Chladnokrvne

Myslel jsem, že mně to snad přejde, ale stále se nemůžu zbavit lehce rozporuplného dojmu, který tenhle film ve mně zanechal. Říkal jsem si, z toho se vyspíš, vzbudíš se, lupneš tomu čtyři hvězdy ať nejsi za blázna a ono nic. Ta trojka tam pořad je a nechce se jí ven. Tak ji tam nechám a je to, ať si kdo chce, co chce říká, mně je to fakt jedno. Možná jsem si měl pustit tenhle film o pár let dřív a teď bych předl blahem, pravda je taková, že na mě působil až málo syrově, vzhledem k hrůzné události, kterou popisuje. A tak pro mě jednoznačným vítězem na tohle (podobné) téma zůstává film Capote, který na mě nechal opravdu strhující dojem. In Cold Blood mu sahá sotva po kolena. (13.11.2015)

Soukromé divácké peklo a současně vrchol sugestivnosti a autenticity. Bylo-li čtení Capotovy stejnojmenné knihy, která definovala nový žánr "non-fiction novel", fascinujícím dialogem mezi mnou a homosexuálním literárním géniem, který se v ve svém textu mezi řádky přiznává k tomu, že se zřejmě zamiloval do jednoho ze dvou vrahů, pak projekce tohoto filmu byla okamžikem, na který se jen tak nezapomíná. Nedivím se nebohému Capotovi, že po vydání "In Cold Blood" v r. 1966 už nikdy nic až do své smrti v r. 1984 nenapsal, tato kniha se mu stala osudem a sám Truman Capote zaplatil vysokou cenu za to, že se vydal pátrat po stopách vraždy, která otřásla Amerikou na konci 50. let. Chladnokrevně je možná nejvíce syrový film vůbec, jaký jsem kdy viděl. Současně je to film, který je nesmírně vizuálně čistý a až znepokojivě pravdivý - Chladnokrevně je jedním z mála filmů, u kterého mě mrazí z vědomí, že byl film natočen podle "skutečných událostí". (18.06.2011)

Dokonalá adaptace dokonalé knižní předlohy. Capoteho knihu jsem zhltl prakticky na jeden záběr, tvůrcům filmového ztvárnění se naštěstí podařilo přenést na plátno všechno podstatné a přidat pár třešniček navíc. Nejsilnějšími okamžiky jsou zákonitě scény samotné vraždy a následné popravy obou kriminálníků, mezitím se však divák může kochat velmi nápaditými a svěžími střihy a úhly záběrů. Je to krásné rozloučení s klasickou, velmi narrativní kriminálkou 50tých a 60tých let a zároveň předvoj sedmdesátkové chladné, vizuálně vyšperkované filmařiny. Tento přechod lze vysledovat takřka na minutu přesně, kdy utichá hudba Quincyho Jonese a my sledujeme jen mlčenlivé pohyby postav a ruchy prostředí. A konečně - stejně jako v případě knihy v divákovi nakonec zůstane paradoxní, trochu provinilý pocit lítosti vůči vrahům. Doporučuji nejen knihu, ale jako poslední tečku také pohled do zákulisí - film Capote (2005) s vynikajícím P.S.Hoffmanem. (23.04.2011)

Mrazivý náklad ku ktorému sa do týždňa musím znova vrátiť. Len strihová skladba samotná by stála za dlhšiu diskusiu, za ktorú by samozrejme stáli aj ostatné dielčie aspekty zadaptovaného Capoteho. Quincyho hudbu však nahradiť napríklad takým Bernardom, prípadne zameniť s pasážami absolútneho ticha, podprahovo vytvárajúcom atmosféru pochmúrnejšiu než post-produkčne dosadená hudba. Tu už otázka neznie: Prečo sa podobným štýlom už dnes filmy nenatáčajú?, ale skôr: Myslíte si, že takto geniálne by to dnes ešte niekto natočil? Veľmi malá pravdepodobnosť, ale predsa, mrzí to niekoho? O to radšej a častejšie sa človek potom vracia ku klenotom ako Chladnokrvne a jemu podobným. To, čo v 60. rokoch predstavovalo film viac-menej komerčný a naviac s presahom, dnes sa rovná filmu hlboko umeleckému, určenému úzkemu okruhu fanúšikov, sprostredkovanému jedine skrz filmový klub. Inak ďalšie utvrdenie sa v tom, prečo sa vždy tak veľmi rád vraciam do obdobia Nového Hollywoodu. 90% (06.06.2012)

Tento černobílý téměř dokumentární snímek podle novely Trumana Capote (scénář napsal sám Richard Brooks) popisuje pravdivý příběh z roku 1959. Bezcitný a protřelý recidivista, 20letý Dick Hickock, si za pobytu ve vězení naplánuje přepadení a oloupení bohatého farmáře z města Holcomb v Kansasu, Cluttera. Od spoluvězně má zaručeně pravdivé informace o 10tisících dolarů v jeho trezoru,proto se hned po propuštění chystá vyrazit do jeho domu. Na pomoc si vezme Perryho Smithe, stejně starého chlapce z rozvrácené rodiny,který nemá sebevědomí ani vzor,proto se do jisté míry v Hickockovi shlíží. Každý z nich sám je svým způsobem slaboch a zbabělec, spolu však získávají velkou sílu a odhodlání. Dohodnou se, že na místě nenechají žádné svědky, nakoupí předem potřebné věci na svázání a umlčení obětí. V usedlosti však žádnou hotovost nenajdou a neplánovaně probuzeného farmáře, jeho ženu, syna i dceru brutálně zavraždí. Vše, co ukradou, je tranzistorové rádio,hromádka nekrytých šeků a pár dolarů.S nimi uprchnou do Mexika.Událost otřese celou Amerikou. Jedinou stopou, kterou po sobě zanechali, je krvavý otisk boty. Zadrží je později náhodou, když se pokouší směnit nekryté šeky a při výsleších jeden druhého prozradí. V procesu jsou oba usvědčeni a odsouzeni k smrti oběšením. Každý z nich však vypráví svůj příběh jinak. (22.06.2010)