Kráska dňa

Přepsáno v dubnu 2019. Kráska dne je v Buñuelových rukách kritikou morálního stavu společnosti, uvězněnou již mnoho věků v přísném řádu etiky bigotní křesťanské výchovy. Proto Kráska dne vyráží s anarchistickým odhodláním rázně vpřed, s cynickým úsměvem útočí otevřeně na zažité společenské konvence, zblízka obnažuje niternou rozervanost a demaskuje všechny potlačované touhy, úchylky a intimní osamělost. Morální rozkol mezi společensky přijatelnou normou chování a představou éterického uspokojení se odráží ve vnitřním sváru mezi idem a superegem, s bolestí se hledá cesta k vlastnímu pochopení. Ryze intimní boj a náhle osvobozená sexuální vášeň nenechává bez povšimnutí ani okolí, které je přímo i nepřímo zasvěceno. Následná spoušť vzájemných i protichůdných tužeb se nehodlá dobrovolně vzdát všech nově dobytých zisků. Buñuel využívá svoji surrealistickou posedlost k znejistění forem skutečnosti, realita se prolíná s dávnou vzpomínkou a stimulující představou. Volně prochází z jedné roviny do druhé a pohrává si s možností ztvárnění, přístupu i vysvětlení. Úspěch se sice odvíjí od erotického napětí a fetišismu, přesto je zde nejdůležitějším nástrojem čistě vnitřní boj jednotlivce. Hlavním místem objevené niterné rozervanosti je Séverine Serizy alias Belle de Jour (vynikající Catherine Deneuve, jako malá holčička Dominique Dandrieux), manželka s velmi dobrým stavovským postavením a sžíravou potlačovanou touhou masochistického ražení. Manželova laskavost ubíjí, je nenaplňujícím i předpokládaným standardem, vlastní sexualita má své zájmy. Původní bezradnost je překvapena realitou, má strach z následků a pamatuje si na výchovu. Hlas chtíče je silný, překonává nesmělost a užívá si nově poznané obzory rozkoše. Vnitřní boj nekončí, strhává, osvobozuje, zotročuje vlastní vůli, vydírá, mstí se a zrazuje. Hlavní mužskou postavou je Pierre Serizy (sympatický Jean Sorel), Séverinin manžel, uznávaný chirurg a vzor ušlechtilého muže. Spořádanost a lidumilnost pro něj nejsou prázdnou formulkou, ale životním přesvědčením. Výraznou postavou je Henri Husson (dobrý Michel Piccoli), Pierrův dlouholetý kamarád se slabostí pro jeho ženu. Prostředí lepšího stavovského postavení je sice zasaženo lehkým stupněm dekadence, přesto je velmi upřímný ve svém způsobu chování a nemá potřebu bořit a ničit. Důležitou postavou je Marcel (pozoruhodný Pierre Clémenti), mladý zločinec s výraznými sadistickými sklony. Zločinecký život uspokojuje jeho touhu po lepším životě. Bere si, co chce a odmítnutí nepřijímá. Chtíč nalezl své uspkojení a nemíní se ho za žádnou cenu vzdát. K výraznějším postavám patří také Anaïs (velmi zajímavá Geneviève Page), šarmantní provozovatelka nevěstince pro lepší klientelu. Kráska dne je pro ni perlou, která poslouchá příkazy a plní všechny možné mužské potřeby. Z dalších rolí: klidnější gangster a Marcelův kamarád Hyppolite (příjemný Francisco Rabal), spolehlivá a prostodušší Anaïsina služka Pallas (Muni), nenasytně žádostivý klient nevěstince a výrobce bonbonů Adolphe (Francis Blanche), po stimulujícím výprasku toužící gynekolog (François Maistre), rituální fetišista a dobře platící vévoda (Georges Marchal), Séverininy zkušené kolegyně z domu rozkoše brunetka Charlotte (Françoise Fabian) a zrzka Mathilde (Maria Latour), Séverinina kamarádka Renée (Macha Méril), tajemný a spokojený čínský návštěvník nevěstince (Iska Khan), nevybíravý vévodův majordomus (Bernard Musson), či služka u Serizů Marie (Adélaïde Blasquez). Kráska dne přitahuje na svou dobu velmi kontroverzní formou voyery a sexuálně nenaplněné, nicméně podstatou je rozpor a anarchistická nesmlouvavost Buñuelovy soukromé války proti zatuchlým konvencím, morální přetvářce a katolické nesnášenlivosti. Niterná rozervanost v poetické filmové řeči sugestivně ožívá a zmocňuje se všeho v dohledu. Konečně, buď se naučíme vycházet s potlačovaným pudem v souladu s realitou, nebo se staneme jejich otroky a život bude rozpolcen. Zásadní životní konflikt, úchvatný filmový prožitek! (16.03.2011) (menej) (viac)