Andalúzsky pes

Nedá sa to hodnotiť ako film, pretože to ani film nie je. Je to akási forma umeleckého prejavu, kde bola na jej zachytenie použitá kamera. Ale je to aspoň zaujímavé, taký Dog star man je omnoho menej stráviteľnejšia záležitosť. Keď Bunuel natočil to, čo sa odohráva Dalimu v hlave, mal Dali nakresliť to, čo sa odhráva zase v Bunuelovej hlave. Na druhý krát a akom takom pochopení niektorých symbolov a významov v tomto nesporne veľmi dôležitom umeleckom počine kinematografie musím zvýšiť zatiaľ na štyri hviezdy. Bunuel natočil dva z najlepších filmov histórie, Psa sem ale neradím. Viridianu a Zabudnutých. (28.05.2012)

Těžko vědomím hodnotit snímek, který by měl bydlet ve vašem podvědomí. Přiznám se, že mi sled náhodných myšlenek a obrazů nedával ani nejmenší smysl. Zaregistroval jsem snad to, že se točí kolem partnerského vztahu. Na ostatních detailech, jako by snad ani nezáleželo. Dokonce nemám ani nejmenší tušení proč se snímek jmenuje Andaluský pes, když s ničím takovým ani ve skrytu duše nesouvisí. Zřejmě právě z toho důvodu, aby název s dějem co nejméně souvisel. Horko těžko hledat "něco" v něčem, kde úmyslně vůbec nic není. Dost mi to připomíná Lynchovu tvorbu a to není vůbec dobré znamení. Snad s tím rozdílem, že Davídek je lékařsky uznaným retardem, minimálně v mých očích, kdežto tomuhle se vznešeně říká Surrealismus a je to hrozně cool. Surrealismus patří na malířské plátno, kde vám může posloužit jako fešná výzdoba nejedné místnůstky. Nic proti tomu, ale nepovažuji za umění seškrabat pár gramů omítky, střelit si to do žíly, usnout, nechat si zdát šílené sny a ráno stvořit něco takového. Na tomto počinu je dobrá jen hudba. Dokonce nemohu napsat ani to, že mě snímek nudil. Během sledování jsem neměl vůbec žádné pocity. Nasadil jsem konstantní "co se to kurva děje" výraz a ten mě do poslední minutky neopustil. Kdo si čas od času zamasturbuje u některého z Lynchova ""skvostů"" (kdo by nerozuměl tomuto symbolu, tak jsou to dvojité uvozovky a jsou zde proto, protože obyčejné by v tomhle případě prostě byly těžce nedostatečné), ten zřejmě stihne dospět k orgasmu i během 16 minut ve společnosti tohoto velkofilmu. Já neměl ani erekci a nestydím se za to. Tohle je zkrátka 16 minut ničeho. Což je záležitost nehodnotitelná. Já však zatím ohodnotil vše a rád bych v tomhle nastoleném trendu pokračoval. Takže se pokusím svým hodnocením ke skutečné kvalitě snímku alespoň co nejvíce přiblížit. Nabízí se tedy pouze odpad. Když k tomu přidám fakt, že mi tento snímek připomněl, toho výše zmíněného, kokota Lynche, se kterým už jsem nechtěl mít nikdy nic společného, tak je odpad potvrzen. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele ytheri. (31.08.2015)

Film hodící se do hodiny češtiny, protože opravdu hezky ukazuje, co je to surrealismus. Avšak mě tyhle moderní směry nijak zvlášť nezaujaly a nejinak je tomu i u tohoto filmu. Některé scény sice byly super, zároveň i dost nechutné, ale celkově mě to moc nezaujalo. Dotvořila jsem si svůj obrázek o surrealismu, ale jinak mě to opravdu nebavilo a naštěstí to trvá jen asi 15 minut... (19.06.2013)

Dneska se dá tenhle film občas koupit v Levných knihách. Když jsem ho viděl prvně, tak jsem očekával, že to bude dobrý film, ale musel jsem se nad jeho amatérismem usmívat. Co ti dva pěkně napsali, to na plátno už tolik nepřenesli. Ale určitě je dobře, že i tyhle pokusy od lidí, kteří se v kumštu prosadili až podzěji, tak jsou k dispozici. Jsou dokladem o jejich vývoji, kdy a kde byli právě třeba v roce 1929. (14.09.2010)

Esence surrealismu. Formálně dokonalá - kupříkladu geniální střihový přechod ze záběru, kdy břitva přejíždí přes otevřené dívčí oko na záběr podlouhlého mraku zastiňující svítící měsíc (důkaz toho, že Luis Buñuel byl skvělý filmař již v době vzniku jeho debutu). Významově mnohovrstevná - v intencích zásad surrealistického manifestu potlačena entita racionality. Kompozice snímku funguje jako volný tok zcela iracionálních výjevů plných znepokojivých významů, jakýchsi náboženských vidění, bizarních halucinací, sexuálních a násilných mene tekel, předeher groteskní Apokalypsy. Mohou nám mravenci vylézající ze stigmatu v dlani říci cosi konkrétního? Mohou být symbolem zmaru, stejně jako symbolem protestu, umělecké a názorové svobody nesvázané ničím, tím méně konvencemi doby a umění... Celý snímek je záměrně poetizován, jde svého druhu o jakousi filmovou báseň, kde proud automatického textu nahrazuje proud automatických obrazů. Volné pásmo proudu nevědomí... Luis Buñuel spojil své tvůrčí síly s jiným velikánem surrealismu Salvadorem Dalím a vznikl film, který se zapsal do kolektivního podvědomí jako znepokojivý horečnatý výraz přeceňování osvícenské adorace racionality... (07.10.2007)