Strašidlo cantervillské

Kdysi závan exoticky dekadentního vzduchu do prostředí sešněrované osmdesátkové televizní zábavy. Strašidlo cantervillské jsem reprízoval po cca 25-ti letech. Na rozdíl od premiéry jsem tolik neprožíval strašidelnou atmosféru, olmerovsky se míhající kozičky a šrapnely, jako když strašící lord Simon Bartoška pošle ohavnou, taktéž strašící choť Jiřiny Bohdalové do prdele, nýbrž Ivo Pelantem prostředkované wildeoviny - srandu z mondénních Američanů, existujících zcela mimo kouzlo starého světa [co by stereotypizující Wilde / Pelant říkali dnes!], vynikající nevážné, fraškoidní výkony Nárožného / Bartošky / překvapivě Filipa Renče ještě před zblbnutím a občasné klenoty [byl jsem po tom dlouhém půstu neurotizován]. Po čertech zábavné. (10.06.2015)

Hodně vtipná a potrhlá komedie v trochu hororovém duchu. Ale mně se moc líbila. Bartoška a Bohdalová hráli perfektně, vtipně a ostatní členové přistěhované rodiny jsou také v pohodě. Ty malí haranti nedají chudáku strašidlu chvilku oddychu, trápí ho  a tyranizují.  A strašidlo se tak snaží, je pilné a pracovité a nepolevuje ve svém strašení  a tolik chce těm cizákům nahnat hrůzu a touží po vysvobození. Opravdu skvělá oddychová česká parodie na původní knihu od Oscara Wildea. (25.02.2024)

Již literární předloha v rámci hry staví horrorové postupy a základy trochu na hlavu tím, že v ní netrpí lidé, ale strašidlo a Olmerova televizní adaptace podle scénáře Ivo Pelanta to rozvíjí ještě dále a přidává k tomu ještě hlubší kritiku (občas až na hranici výsměchu) vysoké společnosti (ale tak, vzniklo to ještě v roce 1989, takže je to pochopitelné, občas je to však trefné a dost zábavné). Film se kromě originálního a osobitého přístupu, funkční komikou (která z příběhu činí až jaksi horrorově laděnou grotesku) honosí výborným obsazením a podáním některých rolí. Renč je sice na oné pomyslné hranici kdy je buď zábavný nebo tragický, ale Nárožný svého amíka vystihl opravdu trefně, Ulrika Kotajná polahodí nejen oku, Bartoška dělal co mohl, což se mu usí přiznat ke cti, Bohdalová je skvělá, jen kdyby tak neodflákli její masku (a přitom jiné masky - upír, bezhlavý rytíř - jsou výborné), kdo mě ale nejvíce rozsekal, tak to byla Eva Holubová. Tohle je hodně povedená záležitost. (25.04.2018)

Po naprosto příšerných úvodních titulcích sledujeme příjemnou televizní komedii o strašidle, které už je tak staré, že strašit nejen že nemůže, ale hlavně už ani neumí a nechce. Je načase, aby se nad ním krásná blondýna slitovala a vysvobodila jej z kletby. Film je chvíli pohodovou komedií, chvílemi chce strašit, chvíli nudí. Jde vidět, že ani s kvalitními herci neumí Vít Olmer pracovat. Hudba: Miloslav Halík. (10.07.2008)

Příběh Oscara Wilda jsem nikdy nečetl, měl jsem jen hrubou představu, o čemže by měl děj pojednávat, ale za to jsem viděl několik Olmerových filmů a měl jsem obavy, že to žádná velká sláva nebude. Líbili se mi od něj snad jen dva kousky (Bony a klid, Tankový prapor). Již od prvních minut jsem ve vzduchu něco cítil a duch to určitě nebyl. Suchý britský humor a „demokraticky“ americký smysl pro srandu v českém podání zněl místy neskutečně trapně, ale naštěstí se tu našly i chvíle, kdy jsem se i já zasmál. Bohužel další věcí, kterou u mě tato „hororová“ komedie narazila, byl herecký ansámbl. Petr Nárožný se sice snažil, co mohl, ale sám to rozhodně utáhnout nemohl. Bohdalová moc prostoru nedostala, Konvalinková byla prkenná až běda, Renč bohužel trapný a Kotajná kromě svých dvou „kůzlátek“ taky žádná sláva. Dlouhý snad zaperlil jen svými básničkami a Bartošku moc nemusím – docela jsem čuměl, že neměl při scénách v hubě cigárko, ale tak snad mu stačil ten chlast. 50% (17.12.2013)