Mnichov: Na prahu války

Film zachytávajúci „diplomatické“ pozadie „jednania“ medzi Veľkou Britániou a Nemeckom, alebo spíš medzi Nevillom Chamberlainom a Adolfom Hitlerom, o zabránenie vypuknutia ďalšej veľkej vojny. Pre mier Chamberlain obetoval všetko (hlavne to, čo on sám nevlastnil), medzi inými (zo začiatku) aj časť Československa. Celý film, i so svojimi hereckými postavami, pomerné suché, bez väčšieho kúska napätia. Jeremy Irons hrá sebavedomo, ale zázraky v tomto prípade nevie spraviť ani on. Nejaký vývoj charakteru, avšak predpokladateľný, je možné sledovať u postavy Paula von Hartmanna. Osobné hodnotenie: 64% (**) (04.03.2022)

Komentář k filmu by bylo dobré začít (omlouvám se, poněkud obsáhlejší) exkurzí do dobové geopolitiky. Za vznik Československa v žádném případě nevděčíme Velké Británii, nýbrž politickému idealismu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona a jeho představě o sebeurčení národů a snaze Francie obklíčit Německo spojeneckými státy, které mu znemožní pomýšlet na odvetu. Britové želeli rozpadu Rakouska-Uherska, které považovali za ideální útvar k udržení pořádku ve střední Evropě. Byli dědičnou monarchií a český nacionalismus házeli do stejného soudku problematických malých nárůdků, jako byli Irové, kteří jim tehdy těžce zatápěli. Civilizace pro ně končila v Berlíně a Vídni, o situaci ve střední Evropě se nezajímali a veškerou energii směřovali k udržení své rozlehlé koloniální říše. Ta se už tehdy dostávala do problémů, leckde vznikala národní separatistická hnutí a správa říše si žádala stále větší prostředky. Ve východní Asii hrozil vzestup Japonska. Britové a speciálně Chamberlain dlouhou dobu považovali nacismus jen za výhonek autoritářského nacionalismu, který tehdy konec konců v Evropě dominoval, a jeho revoluční radikalismus nedokázali předvídat. Britové nikoho nezradili, protože s námi narozdíl od Francie neměli uzavřenou spojeneckou smlouvu. Rozhodovat o cizích hranicích jim nedělalo žádné potíže (o nás bez nás), byli na to jako imperiální velmoc zvyklí. Ten, kdo zklamal, byla francouzská vláda, ale Francouzi ve 30. letech procházeli vleklou krizí a Daladier si spočítal, že bez pomoci Británie to nedá. A tak, i když si strategický rozměr porážky při obětování Československa spočítal, neviděl jiné východisko než se k Británii přidat. Film sám je studený jak psí čumák a leckde mu schází napětí, které by při špinážním dramatu člověk očekával. O nešťastné volbě obsazení postavy Adolfa Hitlera psali už mnozí. Hitler byl tehdy na vrcholu popularity i svých fyzických a duševních sil a s tím upírem Nosferatu, který nám předkládá snímek, neměl nic společného. Typově přesný je naopak Jeremy Irons v roli Chamberlaina, ale obávám se, že to je jediné, co divákům z dlouhodobého hlediska utkví v paměti. Osobně nemám rád, když se v realisticky tvářícím historickém dramatu objevují pitomosti typu útoku esesáka na člena britské diplomatické mise na vrcholném setkání při mnichovské konferenci, kam se soustředila pozornost světové veřejnosti. Ten by mohl považovat za obrovské štěstí, pokud by skončil pouze v koncentráku a nikoliv rovnou před popravčí četou. Celkový dojem: 55 %. (23.02.2022)

Z hlediska udržení napětí a epiky se film jeví v pořádku, ale skoro všechny hlavní linky jsou v něm směšně filmově přepísknuté. Jako by byl celý příběh poskládaný z nesourodých scének, které se na různých místech v různých časech odehrály, a nyní je potřeba předvést je s důkladným přednesem před tabulí. A ten premiant u katedry, to je vystresovaná malá rybička, která se všeho bojí, nikdy nic nezažila, dostala sice ve svém akváriu důležitou funkci, ale nejspíš protekčně, protože nezvládá ani základy komunikace se svými nejbližšími a vůbec tak nějak leží stále mezi svou postavou a strachem ze zkoušení… Člověk neví, jestli je větší problém na straně scénáristy, nebo herců, ti se však zdají být, s výjimkou toporného a stále stejného George MacKay, ve skvělé formě… Chamberlain byl politik, nikoli romantický dobrák od kosti, který chtěl spasit svět, ale snahu o jistou restauraci a poctu mezi všemi těmi nechutnými Churchilly si nakonec určitě zaslouží, stejně tak jako Munich – The Edge of War si zaslouží své místo mezi snímky o WW2. V každém případě je jedním z relativně slušně řemeslně odvedených podnětů k přemýšlení. (07.06.2022)

Pro nás je Mnichov symbol zrady a národní mýtus, kterým dodnes poměřujeme naše postoje k ostatním státům, pro Angličany nejspíš ničím podstatným. Přesto natočili televizní snímek (emočně, výprava je naopak bohatá), který jejich roli v této historii vysvětluje, a samozřejmě i omlouvá a zdůvodňuje. Nejsem natolik znalá historie, abych mohla jejich vyprávění, které se od našich učebnic dějepisu podstatně liší, argumentačně vyvrátit. Snímek jako takový je ale slabý, nezajímavý, nemá v sobě příliš napětí, a kdyby to nebylo o Čechách, tak se na to ani nepodívám. SHRNUTÍ: Inscenace, která možná zaujme jedině potomky N. Chamberleina. (22.02.2022)

Co čekat od Britů jiného než snahu o obhajobu Mnichovské zrady? Tento film je sice řemeslně bez větších chyb, ale obsahově představuje zvláště pro nás jako pro občany bývalého Československa velmi citlivou záležitost. Celá fiktivní linka je sice napínavá, ale v kontextu historických faktu zbytečná. Téma Mnichovské dohody a obecně politiky appeasementu je zajímavé a nosné samo o sobě. Z mého pohledu není potřeba do něj přidávat fikci. Zvláště pokud má fungovat jako obhajoba Chamberlaina a skutečnosti, že nás Britové spolu s franouzy prodali Hitlerovi. (22.01.2022)