Tvorcovia:
Peter LearmouthRéžia:
Christine GernonScenár:
Peter LearmouthHudba:
Nick BicâtHrajú:
Dawn French, Jennifer Saunders, Lucy Punch, Alison Steadman, Elizabeth Berrington, Nicholas Rowe, Richard E. Grant, Louisa Lytton, Julian Rhind-Tutt (viac)Epizódy(6)
-
Infekční choroba (E01)
-
Vražda (E02)
-
Portrét (E03)
-
Což takhle dát si Juchie (E04)
-
Sňatek z rozumu (E05)
-
Královské představení (E06)
Obsahy(1)
Neuvěřitelné věci se dějí na francouzském královském dvoře! Píše se rok 1782, sedm let před Francouzskou revolucí, a nemorální Colombine, hraběnka de Vache žije a intrikuje v paláci ve Versailles na dvoře Ludvíka XVI. Jejími nohsledy jsou otrlá služebná Lisette a sluha Bouffant. Donášejí královně Marii Antoinettě, všemožně se snaží pokořit hraběnčinu úhlavní nepřítelkyni, madam de Plonge, a v rámci svých intrik se neštítí ani vraždy. Vůbec netuší, že dekadentnímu dovádění francouzské aristokracie už brzy učiní přítrž Velká Francouzská revoluce. (Česká televize)
(viac)Recenzie (48)
Tvůrci seriálu si asi neuvědomili, že základem vtipných scének nejsou jen kostýmy, grimasy a afekty, ale především scénář. Většina fórků je založena na plytkém, lehce vulgárním humoru, nic moc promyšleného - lze se tomu zasmát, ale rozhodně ne opakovaně. K Černé zmiji, jak zde bylo zmíněno, neskutečně daleko. ()
Jémináčku, božínku, tak tohle je geniální, v krátké době už to vídím potřetí, tady opravdu leží hláška na hlášce a kámen tu píchá cihlu.Téma dekadentní šlechty, je opravdu vděčné a tady je to tak nádherně zahnané do extrému, že člověku celou dobu cukají koutky. Kdybych si mohla vybrat koho bych v tomhle seriálu chtěla hrát, tak je to Lisette. ,, Chrrrrrrrrrrr, pojď na mou hruď, pardále!" Tomuhle veledílku se v Čechách podobají jen Dopisy v krajkách, které se, ale snaží tvářit hrozně vážně, možná kdyby tam bylo komických gegů, měly by i Dopisy lepší hodnocení. ()
Dvě epizody (především Vražda, ale Královské představení také) jsou přímo ďábelsky skvělé, ovšem ty čtyři zbývající za nimi moc nezaostávají. Jen se v nich humor tu a tam až moc opakuje a nebezpečně zavání jednoduchostí. Černá zmije je zkrátka jen jedna, ale máte-li náladu na zlotřilé intrikánky, kterým není nic svaté, můžu vám Ať jedí koláče jen a jen doporučit. ()
Hodnocení a komentáře zde se tváří, jako by šlo ztracenou perlu podobnou nálezu živého jedince druhu Leaellynasaura amicagraphica ukrytého ve sklepení pod starou synagogou Pražskou, jenže opravdu výborné jsou zde jen dva díly ze šesti a ty ostatní jsou jen lehce průměrné a někdy ani to ne. Postavy jsou sice napsány zajímavě a mají vysoký potenciál, jenže ten je dosti nevyužit, obzvláště díky místy lehce tupému scénáři, kterému chybí pořádná dávka nasteroidovaného humoru, místo něj je přítomen buď humor lehce vykastrovaný, měkký a hloupý, nebo naopak naprosto zbytečně vulgární, ale lobotomizovaný, takže působí stejně hloupě jako snahy českých překladatelů u amerických filmů přeložit hovorový jazyk libovolné skupiny osob (ať už je to´americký gheto, nebo banda irskejch námořníků) do hovorové češtiny, také jinak pitomě a trapně. Pro mě docela zklamání. ()
Existenci seriálu jsem zaznamenal, když jsem náhodou narazil na nadšený komentář přirovnávající sérii ke zdařilé Černé zmiji. Navnaděný jsem si pustil první díl a setkal jsem se s přímočarým laciným humorem, místy skutečně hrubozrnným. Rychle mě přešla chuť pokračovat ve sledování, protože ke kvalitám Černé zmije se to nepřibližuje ani vzdáleně. Lechtivá témata se dají zvládat, aniž by bylo nutné sklouzávat k vulgaritám, jen to chce cit, schopnost včas se zastavit a pouze naznačit, hrát si se slovy a se situační komikou. Pravdou je, že i výše zmíněná Černá zmije se celou první sérii hledala, tak špatná ale nebyla nikdy. Za první díl dávám celkový dojem 25 % s tím, že je docela dobře možné, že bych ještě hvězdičku v pokračováních nakonec našel. Ale existuje spousta lepších děl, tak nač s tímhle ztrácet čas... ()
Galéria (1)
Fotka © British Broadcasting Corporation (BBC)
Zaujímavosti (1)
- V této epizodě hraběnka vyčítá Bouffantovi, že jeho povinností rozhodně není to, co dělal před 3/4 hodinou (byl u svého milence v Paříži). Stefan Zweig však ve své biografii o Marii Antoinettě popisuje, že cesta z Versailles do hlavního města trvala kočárem 2 hodiny, svižnou chůzí pak nejméně 6 hodin. (stefji)
Reklama