Labyrint

Když jsem byla malá, věřila jsem tomu, co mi říkali. "Maminka má vždycky pravdu." Když jsem byla větší, tak to trochu nabobtnalo. "Maminka a paní učitelka mají vždycky pravdu." A teď jako velká znám pravdu, úplnou pravdu. "Maminka, paní učitelka a váš vydavatel komiksů mají pravdu." Labyrint jsem neviděla už hodně dlouho. A jak mi vydavatel dál radu, jak si zlepšit den před čtením knižního prequelu, ráda jsem ho poslechla :) *** A teď k filmu. Bacha na to, co si přejete. Mohlo by se vám to splnit. Hlavně když jste v bubertě. Potom toho můžete litovat. Třeba když si přejete, aby vašeho brášku odnesli skřítci. A ono se to stane. Musíte ho potom přece zachránit! Ale k tomu bude muset Sára nejdřív změnit hodně věcí v sobě. Pochopit spoustu věcí. A hlavně, projít labyrintem. *** Vizuální stránka je dokonalá. Nechce se mi psát dodatek "na rok vzniku". Protože tohle je jenom důkaz, že film můžete natočit i bez prostříhání hodiny skutečného materiálu a padesáti hodin materiálu před zeleným plátnem. Je to krásná čistá filmařina, užila jsem si každou minutu. Stejně jako hudební stránku. To je klenot! *** Snění je fajn. Ale občas musíte prostě dospět. A potom snít jinak... (02.11.2020)

Tak nakonec celkem nic moc. Jim Henson se určitě vyřádil, ale příběh trošku pokulhává...přitom z myšlenky sobecké holky, co si musí projít peklem, aby pochopila, že není ta nejdůležitější, by se dalo vykřesat víc. Tragický je ovšem Bowie, který je herecké prkno, ale může se tu předvádět v upnutých kalhotech. (28.11.2017)

Zábavná a příjemná pohádka o děvčeti, které nechce vyrůst ze své dětské fantazie a zároveň se do ní zamiluje král skřetů. Tenhle film jsem viděl už někdy v třech pěti letech nedlouho po vydání na VHS a tehdy jsem se strašně bál Bowieho. A nikdy jsem vlastně pořádně nevěděl, jestli je to chlap nebo ženská, tak mě ty jeho vlasy mátly. Prostředí připomíná propracovaností filmy Tima Burtona a atmosférou zase terry Gilliama, přestože zde není temná hutná ani horrorová atmosféra, ale spíš pohádkovost a romantika dětské duše schopné uvěřit i těm největším nesmyslům. Děj filmu je dost upravenej pro děti, ale to neznamená, že se nepobaví kdokoliv. Vždyť v každém dříme dítě. Navíc to je hodně o přátelství, o vzájemné důvěře, o zodpovědnosti a schopnosti dospět nejen tělesně. Pravda, občas mi Bowieho písničky (konkrétně s tou Divokou bandou lišáků a poslední World falling down) přišly jen jako zbytečně natahující prvek (ale co už bych chtěl, když je k filmu složil, nahrál a nazpíval úplně zdarma), ale to neznamená, že nejsou pěkný a Jennifer je tu poupátko jenjen připravený rozvést. Mnoho humorných a svérázných postaviček, jež labyrint obývají, ukazuje tu hravost a piplavost, s jakou si tvůrci pohráli a nenechá diváka vydechnout. A jak by ne, když jedním ze scénáristů je ex-Python Terry Jones. Mimochodem Kocoura z Červenýho trpaslíka Danny John-Julese tu nikde neuvidíte. Zpíval a namluvil dva ze čtyř těch červených lišáků z Divoké bandy, kteří tak rádi dělí svá těla, zpívají a háží si cizími hlavami. (30.10.2006)

Dějově velice primitivní koncept s ale docela pěkným pro nás již oldschoolovým vizuálem. Je to prostě stará škola bez počítačových efektů s dějem o tom jak holka hledá svého bratříčka a musí pro to abysolvovat cestu labyrintem do království skřítků. Nic objevného, pro fanoušky Davida Bowieho potěšující, pro nás ostatní již zastaralé béčkové fantasy o hledání sebe sama a přátelství. 65% (31.10.2018)

I když fantasy není zrovna můj žánr, tak tohle je jeden z mých nejmilejších filmů. Možná pro nejcharismatičtějšího zlého krále jakého znám. Možná pro ty písničky a možná pro ty skřítky. Ale hlavně pro ty schody, po kterých už od dětství ve snech čas od času běhám a vůbec nikam se po nich nemůžu dostat. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo s nimi má problém. :^) (12.07.2014)