Los olvidados
The Forgotten Ones
The Young and the Damned
Mexiko,
1950, 80 min
Réžia:
Luis BuñuelKamera:
Gabriel FigueroaHudba:
Rodolfo HalffterHrajú:
Estela Inda, Miguel Inclán, Alfonso Mejía, Roberto Cobo, Francisco Jambrina, Victorio Blanco, Charles Rooner, Diana Ochoa, José López, Alma Delia Fuentes (viac)Obsahy(2)
Sociálně kritické drama z periférie Mexico City o tom, jak žijí a přežívají mladiství na okraji společnosti. Pocházejí z chudých rodin a nemají možnost vymanit se z bludného kruhu násilí, zneužívání a nedůvěry. Tento snímek je syrovým obviněním dospělých v roli rodičů. Syrovost a upřímnost tak umocňuje celkový zážitek z filmu, který ani po 57 letech neztratil na aktuálnosti. (Levné knihy)
(viac)Zaujímavosti (12)
- UNESCO spustilo program Memory of the World na zabránenie kolektívnej amnézie, ktorý vyzýva k zachovaniu cenných archívnych filmov a knižničných zbierok po celom svete. Tento film a film Fritza Langa Metropolis (1927) boli prvé dva filmy uznané týmto spôsobom. (Bilkiz)
- Film obsahuje presne 365 záberov. (Bilkiz)
- Film sa po vypustení do kín v Mexiku komerčne premietal len tri dni, nakoľko spôsobil rozhnevané reakcie tlače, vlády a publika z vyššej a strednej vrstvy. (Georgei)
- Natáčelo se ve studiích Tepeyac a v Mexiku (Mexico City). (classic)
- Snímek ovlivnil filmy jako Pixote (1980), Amores perros (2000) nebo City of God (2002). (classic)
- V roce 2012 se dílo umístilo na 110. místě v anketě kritiků časopisu Sight & Sound o nejlepší filmy všech dob. V dubnu 2019 byla restaurovaná verze filmu vybrána do sekce Cannes Classics na filmovém festivalu v Cannes 2019. Film se umístil na 2. místě v žebříčku 100 nejlepších mexických filmů všech dob podle 25 filmových kritiků (1994/2020). (classic)
- Přestože byl film po svém uvedení do kin značně kritizován, získal v roce 1951 na festivalu v Cannes cenu za nejlepší režii. Dnes je považován za jeden ze základních filmů latinskoamerické kinematografie. (classic)
- Po úspěchu filmu Gran Calavera (1949) vyhledal Luise Buñuela producent Óscar Dancigers. Buñuel už měl připravený scénář s názvem „Mi huerfanito jefe“ o chlapci, který prodává losy. Dancigers měl však na mysli realističtější a vážnější zobrazení chudých dětí v Mexico City. Po průzkumu Jesús Camacho a Buñuel přišli se scénářem, se kterým byl Dancigers spokojen. Film lze vnímat v tradici sociálního realismu, ačkoli obsahuje i prvky surrealismu, které jsou přítomny ve většině Buñuelových děl. (classic)
- V roce 2002 se našel alternativní konec filmu, označovaný též jako "šťastný konec". Po digitální restauraci byl 8. července 2005 poprvé promítnut publiku a následně zařazen mezi bonusové materiály na novějších DVD s filmem. (Euky27)