Skrytý pôvab buržoázie

Spoustu návratů k filmové klasice a setkání s oblíbenými snímky mého dětství a dospívání doprovází rozpaky, protože už to jaksi není ono. Ty filmy na mě působí jinak a obvykle mnohem matněji, než jak jsem si je uchovával ve vzpomínkách. Tvorba Louise Buňuela představuje výjimku - je to stálice v mých libůstkách. V Nenápadném půvabu buržoazie prostřednictvím malé společnosti složené z typických příslušníků vyšších vrstev - podnikatelů, církevních činitelů, státních úředníků a jejich paniček - rafinovaně zesměšňuje establishment, jeho touhu po pohodlí a požitcích. Vybraná společnost se opakovaně schází k prostřenému stolu, ale Buňuel jim jejich konzumní touhy opakovaně překazí ať už vstupem nežádoucí osoby nebo nenadálou příhodou. Z každého záběru je znát, jak má Buňuel coby levičák k téhle vrstvě kritický odstup. Zlomyslně příslušníky společenské elity zesměšňuje, typická pro film je scéna, kdy velvyslanec ukrytý před teroristy pod stolem nevydrží a začne rukou šátrat po zákuscích, raději riskuje život, než by se vzdal pochoutek. Svůj strach ze ztráty tváře, z odhalení, že nic neumí, vtělí Buňuelovy postavy do surrealistického výstupu, kde se ocitají místo na banketu na divadelním pódiu a zdrceně přiznávají, že neznají text. Snovými představami je ostatně protkán celý film - Buňuel jako ryzí surrealista si hraje nejen se svými postavami, ale i s divákem. Je docela dobře možné, že celý film je vlastně jen snem jedné z postav zatížené špatným svědomím a pochybnostmi. Tenhle kousek natočil Buňuel už v závěru své kariéry, kdy toho měl hodně za sebou a na filmu je znát jeho jistá ruka a hodnotový žebříček. Oprávněně získal za svůj film Oscara i přes své provokativní chování a vymezování vůči Hollywoodu. Celkový dojem: 95 %. (11.09.2014)

Pokud v Krásce dne sny pouze navodily atmosféru a decentně doplňovaly hlavní děj, zde jim Buñuel přikládá mnohem větší váhu a bezelstně stírá hranici mezi realitou a sny. Činí tak opravdu náramně, protože nemáte šanci během sledování odhadnout, co je skutečné a co ne (ostatně takové sny jsou u lidí nejhorší). Svým jemným humorem se vysmívá duchovenstvu a armádě - jako v pozdějším Přízraku svobody - a některé scény jsou dotáhnuty do naprostých absurdit (večeře v restauraci, kde ve vedlejší místnosti právě oplakávají zemřelého majitele). Buržoazie je podle Buñuela půvabná, a to daleko nápadněji, než by se mohlo zdát! (25.05.2006)

Přestože jsem surrealista tělem i duší a přestože mám Luise Bunuela moc rád, tak mi Nenápadný půvab buržoazie příliš nesedl. Neustále jsem měl pocit, že Bunuel je zde ve své surrealistické fantazii mnohem umírněnější než ve svých starších filmech a snad i to je důvod, proč zrovna tenhle snímek získal Oscara. Stejně tak obrazově je na můj vkus až příliš "nenápadný". Snad až na dvě nebo tři scény mi tohle nic nedalo a tak nějak jsem se apaticky pronudil až do konce (i když závěrečná scénka s masem pod stolem byla výborná :). V porovnání například s Viridianou musím hodnotit pouze průměrně. (06.04.2012)

Ze všech stran neuchopitelné a právě proto i zcela mimo mě. Pár scén pobaví nebo zaujme (hlavně divadelní sen), ale jako celek je Buňuelova bizarní výstava individualit jen zapomenutelným experimentem. Lehce provokujícím, lehce uspávajícím, nejvíce ale zbytečným. Jeho stěžejní role ve světové kinematografii mi tak asi navždy zůstane záhadou. (11.04.2011)

Je naozaj nekonečné, to ľudské vnímanie. A hlavne rôznorodé. Pre mňa ďalší z mnohých príkladov preceňovaných filmov, ktoré zbierali ceny a získali kultový status. Je to nápadité, ale je to suchopárne. Sociálna kritika na mieste, ale jej podanie je skôr trápne, ako vtipné, či parodické. Luis ma svojou tvorbou zaujal hlavne v nemom období, tu aj napriek tomu, že rozpráva aj jazykom, nielen obrazom, akosi stráca švih. (17.01.2021)