Andalúzsky pes

Hodně těžko popsatelné. Je to jeden z těch filmů, na které se díváte od začátku až do konce s otevřenou pusou. Skvělý hudební doprovod a jedinečné, nesmyslné a hnusné výjevy dávají tomuhle snímku velký šarm. Nevím, o čem to bylo, ale myslím, že to je právě to, oč filmařům šlo. Mravence v ruce i řezání oka si zapamatuju na hodně dlouho. Převelice zajímavé dílo, které není lehké zhodnotit jako film, a tak hodnotím Něco, a to Něco se mi moc líbilo. (20.06.2011)

Vytékající bulvy, mravenci, osli, kozy a zadky, díky bože za moje celkem obyčejné sny, aneb zajímalo by mě, o jaký matroš se to pánové Dalí s Buňuelem dělili. Třeba by mi pak obsah dával větší smysl. Takto se dá hodnotit především forma - a ta je ovšem parádní. Kdyby alespoň polovina dnešních režisérů vykazovala při práci s montáží alespoň polovinu nápaditosti, hned by se lépe chodilo do kina. (03.07.2013)

Kochat se dá kdečím... Mám dojem, že největší zásluhou Andaluského psa je, že dokázal konečně na moment sjednotit neusátle rozhádané surrealisty v názoru na to, co by měl reprezentovat surrealistiký film (byť zajisté ne všechny, to by bylo podezřelé). Film jsem viděl několikrát, párkrát ho za život ještě asi uvidím (mnohdy běží jako předfilm jiných Buñuelových děl) a stavím se k němu prostě jako k dobovému projevu. Je mi cizí a nemluví moji řečí, čímž ale nechci argumentovat čímsi o „rádoby“ nebo „pseudo“. Rozhodně ne → dobovým projevem je Andaluský pes podobně jako Stávka, Malý Ceasar nebo Mezihra. Každý reagoval na dobovou potřebu a úspěch/neúspěch jmenovaných se odrážel v tom, zda jí naplnil (u sovětského příkladu centralizované kinematografie je to samozřejmě složitější). Oproti nezávaznému blbnutí v Mezihře se ale zdá, že takové přeříznutí oka má pochybnou sílu i dnes a potřeby se v tomto smyslu zase zjevně tolik nemění. Ale jen za historický význam hvězdy nerozdávám, pořád věřím v osobní dojem. Odpusťte, přísní vědci;) (22.02.2006)

Černá anekdota, svou smyslností přitahující a hrůznou mocí analogie odpuzující. Sen, který se pokaždé ubírá po cestě vytčené tou horší asociací, je zde pojat jako zlá groteska, v níž smích sice osvobozuje, ale současně také zraňuje a smějícího se poskvrňuje. A zároveň i výpověď o tom, že do detailů zachycené/zapamatované snění se vyrovná tomu nejhoršímu deliriu. (19.04.2008)

To se takhle ráno chlápek chystá v koupelně, očistí si břitvu a při holení rozřízne své přítelkyni oko. Slavná a stále šokující scéna je jen jedna z mnoha ujetostí v tomhle absurdním filmečku, který dřív mnohé diváky pobouřil. Ve filmu se ale mezi bizarnostmi dá vystopovat i nějaký ten příběh. Je to v podstatě romance s prvky hororu a černé komedie. Hlavně je tu spoustu šílených, ale vizuálně zajímavých obrazů. Film má i na dnešní poměry solidní tempo a vůbec mě nenudil jako jiné slavné surrealistické kousky, což bude i rozumnou stopáží. Film s otevřeným výkladem, který stále působí zajímavě. (7/10) (07.01.2022)