Réžia:
Viktor PolesnýScenár:
Viktor PolesnýKamera:
David PloyharHudba:
Emil ViklickýHrajú:
Luboš Veselý, Veronika Arichteva, Vlastina Svátková, Martin Kraus, Stanislava Jachnická, David Suchařípa, Jiří Schmitzer, Kateřina Winterová (viac)Obsahy(1)
Nová psychologická detektivka z produkce ČT je inspirovaná románovým bestsellerem Michaely Klevisové. V navenek idylické středočeské vesnici se našla mrtvola mladé ženy. Pátrání po perverzním sériovém vrahovi otevírá cestu do temné minulosti. V Praze řádí sériový vrah mladých žen přezdívaný Kadeřník. Jeho úchylný rukopis však nese i nová vražda, která se odehrála poblíž středočeské vesničky Smrčiny. Zkušený pražský kriminalista – inspektor Josef Bergman – se v doprovodu své nové, mladé kolegyně Sylvie Sedlákové vydává do navenek idylického místa. Dvojice pátračů z Prahy postupně odhaluje události, které v osamělém mlýně před lety těsně provázaly životy původních obyvatel Smrčiny s novými usedlíky. Ve Smrčině se totiž život točí kolem místních jezdeckých stájí a dostihových sázek – ale také kolem vydírání, nevěry, ztracené drahocenné brože a dávného zmizení syna místního hostinského Indyho. Dojde k další vraždě a v ohrožení se ocitá i nová majitelka titulního domu na samotě – mladá malířka Nela Keplerová… Inspektora Bergmana ztvárnil osvědčený Luboš Veselý. Novou kolegyni zkušeného kriminalisty, poručíka Sylvii Sedlákovou, si zahrála Veronika Arichteva. Postavu přísného majitele jezdeckých stájí Soukupa hraje Jiří Schmitzer a partu hostinského Indyho Lecha se ujal Radek Holub. Majitelku titulního domu na samotě – zchátralého smrčinského mlýna – hraje Vlastina Svátková. V roli Soukupova vnuka Dominika se objevuje talentovaný Tomáš Dalecký. Protagonista populární románové série české spisovatelky Michaely Klevisové, pražský kriminalista Josef Bergman, se poprvé objevil v roce 2008 v románu "Kroky vraha". Za svou prvotinu autorka získala Cenu Jiřího Marka pro nejlepší detektivní knihu roku. Stejnou cenu podruhé obdržela roku 2012 právě za románovou předlohu nového televizního filmu – za román "Dům na samotě". Cyklus knih s inspektorem Bergmanem má nyní sedm dílů. Sylvie Sedláková i v televizní verzi funguje jako energická protiváha klidného, samotářského kriminalisty Bergmana, který už pošilhává po penzi a na novou kolegyni si jen obtížně zvyká. Společně ovšem vytvoří Bergman a Sedláková dvojici, která se při pátrání dobře doplňuje. Dům na samotě zůstává věrný literární předloze v tom, že klade důraz na atmosféru místa, společenské pozadí příběhu a postupné odhalování vztahů mezi postavami. Kořeny problémů jsou skryty v minulosti a ani jejich rozkrytí a dopadení vraha nedokáže napravit staré křivdy a nastolit ztracenou rovnováhu. V příběhu, který se opírá o atmosféru navenek idylické středočeské vesničky, se kamery ujal osvědčený David Ployhar. Autorem scénáře a režisérem filmu, který vznikl v České televizi v tvůrčí producentské skupině Aleny Müllerové, je zkušený Viktor Polesný. (Česká televize)
(viac)Recenzie (101)
Další film ČT natočen podle předlohy, který má stejného člověka na režii i na scénář stejně jako u Vražedné stíny (TV film) (2022). Dva nezajímavý, bezcharakterní vyšetřovatelé, kteří jsou ještě k tomu všemu špatně zahráni i poměrně zkušenými herci. Scénář zde jakžtakž šel, ale režie spolu s kamerou a střihem... Něco tak špatného jsem snad ani nezažil. Všechny scény byly takové robotické. Žádný příjezd auta po střihu, prostě střih a jsou tam jiní lidé jak už jsou pomalu vylezlí z auta. Během rozhovoru místo na natáčení osob se zde prostřihávají záběry na úplně jiné věci, které s tím vůbec nesouvisí. Všechno je to uspěchané jak střihy, hudbou tak rychlostí kamery. Když už je nám ukázáno něco z té krajiny tak kamera to sjede tak rychle že si nedokážete uvědomit co tam vlastně okolo vás je. Objevil se zde i nějaký colour grading (barevná korekce), ta neseděla. Svítilo sluníčko, stíny jasně viditelné, ale barevná korekce vypadá tak jako by jste byli někde v málo osvětlené místnosti. Příběh ne nějak extra zajímavý. Říkal jsem si bude to film na podobné úrovni jako již zmíněné VS, ale takovou nekoukatelnou nezábavnou podivnost, ve které není ani jedna zajímavá osoba... To je prostě katastrofa. Chci vždy, ale končit své recenze dobře. V jednom měl tento film pravdu a to v jeho poslední větě. "To je konec jak ze špatnýho filmu". Hodnocení: 35% ()
