Život v oblakoch

Tom DiCillo musí být hrozně fajn člověk. Jeho filmy, to je koncentrovaná směs příjemných pocitů, lásky ke své profesi, upřímnosti a vtipně podaných životních postřehů. Těch je plný i tento jeho příběh, v němž jako člověk, který se ve filmové branži pohybuje nějaký ten pátek a ví "jak to chodí", si díky nekonečné spirále absurdních a velmi vtipných situací střílí z party lidiček, kteří si snaží natočit svůj nezávislý film a zároveň jim, zejména v postavě režiséra Nicka (s až nakažlivým entuziasmem ztvárněný bezchybným Stevem Buscemim), vzdává hold za jejich nadšení a zapálenost pro věc. Zároveň jako bystrý pozorovatel DiCillo v postavě blonďaté filmové star Chada Palomina (že by opravdu alter-ego Brada Pitta?) paroduje primadonské móresy hollywoodských hvězd a jejich aroganci, scéna se snovou sekvencí a liliputánem mě zase připadala jako narážka na Davida Lynche. Buscemiho postavu Nicka jsem si tak oblíbil, že bych mu z celého srdce přál, aby se jeho sen o ceně za "Best film ever made by a human being." stal skutečností :o) Ale jenom si tak snít, žít si svůj "život v oblouznění" taky není špatný :o) (11.12.2005)

Snad v žádném jiném filmu o natáčení filmu se nikomu nepovedlo tak jako DiCillovi ponořit se tak do pocitů všech zúčastněných. I díky chytrému formálnímu rozdělení a práci se střídáním černobílých a barevných scén střídajících se podle statutu snímané reality jsem měl jako divák pocit že jsem taky na place. Buscemi je po celý film úžasný a skvěle ukazuje jak musí režisér dělat moudré kompromisy a přitom být oprsavdu nekompromisní. O to zajímavější je, že po urputných snahách o dokončení alespoň jedné scény, se pak povede ji natočit shodou náhod během jediné minuty. A pro lidi co nechápou, že dobrý film (nutně) nestojí na propracovaném ději a dramatickému stupnování napětí: největší síla tohoto filmu je, že právě mezi řádky se objevuje ani snad né hloubka, ale opravdovost charakterů; přesto že je to film o filmu, má vlastně určité literární kvality obohacené navíc o to, že narozdíl od literatury film svou podstatou umožňuje opravdu prožít emoce postav a vnitřní stavy (byť ne ve stejné intenzitě), nejen se do nich vciťovat. (01.05.2007)

Takova maškaráda! Čtvrtá hvězdička za to, že všechny tyhle problémy (kromě naštvanýho trpajzlíka) jsem si prožila na vlastní kůži - arogantní idiot v hlavní roli, nefunkční technika, skriptové nedostatky, hluk na scéně, chyby v záběrování, neschopnost herců naučit se text, nervy na pochodu, polohluchej zvukař (místo poloslepýho kameramana), vichřice na scéně, odchody herců a shánění nových a podobné geniální chvilky, které k filmařině prostě patří, ale já nejsem ochotná se s tím smířit a vzdávám to jako Nick. Když se ale vytrvá, hotový výsledek je neuvěřitelně štědrou odměnou. 66% (08.01.2014)

Velmi sympatický film, který se i přes celkovou stereotypnost dokoukává velmi snadno. Sám jsem si jej zapnul v noci a divil se, že jsem vydržel až do samotného závěru. Sled humorných epizodek, zajímavých postřehů a neotřelých myšlenek prostě moc dobře ví, jak udržel diváka u televize. Sympatické postavy a zajímavě servírovaný příběh s několika opravdu geniálními scénámi dodávají příběhu tu pravou šťávu. V jednu chvíli též příběh nadzvyhává až k dokonalosti herecký výkon Jamesa LeGrose, jehož Chad je správnou slizkou primadonou. Na druhou stranu tomu chybí ten říz, který jsme mohli sledovat u ještě lepších Bouchačů a bouchaček, na které jsem zrovna dostal chuť. (31.05.2007)

Život v oblouznění je asi nejlepší a zároveň nejvtipnější film o filmování, co jsem kdy viděla. Steve Buscemi jako obvykle nezklamal a roli frustrovaného režiséra si očividně pořádně užil. Největším překvapením však pro mě byl Dermot Mulroney, při jeho scénách jsem často slzela smíchy. (85%) (22.08.2021)