The Timekeepers of Eternity
Obsahy(1)
Pan Toomey zběsile trhá papír, aby ovládl monstra ze svého dětství. Když se uprostřed letu do Bostonu probudí a zjistí, že většina ostatních cestujících zmizela, musí čelit papírové noční můře, která hrozí, že všechno roztrhá na kusy. Záběry z filmu Časožrouti (1995) podle knihy Stephena Kinga jsou sestříhány, vytištěny a animovány tak aby vytvořily nový příběh pana Toomeye. (Young Film Fest)
(viac)Recenzie (2)
Neviděl jsem 3 hodiny trvající Časožrouty (1995) dle Stephena Kinga a když jsem si k nim přečetl pár komentářů od mých oblíbených, věřím, že se možná skutečně moc nepovedli. Stejně jako po zhlédnutí Času věčnosti věřím, že navzdory potenciálně slabšímu celku mohou obsahovat i své přednosti v podobě více zdařile rozehraných scén nebo hereckých výkonů (David Morse jako pilot), což zůstává k vidění i zde. Aristotelis Maragkos si podle svých slov v rozhovoru, jenž jsem si po zhlédnutí jeho počinu přečetl, vzal film, který ho kdysi v dětství nadchl, ale zároveň po letech již zklamal, a zpracoval s využitím a odlišným zpracováním jeho původních scén nový film, jehož výsledkem se chtěl pocitově navrátit k původnímu dětskému zážitku a s částečně stejnou zápletkou a dialogy vytvořit odlišný děj. Něco podobného jsem ještě neviděl a to nejen v rámci ústředního nápadu, ale také pokud jde o vizuální styl Času věčnosti plný neotřelých animací přidaných do hraných scén, velmi nápaditých střihů, montáží a jiných efektů, které spolu s ryze černobílým obrazem nabízejí přes hodinu trvající pohlcení do surrealistického zážitku na hraně fascinujícího napínavého snu a znepokojivé noční můry. Smeknout musím nejen nad provedením formy, ale ještě více nad důmyslným propojením formy a obsahu, kdežto opakovaný výjev trhání papíru ze strany jedné z postav a vizuál plný trhlin a oddělených částí záběrů se vyloženě doplňují s mysteriózní zápletkou trhajícího se světa na drobné zbytky ve stylu zdrapů papíra (a s tím i záhadného mizení postav na palube letadla v průběhu letu). Na poli novátorských filmů by to možná mohl být i zásadní počin aktuální dekády (byť mě třeba skuteční odborníci ještě vyvedou z omylu :o)), navíc mám z Času věčnosti dojem hodně zdařilého experimentálního filmu, funkčního zároveň i v rovině klasického, divácky atraktivního snímku. Takových 60 minut nové Twilight Zone, v doprovodu kreativních filmařských nápadů 20. let 21. století... [90%] ()
HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.31 - ŘECKO - Taktéž jsem neviděl Časožrouty, z jejichž záběru je tento experiment stvořen, takže taky nemůžu dostatečně posoudit, nakolik je tahle verze odlišná od originálu, kolik do něj přidává scénáristicky svého a kolik z toho pojetí je jen experimentem udělat stejný film jinak. Aspoň jsem si ale mohl v hlavě skládat originál a zkoumat, jak moc vytváří nový film, přičemž jsem dospěl k názoru, že mu Maragkos zůstává věrný, ale vše okolo pana Toomeye víc zveličí a děj usekne tam, kde by se teoreticky normálně useknout dál. Jestli to tak nevím, je to jen teorie, ale bavilo mě k ní dospívat. Samotný film mě ale také dost oslovil. Při skládání originálu jsem totiž taky dospěl k tomu, že originál musí být šíleně televizní béčko, které má spoustu stěžejních scén spíš směšně nedůvěryhodných. Jenže tady je vše sled vytištěných černobílých jednotlivých obrazů , který je postupně (a opět po jednotlivých snímcích, každý papír zvlášť) deformován postupným trháním či mačkáním určitých částí nebo naopak skládán vytrženými kusy scén a do toho zní přesný originální zvuk včetně přesných dialogů. Celé to tak získává úplně nový look, který díky absenci barev a výrazné práci s detaily tvoří nesmírně podmanivou atmosféru, která z jinak průměrného příběhu dělá skutečně napínavou a působivou podívanou. Má to své chyby - nechápal jsem třeba části, kde víckrát vidíme stejnou situaci z naprosto stejné pozice (což bylo hlavně na začátku), pak taky části, kdy se papír mačkal zbytečně a vyloženě na efekt (nález a ochutnávání jídla na liduprázdném letišti) a ještě snaha udělat z pana Toomeye hlavní postavu moc nedopadla, jelikož stále působí jako nesympatická vedlejší postava určená k likvidaci, na kterou se jen trochu víc směřuje pozornost než na ostatní, ale nebýt krátkého vysvětlení ke konci, nemělo by to tam ani smysl. Jinak je to ale opravdu propracované a je radost vidět tu detailnost a pracnost za tím vším, podobně jako u Vlčího domu, kde se podle mě ale vše povedlo ještě lépe, byť je to zase naprosto jiný experiment, ale spojuje je přímé ukazování pracnosti výroby - jen tady není tak explicitní a občas se na ně odkáže jako na obrazový fór. Škoda jen, že tenhle typ filmů (nejspíš kvůli autorským právům) bývá naprosto neznámý a dostupný jen pro ty největší fajnšmekry, kteří mají to štěstí na něj někde a nějak narazit. Tohle by si rozhodně zasloužilo větší pozornost. 4* ()