Ha-Chayim Al-Pi Agfa
Life According to Agfa
Obsahy(1)
Novinář, scenárista, herec, producent a režisér Assi Dayan je synem slavného generála Moshe Dayana, avšak ve svých filmech demýtizuje izraelskou společnost. Titul jeho filmu odkazuje na fotografku Leoru, která zachycuje momentky z malého tel-avivského baru. Děj sevřený do dvanácti hodin - od odpoledne do svítání - je zalidněn postavami kolem tohoto baru. Podnik provozuje stárnoucí Dalia a mladší Leora, v kuchyni pracují dva muslimové a u piána sedí intelektuálský písničkář. Nejpestřejší jsou návštěvníci: úzkostná žena, narkomanka, agresivní parta vojáků, arabští hippies i oba milenci majiteleky. Mikrokosmos odcizených a osamělých hrdinů je inscenován jako melodrama a „film noir", do něhož však silně prosakuje izraelská realita. Čemobílý snímek, jenž se zabarvuje teprve za úsvitu, patří mezi nejvyzrálejší izraelské filmy. Absolutní klenot, kromě původní hudby zní ve snímku i písně Leonarda Cohena. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (21)
http://www.youtube.com/watch?v=lx1AHfKBX0g Na tento okamžik nezapomeň, V hrudi dech se mi zastavil, když jsi své světlo zhasla, ozařovalo tvoji tvář... Ztrácím stopu tvou, která mě pojila s jemnou krásou. Ta za tebou zůstávala, když jsi odcházela... Nesmělé náznaky, jež vysílá moje tělo, ať jsi kdekoliv. Danielo Já ztratil stopu tvou. Něžná krása jako opar zůstává za tebou, když zmizela jsi jako sen... Nesmělé náznaky, jež vysílalo moje tělo, ať jsi byla kdekoliv. Danielo Zůstaly bez odpovědi Danielo. Takové fimy já hledám. Fimy které se musí procítit, prožít a během nich přežít stupňující se mrazení na krku. ()
Atmosféra, scénář, který Vás vtáhne do děje a hrdinové jsou najednou tak blízko, jakoby jste je potkávaly ve svých baerch a hospodách... Ani jeden z nich před sebou nemá šťastnou budoucnost... Ne, nemá, ale takový už je život, každýmu to nevychází... Partička vojáků? Kdo by to neznal... Nalití, sprostí, myslí, že se kvůli nim zblázníme? Zasloužili vyhodit... Přeci zasloužili vyhodit... Ta budoucnost možná nebyla nejkrásnější, ale byla... Smrt ještě neměla přijít. Nesmyslná a šokující. Jen aby narovnala pochroumané ego... Nikdy už se na ten film znovu nepodívám a už si nikdy neposlechnu Cohenovu Who by fire bez slz v očích. ()
Probudíte se v Izraeli, po boku hromady nových postav, které budete následujících 24 hodin poznávat, sdílet s nimi svoje naděje, trable a zážitky, a to všechno, abyste se společně propili až do následujícího rána. Příběh, alespoň jeho většina, se totiž odehrává v baru. Jeho protagonisté jsou jeho pravidelní návštěvníci, personál, jakož i náhodní kolemjdoucí. Pohodlně se tedy usaďte, dejte si pivo, objednejte falafel a zaposlouchejte se do hudby Leonarda Cohena. Večer právě začíná. ()
"Jsem blázen s velkým snem a malou čajovou lžičkou", říká číšnice Daniela svému obdivovateli, sedícímu za piánem, v prostorách stejného Tel-Avivského baru, ketrý slouží jako útočiště, všem, bez rozdílu víry, sociální stratifikace, duševních a fyzických handicapů, hned poté, co jí zaspívá milostnou serenádu, jejíž slova Vás donutí mlčky poslouchat a následně jí uvěřit. Nejenom že film má obrovskou demýtizační schopnost osvětit důvody jednotlivých počátečních agresí, národnostně-pestrého izraelského obyvatelstva, nýbrž má i magickou schopnost chytnout nás za límec a imaginárně nás dotáhnout na barovku, toho samého lokálu. Celý film máte pocit, že tam sedíte, kouříte jednu cigaretu za druhou, krouživým pohybem ruky si hrajete s kostkami ledu v prázdné skleničce a tiše pozorujete "všední" dění v baru, které Vám připomíná, že vaše problémy jsou malicherné, " bežné a fádní ". Tuto empatickou atmosféru, které jste tichou součástí, oblečenou ve film-noirovém kabátě, nenaruší vůbec nic. Nad ránem zaplatíte a donutí Vás odejít. Ve stavu toho nejvyšše možného tranzu, zjistíte, že se Váš život ubírá jiným směrem. I přes to, co všechno neuvěřitelné jste z té barovky viděli, máté sílu žít, milovat, podrobovat se a věřit. To vám budou dokonce života připomínat, jednotlivé imaginární fotky a obrazy made in Agfa. Film využívá svůj hmatatelný zmar a depresivní náladu k tomu, aby si z nich divák vzal pravý opak, což je unikátní záležitost tohoto filmového klenotu... ()
Film by byl na pět hvězd, kdyby se vše nemuselo stát "Kým sa skončí táto noc” - Radektejkal tu určuje lepší místo konce filmu přesně. Na druhou stranu, my to poměřujeme decentností československé nové vlny a tohle je blízký východ. Překvapivě otevřeně je tu zobrazena společnost - sice různorodá, problematická, ale Dayan zobrazuje rodinné vazby, sex i drogy sympaticky pozitivně a věcně. Pro mě byla v Agfě přeci jen trochu vyčpělá hudba - ne ta Cohenova - ale ta originální tlačila na pilu jak slovenské rockové osmdesátky - tady jsem cítil trapnost a chtěl být už už za tím hraním. Celek je ale výživný, působivý kus, jiný, silný svět, občas neskutečné obrazy - dívka na okně.. ()
Reklama