Andalúzsky pes

Při sledování tohoto surrealistického snu jsem si vzpomněl na Lynche. vidím, že jsem nebyl sám. Kařodpádně Andalúský pes je na svou dobu, a nejen ji, mimořádný počin. Umělci tenkrát chtěli dokázat, že film může být plnohodnotným uměleckým prostředkem, stejně jako malba, či literatura. Myslím, že se jim to celkem povedlo. (20.12.2006)

Líbí se mi představa, jak lidé na tohle šli do kina, a hned v první scéně na ně vystartovalo rozříznuté oko. V té době to muselo být neskutečné. On je to dost silný zážitek i v současné době. Film "Andaluský pes" mi nepřijde až tak nepochopitelný, spíše mám pocit, že tohle je takový asociační surrealismus, kde se to, co je v hlavě, objevuje i v realitě a tím to přestává dávat smysl. Tím je to krásné. Scéna s ženou, která se nenechá svést mužovým chtíčem, je toho krásným důkazem. Na svou dobu neskutečně odvážný film, u něhož jsem rád, že nezůstal někde zapomenut nebo ztracen. (25.04.2014)

Tak toto opravdu není můj šálek kávy (jde o přesný opak). Marně přemýšlím, kdy mě naposled něco tak moc minulo. Nechápal jsem to a po celou dobu filmu se nudil (luštit nastražená a v některých momentech spíš domnělá podobenství mě po chvíli přestalo bavit a tvůrce podezřívám z toho, že si k realizaci svých snových výjevů přizvali i nějaké ty halucinogenní pomocníky). Profkláklé záběry s řezáním oka a mravenci mě nechaly chladným, to mě spíš z apatie probudilo „tahání klavíru“ a pak držení „částí ženského těla“ (to mělo svoji myšlenku, ehm), avšak 2 momenty na celý snímek jsou „poněkud“ málo. Pravděpodobně neumím docenit skutečné umělecké dílo, ale…nikdy jsem netvrdil, že ano, takže po zhruba 2 a půl letech hodnotím odpadem (a po takové době z toho mám skoro až dětinskou radost). (13.04.2015)

Dokonalý automatický film z konce surrealistického intuitivního období. Snímek umně stvořený z volných asociací, který ve zdánlivém patosu nepostrádá sdělení a hustou psychedelickou hororovou atmosféru. Když si uvědomíte, v jakém prostředí Buñuel vyrůstal, tak jeho filmová tvorba snad ani nemohla vypadat jinak. (19.12.2008)

Vytékající bulvy, mravenci, osli, kozy a zadky, díky bože za moje celkem obyčejné sny, aneb zajímalo by mě, o jaký matroš se to pánové Dalí s Buňuelem dělili. Třeba by mi pak obsah dával větší smysl. Takto se dá hodnotit především forma - a ta je ovšem parádní. Kdyby alespoň polovina dnešních režisérů vykazovala při práci s montáží alespoň polovinu nápaditosti, hned by se lépe chodilo do kina. (03.07.2013)