Labyrint

Zábavná a příjemná pohádka o děvčeti, které nechce vyrůst ze své dětské fantazie a zároveň se do ní zamiluje král skřetů. Tenhle film jsem viděl už někdy v třech pěti letech nedlouho po vydání na VHS a tehdy jsem se strašně bál Bowieho. A nikdy jsem vlastně pořádně nevěděl, jestli je to chlap nebo ženská, tak mě ty jeho vlasy mátly. Prostředí připomíná propracovaností filmy Tima Burtona a atmosférou zase terry Gilliama, přestože zde není temná hutná ani horrorová atmosféra, ale spíš pohádkovost a romantika dětské duše schopné uvěřit i těm největším nesmyslům. Děj filmu je dost upravenej pro děti, ale to neznamená, že se nepobaví kdokoliv. Vždyť v každém dříme dítě. Navíc to je hodně o přátelství, o vzájemné důvěře, o zodpovědnosti a schopnosti dospět nejen tělesně. Pravda, občas mi Bowieho písničky (konkrétně s tou Divokou bandou lišáků a poslední World falling down) přišly jen jako zbytečně natahující prvek (ale co už bych chtěl, když je k filmu složil, nahrál a nazpíval úplně zdarma), ale to neznamená, že nejsou pěkný a Jennifer je tu poupátko jenjen připravený rozvést. Mnoho humorných a svérázných postaviček, jež labyrint obývají, ukazuje tu hravost a piplavost, s jakou si tvůrci pohráli a nenechá diváka vydechnout. A jak by ne, když jedním ze scénáristů je ex-Python Terry Jones. Mimochodem Kocoura z Červenýho trpaslíka Danny John-Julese tu nikde neuvidíte. Zpíval a namluvil dva ze čtyř těch červených lišáků z Divoké bandy, kteří tak rádi dělí svá těla, zpívají a háží si cizími hlavami. (30.10.2006)

Předně nutno podotknout, že je to pohádka. Ale pozor, nikoli pohádka pro dospělé, takže srovnání s Barbarem Connanem či Temným krystalem (jak je poukazováno v některých komentářích) je trochu přehnané. Jinak je to standard, který nikoho neurazí a naopak nadchne geniálními postavičkami, do kterých stoprocentně musel mluvit i Terry Jones, protože mi nikdo nevymluví, že ty ruky před hladomornou nebyly jeho nápad. Terry Jones se v každém případě postaral o scénář, do kterého také vtiskl svůj rukopis, takže jsem se opravdu několikrát i hodně dobře zasmál u lehce "montypajtnovských" gagů. Potěší samozřejmě roztomilá Jennifer Connelly a melodické "poprockové" melodie Davida Bowieho s dokonale infantilními texty, takže je to stravitelná zábava i pro starší diváky. Časem sice zestárla, ale masky, humor a melodie jsou nesmrtelné. [leden 2006] (26.01.2006)

Labyrinth formálně navazuje na starší loutkové fantasy The Dark Crystal a je to hodně znát. Nicméně díky přímočaré zápletce a přítomnosti Davida Bowieho obliba Labyrinthu přetrvala. Dodnes jsou různé plány na pokračování v různých formátech, nedávno například vyšel v češtině stejnojmenný komiks, který pro změnu funguje jako prequel. Pro dnešní oči sice původní film hodně zestárl, ale jako ukázka vývoje žánru v 80. letech to určitě špatný zážitek není. (08.10.2021)

Dívat na to v dnešní době je asi riziko, ale myslím, že kdyby to točili dneska, místo Bowieho obsadili třeba Deppa nebo Kravitze a byl to všechno digitál, bude to jen další po půl roce zapomenutá sračka. Tyhle "nedokonalý" triky mají kouzlo a gobliní idioty nejde nemilovat. Takže tak, pro vaše děti doporučuju, je to sice starší, ale o to poctivější fantasy sranda. (11.08.2015)

Velká škoda, že jsem Labyrint neznal jako dítě, protože to bych na něj měl určitě skvělé nostalgické vzpomínky a moje hodnocení by možná bylo i vyšší. Protože jsem ale tento film viděl poprvé až ve 20 letech, už si mě prostě nedokázal tak získat. Koukali jsme se na něj jen proto, že tu hraje David, ale ani on to nemůže zachránit, na to má moc málo prostoru. Hezká pohádka, která nezapře, že mezi tvůrci byl i George Lucas, ale spíš jen pro děti.. (10.05.2008)