Horečka stoupá v El Pao

Aneb jak cesta do politického pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Zároveň náraz kladivem do představy, že jedinec s dobrými úmysly má sám o sobě šanci něco změnit. Nakonec musí tu udělat kompromis, tu něco obětovat pro "vyšší cíl" a než se naděje, příliš se neliší od těch, proti kterým se postavil. Proto je lépe žít. Troufám si tvrdit, že kdyby se Ramón obrátil k osobnímu životu s Inés, třeba vychovali děti a tak, pro dobro na světě by udělal lépe. (27.07.2014)

Od Luise Buňuela se zkrátka čeká originalita a rafinovanost, takže hodnocení v případě tohohle kousku, který je víc posunutý vzhledem ke své romantické linii k hlavnímu proudu, je trošku střízlivější, ale já byl spokojený. Buňuel se dlouhodobě pohyboval v latinské Americe, znal mentalitu tamních lidí a podstatu fungování politického systému jako své boty a na snímku je to znát. Je v tom kousek samotného Buňuela, kousek Marqueze zbaveného nadstavby magického realismu a kousek starého dobrého Benito Travena a jeho Diktatury. Když jsem byl na střední škole, hodně jsem se o kulturu a dějiny latinské Ameriky zajímal a tenhle film myslím dobře vystihuje atmosféru tamních režimů v 50. letech. Dramatická linka je vyhrocená a na konci filmu čeká hrdinu hodně těžké rozhodování, kdy žádná z možností není čistá. Celkový dojem: 75 %. (26.05.2009)

Melodráma nie na pozadí tragických politických udalostí, ale vnútri nich. Milenecký pár totiž priamo aj nepriamo ovplyvňuje chod dejín vo vlastnej krajine (a samozrejme sa vďaka politike vyvíja ich vzťah). El Pao oplýva kontrastom exotickej krásy krajiny, ktorú by sme chceli navštíviť, ale nechceli by sme žiť ako jej obyvatelia a byť svedkami podobných udalostí. Po dejovej stránke je to myslím v poriadku, nehrozí nuda z predvídateľnosti, avšak vytráca sa Bunuelov rukopis a my sme tak svedkami "iba" solídnej neautorskej drámy. Scenár mohol rovnakým štýlom natočiť napríklad Renoir, alebo hocijaký velikán svetovej kinematografie. Nie však niekto, kto velikánom nie je, to by dopadlo zrejme horšie a film by mohol byť zbytočne melodramaticky presladený. 70%. (26.07.2014)

Snaha vytvořit politické drama s vazbou na společensky – morální vývoj postav vyšla v tomto filmu tak napůl. Za jasnou nevýhodu považuji fiktivnost příběhu, ostrova, postav a událostí. Chtě nechtě se tak setkáváme s mělkostí příběhu v detailech, které nemají oporu v obrazových souvislostech, historii a hlubší znalosti prostředí. Největší oporou filmu je Gérard Philipe, jehož postava zároveň dostává nejvíce pozornosti ve scénáři. Postava Ramóna Vásquese prodělává zajímavý vývoj spojný s politickou kariérou, kterou bere jako nutné zlo. Stále více si uvědomuje postupnou ztrátou osobních hodnot a zásad. Cítí, že proti tomuto trendu je zcela bezbranný a stále musí vybírat mezi menším a větším zlem, což je asi hlavním sdělením filmu. Jeho vztah s Inés mi přijde málo přesvědčivý. Zlatý fond světového filmu, ale co naplat. Buňuel natočil mnohem lepší filmy. 60% (10.07.2011)

HOREČKA STOUPÁ V EL PAO (1959) je politické melodrama s výrazným francouzským prvkem (Gerard Philipe v hlavní roli potichu mluvícího idealisty uprostřed reálné politiky malého vězeňského ostrova): slušný film, žel politický ve smyslu tradičního rétorického dilematu ideálu vs. reality (byť bez těch nejsnazších klišé) a melodramatický spíš jen z povinnosti, navíc s oběma rovinami spojenými více mechanikou zápletky než z přesvědčení. Ovšem výrazným, živým kontrapunktem dvojice poněkud sošných milenců se stává Jean Servais (v roli zdánlivě cynického reál politika), tehdy už starší francouzský herec se smutnýma očina, kterého by poučení pamětníci měli znát z hlavní role kultovní kriminálky RIFIFI. (15.03.2008)