Jitřní záře

Tahle ruina, tedy tohle půvabné místo si je našlo samo. Magistra, která nehodlá do školáčků nic natloukat a která kuchtí karbanátky z lebedy, a zemědělec, který nehodlá přihlížet, jak jeho kolega řeže krávy. Nechtějí chodit do práce, protože věří, že si vše sami vypěstují (ale pro státní dávky ruku natáhnou). Žádný spěch, žádná chemie, technologie či permanentní tlak na výkon, ještě navíc s výhledem na malebnou šumavskou krajinu. Prostě žít po svém a mimo zavedené společenské struktury. A otěhotnět na čerstvém vzduchu a bez pesticidů tady prostě půjde snáz. Jenže všechno to začne problémem se studnou a nočními rituály u ohně. A následně i jménem, které své dcerce vybrali. A už to jelo. Na dveře rodičů vyznávající alternativní životní styl zabouchá policie, odbor sociálních věcí, soudní vykonavatelka… S párem Pavlou a Karlem sympatizujeme víceméně jen proto, že na ostatních postavách nic sympatického není (až na výjimky, třeba sestru v kojeneckém ústavu), některé jsou až na hraně parodie. Ústřední duo je po herecké stránce neokoukané a fajn, právě nejedna vedlejší postava ovšem zoufale přehrává a vypouští z úst krapet šílené věty. Zpracování případu, jenž vyvolal debatu o státních zásazích do rodičovských práv a nemožnosti žít totálně podle „svého“, je za mě bez větších výhrad, samozřejmě se ale nejde nevyhnout faktu, že my prostě stát budeme ždímat, ale ať nás jeho úřednický aparát nechá žít, jak my chceme. A to, že je prostě nutné dítě úředně zaregistrovat, by minimálně vystudovaná učitelka vědět měla. Škoda, že nezkoumáme onu jinakost, ono vymezení, hlouběji nejdeme po příčinách strachu z cizího, z jiného. Druhá polovina série je pak věnovaná právě dceři, která si stále silněji uvědomuje, jak ji omezuje způsob života, který pro ni rodiče zvolili. Zároveň přibývá zbytečného zkratkovitého jednání, ve kterém prostě chybí souvislosti, rodiče se „nijak“ nevyvíjejí, navíc svým chováním a postoji mnohdy popírají to, co celý život sami razili. Už to jednoduše není o těch „zlých“ lidech okolo, těžiště se přesouvá do jejich soukromí. Samotné vyústění mi vlastně docela sedlo. (12.08.2022)

Podání mě hodně překvapilo. Je dobře, že do příběhu dali spoustu pravdivých a podobných témat a přitom to nebylo nijak zahlcené a na škodu výsledného efektu. Zahlcené pouze lidskou blbostí a to docela dost. Hlavní mimozemšťani byli jasní, ale film nikomu nestraní a ukazuje lidskou hloupost na všech stranách. Oproti jiným, časově unaveným, divákům měla délka hodnotný význam. Pozvolné sledování života "v souladu s přírodou" a s osobní svobodou dávalo prostor k rovněž pozvolnému nasírání, které nemělo čas opadávat a mělo šanci vydržet i pár dní po skončení. Kratší verze by fakt byla povrchní a vyzněla by tak nějak "nijak". Nebudu rozebírat logiku svobodného naturálního života, který od nikoho nic nechce, ale jen do chvíle, než začne dupat nožkou a žádat sociální dávky, na které má přece nárok, a které zaplatí ti, kteří se chtějí podřizovat systému. I já na to rád platím daně. A ještě ke konci filmu. Nevím jaké gradování tam divák požaduje, možná popravu té dvojice, ale pro mě byl konec s vlastní volbou Jitřenky/Viktorky logický a také zadostiučiněním. (05.03.2023)

