% Zajímavé komentáře: Lima, Dudek, S_M_Lomoz, TotalFilm (14.06.2007)