Hry o život: Balada o hadoch a vtáčatkách

Prequel k Hunger Games není špatným filmem, má své světlé chvilky, ale samotné hladové hry, což měl být hlavní highlight není bohužel tak strhující, jak jsem očekával. Začínají 10. hladové hry. Každý ze studentů se stává mentorem a dostává jednoho přiděleného z každého kraje, jejichž úkolem je společně vyhrát hladové hry. Hlavní postavou je sympatický Coriolanus Snow, který dostane dívčího outsidera, která umí jen zpívat. Líbila se mi chemie mezi němi, Rachel Zegler je velmi krásná ženská ( a moc hezky zpívá), fungují emoce i romantika a tihle dva hezky táhnou film nahoru. Z postav potěší i Peter Dinklage. Vizuálně samozřejmě na úrovni, film ikdyž nemá úplně strhující tempo, tak rozhodně nenudí a hladové hry jsou celkem napínavé, jen škoda, že tu není víc nějakých pastí,úkolů a nástrah, je to takový battle royal styl avšak bez gore, takže příliš vzrušení jsem nedos tal. Akce tu mimo samotné hry už moc není, ale je to docela nápadité a chytré ( jednotlivá rozhodnutí, které Snow provede jsou dost fajn), jen zamrzí, že hlavní hrdinka vůbec nebojuje. Druhá půlka filmu se překvapivě změní v úplně jiný film a sledujeme zajímavý charakterový vývoj Snowa, který tu projde opravdu zajímavou a nečekanou proměnou. Písniček je tu na můj vkus víc než akce, ale byly alespoň příjemné na poslech. Celkově vzato příjemnná podívaná, které nelituji, ale nic, z čeho bych si sedl na zadek. Mám to mezi 3-4, ale tentokrát budu přísnější. Znova to vidět nemusím. 65% (03.12.2023)

Jsem fanoušek série Hunger Games, ale tenhle díl je pro mne docela zklamáním a to nejen díky dlouhé stopáži. Film vůbec negraduje a místy je i nudný a to včetně her, které mají být vrcholem filmu. Herecké obsazení také není podařené. Tak ono je to těžké srovnávat s herci z původní série ( Jennifer Lawrence, Donald Sutherland, Woody Harrelson, Philip Seymour Hoffman, Stanley Tucci a nebo Toby Jones ), To je úplně jiná liga. Snad jen Peter Dinklage v tomhle díle za něco stojí. Výprava také za moc nestála. Vadilo mi i časté zpívání Rachel Zegler, která z toho dělala svoje další West Side Story. Co říci na závěr: Budu doufat, že další díl, tedy pokud se vůbec někdy natočí, tak bude o dost lepší. Jinak, ať to raději netočí. (04.03.2024)

Důvěryhodnost příběhů o odporu utlačovaného lidu lze vždycky určit dle toho, jak onen prekariát je vykreslen. V tomto případě je to spontánně na country tančící dav mladých krásných, umouněných lidí (jakože tvrdě pracují rukama), co pijí moonshine ze zavařovaček. Případně si můžeme jít odpočinout do chudého bytu o jedenácti pokojích a čtyřicetimetrovém lobby, ve kterém se tři nájemníci ale musí dělit o jednu sušenku, protože jsou na dně. Jojo, rozhodně za tímhle filmem stojí tým lidí, kteří si s chudobou, útlakem a těžkou prací užili svoje. Mimoto ale tento prequel i tematicky přesluhuje myšlenku o opresi skrze spektákl, která ještě mohla být aktuální před nějakými patnácti lety, kdy byly obscénní reality show tématem dne, ale v době, kdy je pozornost lidí rozfragmentovaná mezi algoritmicky individualizovaný obsah, působí nějaká dystopická vize zlého ošklivého státu, držící lid svorně přikovaný k obrazovkám u nějakých gladiátorských her, jako dědeček automobil. Na všechno ostatní je tady pak ohavný bezpohlavní vzhled celého filmu, stereotypní charakterizace naprosto úmorného množství postav či dialogy, které nikdy nejdou mimo přímý děj, takže nemůžeme mít pocit, že se v tom světě mimo něj něco skutečně odehrává. Výsledkem je regulérně jeden z nejdelších filmů na světě. (14.02.2024)

Prequel k už legendárnej YA sérii, či už filmovej, alebo tej originálnej knižnej. A má to múch väčší roj, ako je tu vtákov a hadov. Trpí to syndrómom cashback, trpí to očakávaniami v podobe iného, ( možno ) lepšieho pohľadu na už v posledných rokoch svojej slávy, zavedenej série. A čo ma serie najviac? Minutáž. ODVIATE VETROM, VOJNA A MIER atď, tie si zaslúžia niekoľkohodinové filmové preklady. Ale toto je nastavovanie kaše a zbytočností, ktoré kľudne mohli ostať v knižnej podobe a v tej filmovej mohli prísť do popredia hlavne nosné myšlienky a akcia. (07.04.2024)

Návrat do světa Hladových her po osmi letech jsem milerád uvítal, i když je pravda, že závěr původní trilogie (resp. tetralogie) utrpěl do určité míry tím, že byla třetí kniha rozdělena do dvou filmů. Prequelovou předlohu jsem nečetl (na rozdíl od trilogie), takže jsem byl zvědavý na to, s jakým příběhem budu mít tu čest. Líbilo se mi, že se děj koncentroval na zrod popř. formování postavy Snowa a chválím obsazení Tom Blytha, jemuž se tento přerod z relativně nevinné polohy do spíše psychopatické povedl uvěřitelným způsobem. Rachel Zegler si střihla podobnou roli jako v předloňském West Side Story a (nejen) její hudební čísla jsem si celkem užíval. Vývoj vztahu mezi Snowem a Lucy Grey měl vskutku silný náboj, zpočátku milý, posléze mrazivý. Diabolická Viola Davis a nejednoznačný Peter Dinklage pouze potvrdili své herecké kvality a potěšila mě menší rolička Fionnuly Flanagan. Během snímku se člověk asi neubrání porovnání s nacistickým Německem (líbily se mi scény z "předělaného" Památníku bitvy národů v Lipsku) a bylo zajímavé sledovat, jakým způsobem byly pojaty Hladové hry ve svých počátcích - ve "skrovných" útrobách železobetonového monstra. - P.S. "It's the things we love most, that destroy us." (21.11.2023)