Sám proti všem

Snímek navazuje na starší Gasparovo dílo Carne bez jež znalosti mi mnoho věcí nedávalo smysl a až zhlédnutím obou dvou filmů za sebou mi to konečně začalo fungovat. Osobně mám ale radši první snímek, protože dle mého názoru důsledněji vystavuje jednotlivé formální prvky a Seul contre tous je už jen libovolně variuje... - - - Varování "Pozor! Máte jen 30 vteřin na to, abyste opustili tuto projekci." je ale samozřejmě perličkou navrch :) (29.10.2009)

New French Extremity verze Taxikáře. V pesimistickém voice-over monologu se bahnící portrét filozofujícího magora z jatek, který je - mírně řečeno - nespokojený se svým životem. Proč Gaspar Noé přešel od těchto výživně ukecaných, ranařsky úpřimných a rebelantských zpovědí k bezobsažným vizuálním onaniím jako Vejdi do prázdna? Protože miluje Kubrickovu vesmírnou operu? Eh! Tímto celovečerním debutem dokázal vytřít zrak Ferrarovi a dosáhnout na Scorseseho! P.S.: Doporučuji taky “předfilm” Carne, kde příběh jatkaře začína. (12.05.2018)

Un seul contra tous? Je to tak? Není to tak! Těch jedinců jsou celé armády. Ti, jejichž srdce pronáší v hlavě děsivé monology, které je popouzí k akci. Většinou si zajdou na úřad práce, berou peníze, aniž by co dělali - a to je jejich pomsta. Jiní se mstí intrikami, podvody a občasnou ranou pod pás. Další se dostanou do kouta jako pronásledovaná krysa, a pak buď destrukce či sebedestrukce - Ale ty monology! Jed, který mu brání myslet! Monology ho vedou jako pejska na vodítku. Monology ho vedou kouta, kde na něho čekají fóbie všeho druhu. A ty dialogy! S bývalými přáteli, obchodními partery. Ty vnímá jen jako jejich monology. Vstoupit do dialogu už pro něj není možné. "Život je tunel. Každý má svůj malý tunel. Jenom na konci není světlo" (18.08.2018)

Šokující a syrová Francie zase a opět. Film především znázorňuje jak potenciálně dobrý člověk se může stát špatným kvůli nedostatku lásky v naší společnosti. Celé se to točí kolem hlavního hrdiny, na kterého padá smůla kde se jen podívá a slyšíme jeho myšlenky plné hněvu, nenávisti a děsu ( Byť kolikrát hodné k zamyšlení a trefné). Je to velmi autenticky a reálně zpracovaný psychologický Thriller/Drama, který mne svým pojetím upřímně dostal. 80% (28.07.2015)

A teď něco pro sluníčkáře... co třeba lekci z bytí těžkého misantropa v krystalické formě nenávisti? A možná i vše, čím nás ve svých filosofických úvahách oblaží, je pravda, zbavená nátěru snesitelnosti, který nám umožňuje žít a přežít... jak to jen jde... ale proč vlastně? Aha, to ten genetickej zákon. I on lze však obejít, to se musí přes samotu, zoufalství a beznaděj, až do nejhlubšího sklepení duše a vynést na světlo vše, co ho pomůže popřít... Na chvíli se mi zdálo, že i náš pařížský řezník nalezl důvod pro jeho opodstatnění, ale nebyl by to Gaspar Noé, aby mně místo povznášejícího katarzního smutku nenabídl tečku mezi oči na dobrou noc. Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s největšími francouzskými filmy. (16.09.2015)