Žid Süss

Těžké, přetěžké, takový film hodnotit. Ideová stránka je opravdu nechutná a dost prvoplánová - na druhou stranu, film je to natočený opravdu dobře a evidentně ne za malý peníz. Když si ho porovnám po technické stránce s českými konverzačkami té doby, natáčenými výhradně v ateliérech, ve velkých celcích a maximálně s pěti herci v záběru, Žid Suss vychází jako film, který (samozřejmě bez idiotské ideologie) by bez problémů mohl fungovat i v barvě. Detaily, davové scény, pěkné exteriéry - tímhle film docela předběhl svou dobu. Ani herci nejsou vůbec špatní, pokud nepočítáme "romantického rasistu", panákoidního Fabera. Každopádně, Žid Suss je film lživý, překrucující dějiny, ale řemeslně rozhodně nadprůměrný. P.S. Dost zajímavá je postava rabbiho, který Sussovi vyčítá, že v zájmu mamonu přestal být židem a která odmítá knížeti lhát. Divím se, že panu Goebbelsovi nevadila. (26.08.2010)

Tenhle snímek má jedinou vadu a to, že nemá nic společného s knižní předlohou. K mé smůle jsem knihu právě dočetla a těšila jsem se na filmové zpracování, ale je to úplně jiný příběh s jiným sdělením k divákovi. Takže musím hodnotit jako samostatnou jednotku a ano nebyl to na tu dobu špatný film, ale propaganda byla tak okatá až mě to chvílemi otravovalo. (30.01.2017)

Všem, kteří Žida Süsse nazvali průhlednou/tupou propagandou, bych v rámci filmového masochismu doporučila shlédnout Věčného žida. Zvrácený (bráno doslova) 'dokument' na plošné vymývání mozků velkého německého národa (popř. přidružených podnárodů) zachází do netušených krajností a cílený dopad na soudobého diváka byl vzhledem k návštěvnosti mizivý. Naproti tomu Süss ideologii umě podsouvá a sází na vizáž historické fresky – koneckonců, v Evropě má antisemitská politika i tradice pogromů dlouhou a bohatou historii. Z dnešního pohledu film samozřejmě zaostává, ale rozhodně to není nijak tragické – zásluhou německé filmové elity. Ano, staví na kostýmech a dekoracích, takže působí dost toporně (rozuměj divadelně), ale scény s mučením 'přes okno' a zasněžená poprava žádné ohledy na stáří snímku nepotřebují. Jediná sympatická postava snímku, která se nechová, jakoby jí v žilách kolovala rtuť, a nemáte nutkání jí umlátit tupým předmětem (tzn. kladným hrdinou), je překvapivě Oppenheimer. Jeho hedonistická poživačnost u dvora podle kréda ženy, víno, zpěv mu propůjčuje přitažlivost dnešních záporáků. Jako 'zástupný příklad' žida v rámci nacistické propagandy příliš nesedí – pro posun ve společenském žebříčku se vzdal svého přesvědčení a přizpůsobil se většině. Navíc přestože židům umožnil vstup do Stuttgartu, je pro svou bezpáteřnost komunitou prakticky vyloučen. Manipulační přešlapy ale dokonale vyvažuje stokrát omílané zneužití neposkvrněné křesťanské dívky (a abychom si nebrali do huby jen Německo – viz. například Hilsneriáda) P.S.: Díky Exkvizitorovi za asociaci s 1984, sedí skvěle .-) (28.02.2012)

Odporná propaganda, ale na druhou stranu ne tak tvrdá, jak jsem původně čekal. Místy nechtěně směšná, ale překvapivě docela napínavá a nenudící, i když konec se dá samozřejmě docela dobře odtušit. A snaha vyjevit Židy jako tu nejodpornější a nejproradnější pakáž se místy vcelku míjelo účinkem. Dohromady mi to dává 2*. (04.08.2013)

Viem si predstaviť sfanatizované davy nemeckých divákov, ktorí opúšťali kinosály so zaťatými zubami a myšlienkou, že všetkých židov treba vykántriť. Veit Harlan sa opäť vyznamenal a v duchu etnickej nenávisti splodil na objednávku fašistického Nemecka svoj azda najznámejší "klenot". Historický román Liona Feuchtwangera z roku 1925 bol do značnej miery upravený a prispôsobený dobe. V tomto bol Harlan geniálny, dokázal manipulovať charaktermi postáv tak dokonale, aby mala čistá germánska rasa vždy právo dovolať sa spravodlivosti alebo zaslúženej pomsty. Ak v Zlatom meste útočil na Čechov, v tomto príbehu si vzal na paškál najúhlavnejších nepriateľov - Židov. Film je pre mňa po technickej stránke sklamaním, je však dôležité ho vidieť, aby si každý uvedomil, že nenávisť k rasám sa dá zneužiť pri akomkoľvek nevinnom námete. (12.07.2011)