Jitřní záře

Tak tohle bylo silný kafe. Na rozdíl od ostatních jsem teda v drtivý většině případů pro ty eko-bio maníky pochopení fakt neměl. Lepší ztělesnění pokrytectví aby člověk pohledal. Myslej si, jak jsou nad zákonem, jak s tim všim vydrbaj, že jim nic nehrozí a pak se hrozně divěj, když na ně dojde. Jsou hrozně antisystémový a stát podle nich jenom utlačuje svobodu a je uplně k ničemu, ale peníze od státu jim nesmrděj (mimochodem super scéna se Zedníčkem v předposlednim dílu). Chtěj rodit doma bez jakýkoliv asistence, protože porodnice jsou fuj, ale při komplikacích při porodu by určitě neváhali zavolat rychlou a služby porodníků by najednou rádi využili. Jsou hrozně volnomyšlenkářský a svoboda je pro ně nade vše, ale vůbec jim nepřijde blbý, že chěj po svym dítěti, aby se staralo o ostatní sourozence a ještě je opatrovalo jako oko v hlavě. Stejně tak jde svoboda stranou, když cpou svym dětem svoje přesvědčení a běda, když jejich dítěti vyhovuje standardní konzumní svět. Osobně bych se hanbou propad, kdyby moje dítě uteklo do Klokánku s tim, že se tam má líp než doma. Ale nejspíwš tyhle exoti doteď nepochopili, proč se to vlastně stalo. Nicméně téma perfektně zvolený, filmařina nebo herecký výkony na skvělý úrovni a potěšila i hudba. Po dramaturgický a technický stránce teda super podívaná a to, že jsem dal projekci celý minisérie na jeden zátah mluví asi za vše, čtyři silnější hvězdy. (29.04.2023)

Chápu, že leckomu vadí, že seriál nezaujímá jasné stanovisko a že se na něj ze stran sympatizantů i odpůrců sype kritika. Ale mě to vyhovovalo, protože to alespoň člověka donutí zapnout mozkové závity. Nenajdete tu jednoznačně kladnou postavu, ale není tu snad ani vyložený záporák, pokud nepočítám jednoho ze slabomyslných vesnických buranů. Sympatie se tak přelévají tu na jednu, tu na druhou stranu, což mě strašně bavilo. S čím jsem měl trochu problém byli obyvatelé vesnice stojící proti nevítaným sousedům. Působili na mě občas jako až troškovské karikatury, což mi logicky moc nevonělo. Ale fakt je, že záporáci obecně našim filmařům moc nejdou. Uvítal bych i natažení o jeden díl, který by se víc zabýval pubertou a celkovým vyústěním příběhu. Podle mě to proběhlo strašně rychle. S herci jsem neměl ten nejmenší problém a pořád si stojím za tím, že Petra Bučková je strašně nedoceněná herečka. Potěšila i překvapila Žilková v roli sociální pracovnice. V podobné poloze jsem jí snad ještě neviděl. Nově to vyšlo i tentokrát a já se pomalu začínám těšit na další projekt, což by mě ještě před několika málo lety vůbec nenapadlo. 75% (26.07.2022)

Po hodně dlouhé době česká tvorba, kterou jsem si užil. Bohužel to mělo své chyby. Líbila se mi snaha autorů k příběhu přistupovat s nadhledem a zbytečně nenavádět diváka ani jedním směrem. Nicméně “zlých” lidí okolo ústředního ezopáru bylo opravdu podivně hodně. Mít to o dva díly méně a lepší konec, tak bych se to nebál označit seriálovým počinem roku (českým samozřejmě). (23.07.2022)

Pozitivem této minisérie jsou herecké výkony (největší prostor má výborná Petra Bučková v roli matky) a určitá nejednoznačnost vyprávění, tvůrci nefandí ani jedné straně (alternativní pár versus úřady prosazující standardní výchovu), dávají divákovi prostor si vybrat. Druhá polovina seriálu už ale ztrácela na atraktivitě a závěr byl vyloženě uspěchaný, ničemu neprospěl ani časový skok (z Jitřenky v první třídě byla najednou sedmnáctiletá skoro dospělá slečna). Dovedla bych si představit více epizod se zaměřením na Jitřenčino dospívání nebo naopak osekání prvních dílů. Určitě se ale jedná o povedenější z Voyo projektů. (03.08.2023)

Tahle ruina, tedy tohle půvabné místo si je našlo samo. Magistra, která nehodlá do školáčků nic natloukat a která kuchtí karbanátky z lebedy, a zemědělec, který nehodlá přihlížet, jak jeho kolega řeže krávy. Nechtějí chodit do práce, protože věří, že si vše sami vypěstují (ale pro státní dávky ruku natáhnou). Žádný spěch, žádná chemie, technologie či permanentní tlak na výkon, ještě navíc s výhledem na malebnou šumavskou krajinu. Prostě žít po svém a mimo zavedené společenské struktury. A otěhotnět na čerstvém vzduchu a bez pesticidů tady prostě půjde snáz. Jenže všechno to začne problémem se studnou a nočními rituály u ohně. A následně i jménem, které své dcerce vybrali. A už to jelo. Na dveře rodičů vyznávající alternativní životní styl zabouchá policie, odbor sociálních věcí, soudní vykonavatelka… S párem Pavlou a Karlem sympatizujeme víceméně jen proto, že na ostatních postavách nic sympatického není (až na výjimky, třeba sestru v kojeneckém ústavu), některé jsou až na hraně parodie. Ústřední duo je po herecké stránce neokoukané a fajn, právě nejedna vedlejší postava ovšem zoufale přehrává a vypouští z úst krapet šílené věty. Zpracování případu, jenž vyvolal debatu o státních zásazích do rodičovských práv a nemožnosti žít totálně podle „svého“, je za mě bez větších výhrad, samozřejmě se ale nejde nevyhnout faktu, že my prostě stát budeme ždímat, ale ať nás jeho úřednický aparát nechá žít, jak my chceme. A to, že je prostě nutné dítě úředně zaregistrovat, by minimálně vystudovaná učitelka vědět měla. Škoda, že nezkoumáme onu jinakost, ono vymezení, hlouběji nejdeme po příčinách strachu z cizího, z jiného. Druhá polovina série je pak věnovaná právě dceři, která si stále silněji uvědomuje, jak ji omezuje způsob života, který pro ni rodiče zvolili. Zároveň přibývá zbytečného zkratkovitého jednání, ve kterém prostě chybí souvislosti, rodiče se „nijak“ nevyvíjejí, navíc svým chováním a postoji mnohdy popírají to, co celý život sami razili. Už to jednoduše není o těch „zlých“ lidech okolo, těžiště se přesouvá do jejich soukromí. Samotné vyústění mi vlastně docela sedlo. (12.08.2022)