Chladnokrvne

Vrahové byli chladnokrevní a ani systém se s nimi nemaže, ale to není až tak důležité. Předpokládám, že podobných případů se stalo větší množství. Vražda pro nic za nic, i když je pravda, že zde důvod byl. Většina motivace však vycházela z toho, že vrahové byli určitým způsobem pokřivení. Tak, že se to i těžko popisuje. Jsou skutečnými lidmi, jednají jako skuteční lidé, ale přitom v jednu chvíli všechno hodí za hlavu a udělají něco těžko pochopitelného. Proč? Na tuhle otázku je asi jediná odpověď: Proč ne? Je těžké najít jinou. Film je dokonalý v tom smyslu, že příběh předvádí naprosto syrově, nezaujatě, tak, jak se stal. Sledujeme lidi, sledujeme jejich osudy a nelíbí se nám ani jedno. Jak smrt Clutterových, tak poprava vrahů. Druhá poprava a její zpomalený záběr, to, jak se provaz napne, tělo se propne a pak o něco vyskočí, jako kdyby to byl bungee jumping za krk, to je jedna z nejnepříjemnějších scén, jakou jsem kdy ve filmu viděl. Tím, že je to skutečně scéna poslední, je jen podtržen dojem, jaký na diváka udělá. Budete sedět zaražení a překvapení. Znechucení, ale zároveň s pocity nejistými. Skutečně si to zasloužili? Každý si najde trochu jinou odpověď. Kdyby se měl natočit jediný film o tom, jak někdo zabil někoho jiného, měl by to být právě snímek "Chladnokrevně". Jak byli chladnokrevní vrazi a jak byli chladnokrevní lidé na popravě, tak je chladnokrevný i film. Černobílá mu sedí dokonale. (19.11.2013)

Vražda z nicotného důvodu? Omyl? Bohužel ne! Jedná se o skutečný a ještě k tomu navíc zfilmovaný případ který se stal v roce 1959 v jednom Kansaském městečku tedy osm let před natočením tohoto dnes už klasického snímku. Snímek se ale už i předtím proslavil různými adaptacemi a jiných literárních děl. Spisovatel Truman Capote tento vyjímečný případ dlouho studoval a získával po celou dobu potřebné informace které zpracoval do věcné zprávy, podle níž sám režisér Brooks napsal scénář .Svou jistou autenticitu získává tento snímek i díky představitelům v hlavních rolí, kteří se předtím na plátně prakticky neobjevili. Skvěle zahráli oba psychopaty jak Robert tak Scott. Doopravdy vyjímečný film natáčený v duchu polodokumentárního stylu a film který líčí přesně průběh a následky neobvyklého zločinu zakotveného ve všední skutečnosti. Ve své době to muselo být určitě velmi ambiciózní dílo které se v rektospektivních pohledech pokouší o zobrazení sociálního původu a motivů mladistvých vrahů Roberta Blakea a Scotta Wilsona. (05.10.2006)

Neočakávaný sled okolností najlepšie zobrazujú skutočné udalosti. A občas aj irónia vezme meč spravodlivosti, aby potvrdila, že dokonalý zločin nie je pre každého delikventa dosiahnuteľná méta. Jednu z mála výhrad mám k situácii, kedy začali dvaja lupiči šeptom riešiť v dome, do ktorého sa vlámali, či budú mať komu dať neskôr otvoriť trezor. Zas takí amatéri hádam neboli. (16.01.2017)

Mohlo to vyznít jako laciná kritika společnosti, která k takovému činu ty dva dohnala, mohla se z toho stát nic neřešící polemika o nutnosti nejvyššího trestu a nebo taky pouze tuctový thriller o bezcitném zločinu. Jenže to by nesměl Richard Brooks režírovat natolik protřele, aby jeho snímek nebyl, podobně jako geniální Capoteho kniha, „pouhou“ nezúčastněnou rekonstrukcí s dokumentární autenticitou, která navíc boduje i ve formální sféře (kamera, střih). Avšak i přes svou zdánlivou odtažitost nakonec film působí i jako docela solidní emocionání vyšťavovák, který však nevzbudí ani lítost ani soucit, ale naopak chladnokrevný pocit satisfakce, byť notně pochroumaný. (05.04.2007)

Tak to byla síla. Strašně intenzivní film. Natočené je to perfektně a naprosto nadčasově. Filmařská nádhera, která působí fakt moderně. Duo vrahů je zahráno naprosto dokonale. Robert Blake byl z té dvojice rozhodně zajímavější, jelikož byla ukázaná jeho minulost a tudíž jsme mohli pochopit jeho nitro. Fakt zase jednou film z velkým F. (13.01.2013)