Acid House

Některé dny outsidera jsou prostě horší, než ty druhé... zvlášť ve vyloučené lokalitě (a to ještě kdoví jestli), kde britskému proletářskému potěru pomáhá žít snad jen pokleslá muzika... Snímek, kde se pozlátkem notně šetří a kde můžete hluboce soucítit i s tak bezvýznamným tvorem, jakým je kupříkladu moucha. Absurdní drama v sociálně-patologickém triptychu, které může vyděsit i pobavit, záleží, jak na tom sami právě jste. (29.04.2016)

Před nedávnem se mi dostala do ruky kniha, která mi pěkně dlouhou dobu unikala, přestože se můžu považovat za Weslhova fanouška se všim všudy. Z nějakých 20 povídek jsou tu vybrány 3 - Masařka, Měkkejš a The Acid House (Barevnej svět). Když jsem se postupně prodíral knihou, už jsem dumal nad tím, které povídky pro ten film můžou být vybraný? Masařka a Acid House byla jasná volba a filmové zpracování se mi zamlouvalo a to i přes to, že ta ujetost neskrývaně prýští do očí jak uher na čele patnáctiletýho přeborníka v supermariu. Namísto Měkkejše jsem měl z knihy jiné favority, ale teda svým výrazem snad předčil svou předlohu - dost hustý. Všehovšudy je to dobrej, kontroverzní film, kterej se s divákem moc nesere a s některými detaily nese i slušně artové pokoukání s etickými a (hlavně) lingvistickými lekcemi skotského podloubí. (15.02.2021)

Ujeté? Ano. Britské? Totálně. Humorné? Neskutečně (ale naštěstí bez trapných komiksáků nebo zombie, kteří se vnucují do ulítlých komedií současnosti skoro neustále) Vtipné vám to tedy bude připadat jen za předpokladu, že nejste intelektuál, co se pohoršuje nad každým uprdnutím ve filmu. Hoďte na chvíli za hlavu konvence o tom, co je ještě ve filmu košer a co už ne a zapomeňte konečně už na to věčné srovnávání s Trainspottingem. Prostě se jen bavte.... Pro mě jeden z kultovních britských filmů. (28.10.2011)

„Takže mám padáka?“ – „Ne. Jen tvé místo se stalo nadbytečným. Pamatuj, že nejde o nadbytečného člověka, ale o místo!“ Hodně zvláštní, absurdní, jistým způsobem poutavý a originální film. Vyváženost dramatických scén a černého humoru je překvapivě slušná vzhledem k obsahu jednotlivých příběhů, stejně tak v případě samotných povídek (akorát Měkkejš nepůsobí tak „mimózně“). Všechny 3 ale mají společné špinavé skotské ulice, jejich povětšinou primitivní a nějakým způsobem jeté obyvatele, losera/y mezi hlavními postavami, odzbrojující přízvuk (u kterého bych si bez titulků zřejmě vůbec neškrtnul) a zoufalé konce (dokonce i symbolické). Nechybí také ponaučení typu: „Neser Boha, promění tě v hmyz.“ (kolika lidem asi tato pasáž nadzvedla mandle?) či „Měkkejš se nikdy nezmění.“ (a ne jak v hollywoodských filmech, že…). A jako bonusy jsou zde 2 psychojízdy v podání masařky (originální a vtipný let za pomstou) a sjetého Coca při bouřce (jeho představitel Ewen Bremmer je opravdovou hereckou hvězdou filmu) + jeho dětského převtělení po porodu (velmi vypiplaného). Jistě ne každému film sedne (třeba kvůli fantasy složce, nesympatickým postavám, typu humoru), mě však Acid House velmi pobavil a přiklepávám mu solidní 4*. „Začínám mít plný zuby toho věčnýho ospravedlňování. Nemáte žádný právo mě kritizovat. Dal jsem vám tuhle zemi a udělal vás, čůráci, k obrazu svýmu. Tak se taky trochu starejte sami. Ten pitomec Nietzsche neměl pravdu, když říkal, že jsem mrtvej. Nejsem mrtvej. Jen na všechno seru!“ (10.09.2014)

Britské filmy druhé poloviny devadesátých, to je prostě silné období jejich kinematografie. Ať je to Trainspotting, Grenwich Meantime, Human Traffic nebo jiné, tahle divná vlna mě hrozně bavila. Acid House mi z toho přišel nejslabší, asi proto, že je povídkový a ta první povídka je jen takový výkřik do prázdna. Druhá povídka "Soft Touch" je zato story až na dřeň a jen kvůli němu dávám plný počet. Dokonalost. Třetí příběh je hereckým koncertem Spuda z Trainspottingu a dost jsem se pobavil jeho ztvárněním nemluvněte. Příjemné osvěžení nedělního dopoledne. 85% (01.06.2014)