6/6 Další ze seriálů Voyo originál inspirovala kauza dívky, která se podle rodičů měla jmenovat Půlnoční bouře, protože se narodila za bouřlivé noci v roce 2001. Téma seriálu je košaté, jsou tam všechny ty systémové problémy spojené s rodičovstvím, domácí porody, domácí výuka, vztahy na vesnici, zkrátka eko-bio-lesana v plné polní. První díly jsou hodně zajímavé, sledujeme příběh mladé dvojice, která si chce žít po svém, její motivací opustit město nebo celkově hlavní proud je mmj. touha po dítěti, on naráží na překážky kudy chodí. Ve vesnici, kde zapustí kořeny, se jim nedaří zapadnout, začínají mít problémy kudy chodí, ale odměnou za alternativní způsob života je jim brzy celý houf dětí. Problémy vrcholí svárem se sociálními pracovnicemi a odebráním první dcery v kojeneckém věku... Celé obsazení hlavních rolí se ve svých postavách vcelku našlo, protože měli co hrát. A byla radost to sledovat. Bučková a Plouhar vytvořili velmi uvěřitelnou dvojici s celou škálou emocí. Různé dílčí figurky se vysloveně povedly Zedníčkovi, Novému nebo Jeřábek Třešňákové, Vlasáková s Žilkovou si dopřály výborné antagonistky, skvělá byla po letech i Andrlová. Ale jako problematické vidím poslední díly, které mají dojít k určitému vyvrcholení, ale namísto toho, abychom sledovali zralý a lety utužený vztah hlavní partnerské dvojice, na jejich názory a postoje nezbylo už místo. Takže klíčový postoj jejich dcery zůstal ze široka neobjasněný a ukončený předčasnou zkratkou. Škoda toho, možná, že by stačil ještě jeden díl na vysvětlenou, možná, že tvůrci chtěli dát systému za pravdu? (11.09.2022)

Zajimavy namet, ktery je velmi dobre zfilmovany. Hezke prostredi a kamera. Lide v serialu jsou jaci jsou, zadne vylozene kladne, ani zaporne postavy. Mnohdy ukazujici obraz cele spolecnosti. Dobre herecke obsazeni a vyber postav. Z hercu urcite nejvice zaujala Petra Buckova. Jako ostatni uzivatele, musim zkritizovat stopaz. Na sest dilu se tam toho skutecne moc nedeje. Coz velmi kazi celkovy dojem, ktery je jinak ve vsech smerech dobry. (29.07.2022)

Obsahuje drobné SPOILERY... Mohlo by to jistě být hodně zajímavé. Příběh s kontroverzním ústředním tématem, navíc podle skutečných událostí, si o to vysloveně říká. Ve výsledku mě to ale spíše celé vytáčelo do vrtule a nebylo to kvůli tomu, že by se mi v základu příčilo, když chce někdo žít alternativně nebo bych naopak k smrti nesnášela dodržování veškerých pravidel ve všech sférách života (když se nejde do uplných extrémů, mám ve skutečnosti pochopení pro obě strany). Vadilo mi, jak to bylo celé zkratkovité, s dialogy, kdy si člověk říkal, že ten, kdo mluví, musí být úplný tydýt (přítomno na obou stranách barikády), klišoidní a stereotypní, mnohdy až nesmyslné (jsi alternativní=musíš na zahradě cvičit jógu a skákat okolo ohně v předepsaném úboru s předepsanými kamarády, neumíš se pomalu ani podepsat, přestože jsi strávil roky "v civilizaci" a žil "normálně"; jsi úřednice ze sociálky=musíš podle toho vypadat, chodit si do kantýny pro chlebíčky a rozplývat se nad tím a hlavně moc nepřemýšlet nad ničím a nikým atd. atd.). Nelíbilo se mi, jak se jednotlivé kapitoly příběhu odehrávaly předvídatelně, příliš popořádku, nepropojeně jedna s druhou (typicky občasná setkání prarodičů Záře s její matkou - když se blížil nastup povinné školní docházky a prarodiče přijeli s aktovkou, bylo vám jasné, že se teprve v daný moment dozví, že dítě do školy nepůjde, informování spolu s patřičnou hádkou se pěkně sfoukne dohromady s informováním diváka, který je asi tak blbý, že ho nenapadne, že si ti lidi třeba někdy volají, volně se spolu baví, občas se potkají a asi si všechny podstatné informace neřeknou naráz na jedné velké návštěvě, co se zrovna vejde do seriálu - podobné schéma tu máme, když se prarodiče dozví o plánu dcery žít "jinak" nebo domácím porodu...). A dalo by se pokračovat dále a dále... Pak to nezachrání ani dobří herci (třeba Petru Bučkovou mám vyloženě ráda a i v Jitřní záři je dobrá, ač mi na roli, v některých fázích příběhu, pravda, moc neseděla věkově), kteří se tu sešli, ani to samotné atraktivní téma. Po skončení jsem si nevšimla, že už je konec (z nějakého důvodu jsem si myslela, že má minisérie osm dílů a ještě pár dní po zhlédnutí šestého tak žila v domnění, že mě další dva čekají). To asi také vypovídá o mnohém. Škoda, že minisérie na Voyo zatím většinou člověka dokážou nejdřív navnadit, aby pak byly nedotažené či přímo pokažené. Od dalších už asi nebudu mít přehnaná očekávání a třeba pak budu méně naštvaná/zklamaná. 40 %. (26.07.2022)