Glory

Glory jde bohužel zcela mimo mne, jako všechny filmy, kde od začátku přesně víte nejen to, kdo je dobrý a kdo špatný, ale také to, jakým směrem se bude vyvíjet děj. Takhle to dopadne téměř vždycky, když někdo začne točit dílo s obrovským humánním poselstvím - dříve nebo později sklouzne do uslzeného patosu a místo filmu tak vznikne těžkopádný žulový pomník. S takovou výzvou si vědí rady pouze nečetní géniové - a Edward Zwick nikdy géniem nebyl. (13.12.2009)

Trochu toho patosu s nesením vlajky i historické nepřesnosti, které mají za úkol zvýraznit nerovnoprávnost (společenský status rekrutů, chybějící výstroj, bičování v armádě), připišme na účet silnému poselství boje za svobodu. Celkovou částku pak podtrhnou rebel na straně Unie Denzel Washington, rázné promluvení mu do duše v podání seržanta Freemana a Zwickovy řemeslně nadstandardní momenty z pekla válečných vřav. Dokážu si představit, že útok na Fort Wagner pozoroval někde za dunou schovaný Blonďák a s doutníkem v koutku úst u toho procedil: „I've never seen so many men wasted so badly..“ (14.08.2023)

Edward Zwick zvládá snímky napěchované patriotismem či různými formami nacionalismu na jedničku a není se čemu divit, že mu byla svěřena režie filmu, který poukazuje na dvě z nejbolavějších míst americké historie (Americká občanská válka + problém rovnoprávnosti Afroameričanů). Snímek pojednává o formování prvního černošského regimentu v řadách armády Unie v době Americké občanské války, tedy v době, kdy američtí otroci ještě nebyli ústavně definitivně osvobozeni. Snímkem prostupuje společenský kontext a problém rasové nesnášenlivosti, nerovnoprávnosti a vzájemné nenávisti. Na druhou stranu Zwick z mého pohledu nepochopitelně nedostatečně uvádí do kontextu a přehlíží určité historické skutečnosti, které jsou podstatné. Například, že prohlášení Abrahama Lincolna z roku 1862 o osvobození otroků ve "vzbouřeneckých státech" (platné od začátku roku 1863 - v celé Unii bylo otroctví zrušeno až kompletní ratifikací 13. dodatku Ústavy v roce 1865), které následovalo po úspěšné bitvě u Antietamu, byla vlastně zamaskovaná snaha o získání dalších vojenských sil, kterých při krvavosti tohoto konfliktu houfem ubývalo. Tudíž to byl zcela logický krok, který měl přilákat afroamerické otroky ze států Konfederace do řad armády Unie, způsobit rozvrat ve státech Jihu a následně dát najevo, že od této chvíle se stává podmínka zrušení otroctví jedním ze dvou hlavních motivů k vedení války. Mimochodem to také přispělo k tomu, že bylo znemožněno Británii či Francii podpořit Jih, jelikož by to znamenalo jejich podporu otroctví, které samy již ve svých koloniích zrušily. Je tedy naprosto zřejmé, že záměr nasadit afroamerické oddíly by byl uskutečněn i bez odvahy 54. regimentu v bitvě u Fort Wagneru. Těch nejasností nalezneme více, ale to nemusí být pro každého to nejpodstatnější. Mnohem větší problém je, že v tomto snímku je až moc patosem nasáklých proslovů, monologů a hesel. Osobně s jistou míru patriotismu (který neodmyslitelně patří k americké výjimečnosti) nemám problém, ale zde se mi toho zdálo především ve druhé části filmu opravdu moc (zřejmě tedy jde o kvantitu těchto projevů). Jinak Washington a Freeman jsou bezvadní a překvapilo mě i bílé osazenstvo v čele s Broderickem, který se úlohy plukovníka Roberta Goulda Shawa zhostil na jedničku. I přes tyto výhrady se jedná o kvalitní snímek, který má co nabídnout (bojové scény jsou natočené výborně). 7/10! (17.12.2011)

Starý, poctivý válečný/historický snímek natočený podle skutečného příběhu. Období války Severu proti Jihu mě svým způsobem fascinuje a filmy popisující tuto událost si získávají moji pozornost. Pakliže v nich skvěle hrají jména jako D. Washington či M. Freeman, jsou dobře natočené a ani vám nepřijde, že sedíte u televize 2 hodiny, je jasné, že se tvůrcům podařilo natočit parádní snímek. (18.04.2017)

Hodina z dejepisu podľa Edwarda Zwicka. A musím podotknúť, že výborne natočená. Zwick je pre mňa prototyp toho epického amerického filmára, ktorý sa hrabe v histórií - nielen americkej - a vytvára tradičnú filmársku epiku. Wyler a DeMille by ho určite považovali za svojho nasledovníka. Glory je perfektne natočený - Francisová kamera je uchvacujúca a v tomto prípade film funguje lepšie ako väčšina filmov z obdobia Americkej vojny. Plus je tu nádherný soundtrack Jamesa Hornera. Ten v 90 rokoch zažíval najväčšie boom atmosférických melódií, ktoré skvelo podfarbovali bojové scény. Glory je ako keby začiatkom tohto jeho obdobia, ktoré nakoniec zúročil v Braveheart a zakončil Titanicom. Glory možno nie je film, ktorému by prislúchal status nového, zaujímavého pohľadu na občiansku vojnu. Rasová problematika je tu prezentovaná rovnako ako v iných filmoch. Ale ohliadnúc od toho, že film neprináša nič nové, tak sa na neho dobre pozerá a vďaka silných charakterom sa aj dobre preciťuje a vďaka Hornerovi aj počúva. Pre mňa veľmi dobrý film, ku ktorému sa asi už nevrátim, ale ktorý som si výsostne užil. (01.08.2013)