Dobrodružství Robinsona Crusoe

Slávny román Robinson Crusoe a Luis Buñuel je určite netradičné spojenie. Surealistické videnie sveta renomovaného režiséra išlo bokom a vznikol dobrodružný príbeh, ktorý pozná každé dieťa. Lenže od tohto režiséra som čakal niečo viac, ako len vernú adaptáciu Defoevho románu, niekedy som si pripadal, akoby som sledoval príbeh z produkcie Walta Disneyho. Niektoré scény boli príliš zrýchlené ( zabývanie sa na ostrove ), iné boli naopak veľmi zábavné ( náboženská rozprava o Bohovi ), v konečnom dôsledku je táto zmes len lepším priemerom. (03.05.2012)

Robinson Crusoe je naprosto netypický Buńuelův film, jako adaptace Defoeova románu je ale vynikající. Tenhle snímek je tak někde v půli cesty mezi Andaluským psem a Nenápadným půvabem buržoazie, od každého má ale něco. Buńuel je bytostný surrealista a ve snových scénách tyhle svoje choutky rozhodně nezapře. Dále jeho kritický odstup k civilizaci potažmo náboženství je zde taky určitým způsobem zastoupen i když trochu jinak než později v jeho mnohem slavnějších filmech. Nepřekonatelná je zejména teologická vložka v rozhovoru mezi Robinsonem a Pátkem, ve které se divošský klučina bezelstně ptá, proč Bůh nezabije ďábla... Film je plný krásných obrázků (kamera je opravdu velice dobrá), navíc tenhle Španěl má úžasnou schopnost vyprávět, takže když pominu pár malililinkatých nelogičností, řekl bych, že tenhle první Buńuelův barevný a navíc anglicky mluvený film rozhodně stojí za to. Škoda, že je tak málo známý. (18.09.2006)

Zpracování slavného románu Daniela Defoe Robinson Crusoe v této pro Buñuela netradiční formě je docela překvapivé. Tento film z mexické éry, za který byl představitel Robinsona Dan O'Herlihy nominován na Oscara, však i tak dává Buñuelovi prostor k experimentování ze snovými sekvencemi nebo teologickými dialogy. Ty pak rozvíjel především ve filmech natáčených po návratu do Paříže. Scéna snu nebo spíše halucinace kvůli vysoké horečce, ve které se Robinsonovi zjeví jeho otec stojící kousek od něj z vědrem vody, ale tak nějak vyplyne z děje a předlohy. Není tak překvapivá jako iluze servírované Buñuelem třeba v Nenápadném půvabu buržoazie. Celkově pak jde o celkem kvalitní zpracování ohraného příběhu, které je pak spíše zajímavé především kvůli jménu na režisérské stoličce... (01.05.2007)

Velmi dobrý, silný a především zábavný snímek, jenž je zdánlivě věrnou, ve skutečnosti však dost kritickou adaptací slavného románu o vítězství lidského ducha a schopností. Sice tu nenajdeme až tolik odchylek, celkové vyznění je ale nečekaně absurdní, kritické a krutě ironické. Dan O'Herlihy tu představuje Robinsona mnohem zranitelnějšího, osamělejšího a více trápeného nedostatkem společnosti a běžných lidských potřeb, než jak si ho obvykle představujeme. Jedná se tak o zvláštní směs reality, surreality a víry v přirozenost dobrého člověka. (22.11.2006)

Z mnou zhlédnutých filmů o Robinsonovi se tato verze drží knižní předlohy asi nejvěrněji, i přesto, že jsou tu některé odchylky. Ale... filmu dle mého názoru strašně škodí uspěchanost, což lze rozpoznat už po pár minutách projekce. V knize trvalo Robinsonovi dost dlouho, než se na pustém ostrově adaptoval, navíc neměl během prvních měsíců u sebe nic jiného než kapesní nůž, tenhle Robinson si na ostrově zvykl rychleji, než kdyby byl vysazen v pětihvězdičkovém hotelu s dámskou obsluhou nahoře bez. A tak bych mohl s výčitkami pokračovat. Buñuel si sice nechal záležet, ale mé požadavky neuspokojil. Jediná filmová verze Defoova románu, která naprosto splnila má očekávání a je mou srdeční záležitostí je Trosečník (25.06.2011)