Dům na samotě od počátku slibuje napínavé a zajímavé pátrání. Pravda je, že Luboš Veselý a Veronika Arichteva k sobě moc nepasují a osobně si myslím, že je povícero talentovanějších hereček. V. A. není netalentovaná, moc se mi líbí třeba v První republice, ale mám takový pocit, že těch hereckých poloh má prostě méně a zde buď nedostala takovou šanci se rozehrát nebo jí scénář upozadil. Osobně věřím v to druhé. Naopak Radek Holub byl perfektní. A přestože se docela daří nastolit atmosféru komplikovaných vesnických vztahů, kdy je to čím dál zajímavější, postupně se žel bohu ukazuje, že případ Kadeřníka je odsunut stranou a řeší se hlavně samostatná vražda. Sériový vrah je následně dopaden během půl minuty zcela nepochopitelně. Mladá kriminalistka přiznává, že prověřovala, ale blbě. Tedy, kdyby prověřovala dobře, pachatel by byl dopaden v půlce filmu a nebylo by o čem... Dům na samotě je zpočátku zajímavá detektivka, která postupně upadá a závěr je už vyloženě zbabraný. ()
OK, tak nejblbější českou detektivku už jsem asi viděl. Naprostý shit s tupými dialogy, prkenným herectvím a "odhalení" sériového vraha asi tak v posledních dvaceti sekundách filmu (za pomoci hypotézy, která by každého vyšetřovatele napadla jako úplně první) je opravdu totální WTF. Navíc se tam celý film řešila vedlejší dějová linka s jakýmsi zmizelým člověkem, aby se na něj na konci úplně zapomnělo. Totálně promarněných devadesát minut. ()
30% — Přečetl jsem všechny doposud vydané detektivní romány od Michaely Klevisové, a protože se mi opravdu líbily, docela jsem se na tuto adaptaci těšil. Bohužel se naplnilo takové naše rodinné pravidlo, že když se na něco moc těším, většinou jsem zklamán. A platí to i pro Dům na samotě. Technicky to nevypadalo špatně, ale jako kriminálka a vůbec dějově to bylo špatné. Propojení a psychologie postav prakticky nulová, já měl trošku štěstí, že se mi vybavovaly určité pasáže z knihy, i když zase ne až tolik, protože je to už pár let, co jsem knížku četl. Myslím, že pro diváka neznalého knižní předlohy to musí být naprosto zmatené a o ničem. Od Viktora Polesného jsem viděl i pár dobrých inscenací, např. Zločin v Polné nebo Sjezd abiturientů, ale většinu spíš průměrných i horších. A k těm se zařadil i Dům na samotě. Až je mi líto Michaely Klevisové, že první televizní adaptace jejího románu dopadla takhle nemastně, neslaně. ()
Po přečtení knihy je film zklamáním. Drží se sice celkem předlohy, ale naprosto strašná volba postav: přehrávající poručík Arichteva, bohatý podnikatel, jeho milenka i syn. Nehodí se na to, jsou nepřirození, nevím. Nedokáži posoudit, zda by můj dojem byl lepší před přečtením, ikdyž dle recenzí nejspíš ne. Za to by byla škoda kvůli tomu nepřečíst knížku. Skvělá detektivka, takže raději zamiřte do knihovny a vypněte pro tentokrát tv. ()
Galéria (34)
Zaujímavosti (3)
- „V roce 2017 se mi ozval režisér Viktor Polesný, že si koupil audioknihu ‚Kroky vraha‘, poslouchal ji v autě, příběh ho zaujal a chtěl by podle mých knížek něco natočit,“ prozradila spisovatelka, pro kterou je to filmová premiéra, přestože už v minulosti nabídky na zfilmování svých knih dostala. „Chtěla jsem práva poskytnout jedině člověku, který s nimi bude zacházet s respektem a v souznění s příběhem. A opravdu, Viktor Polesný napsal k Domu na samotě naprosto dokonalý scénář,“ pochvalovala si Klevisová. (rakovnik)
- Premiérové uvedení sledovalo 1,44 milionu diváků starších 15 let (podíl 35,3 %), jednalo se tak o nejsledovanější pořad večera a také celého dne. (rublik05)
- Natáčelo se také na dostihovém závodišti v Lysé nad Labem. (M.B)
Reklama