Chladnokrvne

Capoteho kniha Chladnokrvne je súčasťou mojej knižnice a tak som mohol posúdiť, nakoľko sa Richard Brooks trafil do mojej predstavy. Viem, že som bol spokojný, ale na detaily si už po toľkých desaťročiach nespomínam. Chladnokrvne som odvtedy nevidel a asi už ani neuvidím, lebo televízie vysielajú predovšetkým pre postihnutých Alzheimerovou chorobou, ktorým aj dvojstá repríza filmu prináša rovnaký zážitok, ako premiéra. Nie je však treba strácať nádej. Už o tri roky neskôr sa mi podarilo dostať sa k filmu a potvrdiť si prvotný dojem z neho. Možno je pridlhý, ale iba pre súčasných milovníkov akčňákov, možno má aj iné nedostatky, o ktorých neviem. Ale ten chlad z názvu je prítomný počas celého filmu. (06.12.2018)

Když přihlédnu k faktu, že tento kriminální případ velice dobře znám (cca dva roky zpět jsem viděl Capote (2005) a následně četl i stejnojmennou knihu), tak zřejmě hodnotím nejvýše, jak to jen bylo možné! Ocenit musím zvlášť Roberta Blakea v roli Perryho Smithe a nápadité střihové přechody (paralelismus: kupř. holí se Clutter/holí se jeden z vrahů; vrazi opouštějí místo činu/příjezd policie atd.). 80 % (29.12.2023)

Dokonalá adaptace dokonalé knižní předlohy. Capoteho knihu jsem zhltl prakticky na jeden záběr, tvůrcům filmového ztvárnění se naštěstí podařilo přenést na plátno všechno podstatné a přidat pár třešniček navíc. Nejsilnějšími okamžiky jsou zákonitě scény samotné vraždy a následné popravy obou kriminálníků, mezitím se však divák může kochat velmi nápaditými a svěžími střihy a úhly záběrů. Je to krásné rozloučení s klasickou, velmi narrativní kriminálkou 50tých a 60tých let a zároveň předvoj sedmdesátkové chladné, vizuálně vyšperkované filmařiny. Tento přechod lze vysledovat takřka na minutu přesně, kdy utichá hudba Quincyho Jonese a my sledujeme jen mlčenlivé pohyby postav a ruchy prostředí. A konečně - stejně jako v případě knihy v divákovi nakonec zůstane paradoxní, trochu provinilý pocit lítosti vůči vrahům. Doporučuji nejen knihu, ale jako poslední tečku také pohled do zákulisí - film Capote (2005) s vynikajícím P.S.Hoffmanem. (23.04.2011)

Polodokumentárním stylem natočené drama o dvou vrazích. Každý je jiný, každý má jiné životní pohnutky, každý se jinak vyrovnává se svým údělem - popravou. Vraždu však neberou jako zločin a dokud nejsou lapeni, nespatříme ani náznak svědomí. Jen "chladnokrevné" chování. Valná část filmu je pouze předehra, která nikterak nepředznamenává, že to největší drama se začne až lapením vrahů, jejich popisováním vraždy a jejich čekáním na oprátku! (17.09.2009)

Studie krutých, ale naivních charakterů, mladých bezpáteřníků, kteří si chtějí přilepšit nehledě na lidské životy, jsou to odporní vrahové, ale přitom k nim divák žádný odpor necítí. Chladnokrevně je natočeno přímo chladnokrevně, bez zaujatosti, je to drama zdánlivě popírající svou dramatickou rovinu a vydávající se za dokumentární rekonstrukci. Možná ale právě díky této odtažitosti jsem si k němu nevytvořil vztah jako k "filmu", mohu obdivovat jeho technické proporce (brilantní rozvážná režie, kamera i opěvovaná scéna s děštěm za oknem), ale místy jsem se nudil a neliboval si v tom tak, jak jsem si neustále připomínal, že bych teoreticky měl. 7/10 (24.10.2009)