No, počkaj!

V dětství jsem to miloval, dnes už na to ale koukám samozřejmě trochu jinýma očima. Některé epizody považuji za slabší, některé jsou naprosto geniální. Ačkoli se tam toho moc nenamluví, rozhodně to stojí za vidění v originále, protože slyšet Papanova coby vlka pronášet jeho legendární výhrůžku Nu, pogodi! je nezapomenutelný zážitek, který ve mně vždy vyvolává spolehlivý výbuch smíchu. Při novém sledování všech epizod po letech mi přišlo zajímavé sledovat, jak jsou obě postavy charakterizovány - zatímco vlk je podle všeho kriminálník, flákač, kuřák a nýmand bez práce i osobních zájmů, který má věčně hluboko do kapsy a jehož jediným smyslem života je pronásledování svého vysněného pokrmu, zajíc je oproti tomu sportovně založený slušňák s širokou paletou zájmů a podle všeho dostatečným příjmem - většina epizod je založena na situaci, že zajíc si někam vyrazí nebo něco podniká, a vlk se na něj přisaje a střídavě ho pronásleduje, a střídavě si zkouší nejrůznější profese a aktivity, při nichž dokonale popírá fyzikální zákony i jakoukoli logiku. Na čí straně jsou divácké sympatie, je snad jasné - každý přece fandí vlkovi, protože zajíc je odporně dokonalý slušňák, ne nepodobný Mirku Dušínovi. Sledovat interakci těch dvou je vůbec zajímavé, protože se neomezuje jen na čisté pronásledování a prchání, ale i na celou řadu dalších společných aktivit, které často zavání nápadnými homoerotickými motivy - vlk a zajíc spolu v několika epizodách tančí, sledují televizi, vlk dostává od zajíce dárky, apod. - seriálu to v očích dnešního diváka dodává na neobyčejné pikanterii. Čeho si na seriálu ale cením nejvíce, je jeho hudební doprovod - v seriálu zazní celá řada nezapomenutelných melodií od skvělých sovětských hudebníků, byť vždy jen v krátkém úryvku (např. Mark Bernes, Vladimir Makarov, Muslim Magomajev, Vadim Mulerman, Anna German, Gennadij Kamennyj, Alla Pugačova, Vjačeslav Dobrynin, Oleg Anofrijev, Vladimir Vysockij, Eduard Chil, Klaudia Šulženko, Valerij Leontijev, a mnoho dalších). Celkově myslím, že o budoucí popularitu se tento seriál obávat nemusí, protože už přežil své tvůrce a lidi ho mají rádi dál. Jestli to někde zakazují proto, že tam vlk kouří - nechť, svou cestu k divákům si to stejně najde. (24.05.2015)

Předem se vám všem, holky a kluci, kteří vlka a zajíce milujete, omlouvám za ten odpad. Mír s vámi a nezabíjejte mě proto. Neberte to osobně a dál už nečtěte. Já to zkrátka nesnáším, a to odnepaměti. Nebudu moc konkrétní, protože se mi už mnoho let daří zcela se tomuto paskvilu vyhýbat, ale pokud si vzpomínám, hnusila se mi hudba (hrozná), výtvarná stylizace (zcela nevytříbeně odpudivá), animace (chabá) a nejvíc ty děsný toporně přihlouplý příběhy. Hauk. (06.12.2010)

Zajíci?! Jen počkej! Jeden z nejoblíbenějších kreslených večerníčků a kreslených seriálů vůbec. A nejen seriálů. Leporelo s vlkem a zajícem patří k mým nejstarším vzpomínkám. Přísahám na vlkovy růžové trenýrky, že jsme ho měli v jeslích. Jak se vlk schovává mezi melouny. A jak po Olympijských hrách společně baští ty čokoládové figurky. Kromě titulní ještě nesmrtelné hlášky - "zajíc, zajíc" a další. Můj nejoblíbenější díl je "Pohádková ztráta paměti". (05.11.2010)

nostalgické +4* Sovětská napodobenina příběhů Toma a Jerryho, ale i tak mě to v dětství bavilo a naštěstí do toho Rusové nepřidali svou ideologii ;-). Divím se, že udělali jen těch 20 dílů, které se rychle okoukaly. Originál nepřekonaly a nakonec uděluji pěkné čtyři hvězdičky. Objevil jsem taky na těchto stránkách, že existovala i zkušební verze z roku 1969, kterou jsem si tady pustil a naštěstí to vzali do rukou lepší režiséři a animátoři, protože takto by to byl propadák, který hodnotím jen jednou hvězdičkou. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] … A zase nutné BLÁBOLENÍ u kratších komentářů nakonec, kvůli zdejšímu omezujícímu pravidlu pro recenze (vysvětlení najdete v mém deníčku) ... BLA BLA BLA BLA BLA BLA BLA BLA BLA BLA BLA BLA BLA BLA BLA BLA (06.12.2021)

Ďalšia moja detská srdcovka, ktorú si kedykoľvek môžem zopakovať. Klasika ruského animovaného filmu, ktorá potešila vo svojej dobe mnoho detí, ale aj dospelých. Jednoduché ale zaujímavé príbehy, niekedy aj trochu poučné, musíme si uvedomiť rok vzniku, určite zaujmú aj dnes a nenechajú nikoho chladným. Takže hor sa za dobrodružstvom chytrého zajaca a ako to už býva, hlúpeho vlka. (10.12.2012)