Dom vlkov

Vlčí dům vnímám jako technicky a výtvarně dokonalý, nesmírně nápaditý film. Tvůrci střídají tolik způsobů práce s animacemi, loutkami i reálnými předmety, zároveň provádějí tolik nevšedních metamorfóz postav, objektů i celých místností, že by mohl před dvěma Chilany smeknout i takový Jan Švankmajer. Potíž je v tom, že navzdory přívětivé stopáži (na celovečerní film) mě v jistých chvílích ten styl dokázal omrzet nebo lépe řečeno: velká část filmu mě dokázala zaujmout spíše jen tou formou, která zde totálně převládla nad obsahem. Něco jako souvislý příběh se v tom nejspíš ukrývalo, ale v onom surrealistickém zpracování, které je naplněno těmi metamorfózami a každou chvíli se tu vzhled postav i prostředí všemožně mění, jsem se nejednou ztrácel. S výjimkou posledních 15–20ti minut, kdy se ve Vlčím domě objevilo několik hodně emotivních scén, jsem se do děje nedostal naplno a po většinu času si připadal spíše jako u sledování přehlídky animačních technik. Uznávám, že jsem o kolonii Dignidad, kterou tu zmiňuje obsah i uživatel ol4s3kk, před filmem neměl vůbec tušení a je možné, že s tímhle vědomím bych se dokázal na tento snímek dívat jinak. V této souvislosti ale ještě více musím pokroutit hlavou nad mystifikačně laděným úvodem, který jakoby vypadl z nějakého found footage, místo čehož bych mnohem více v úvodu uvítal krátké přiblížení skutečného kontextu, které by cizím divákům od počátku umožnil vnímat celý film na patřičné vlně. [65%] (11.06.2022)

Animace působící dojmem "přiznaného" výrobního postupu  zakládá v tomto případě specifickou estetiku a může v duši diváka vyvolat i rozjímání konstituce skutečnosti / K Marii jakožto cítící, jednající a trpící bytosti je nám umožněno přistoupit teprve až v druhé půlce filmu, a to prostřednictvím ničeho jiného než občasného užití určitého typu záběru spolu s výtvarným řešením těchto konkrétních momentů; toto načasování, ať záměrné či bezděčné, není bez významu v percepci díla / Předběžné zjišťování historických reálií, na něž film reflektuje, tě možná zmocní dílo "chápat", ale takové chápání je na hovno - lépe je nechat film chápat se tebe / Dům vlk (12.02.2022)

Byla to moje prvotina, kterou jsem z Chilské kinematografie viděl a musím říct, že až do půlky filmu jsem vůbec netušil, na co to vlastně koukám a co mi chtěli tvůrci říct. V půlce jsem film zastavil a šel jsem si něco přečíst o historickém pozadí Chile a kolonii Dignidad. Po přečtení pár článků mě hned začaly docházet souvislosti a smysl celého počinu. Rozhodně to tedy není film pro ty, kteří si bez znalosti souvislostí prostě pustí večer film a začnou koukat. (31.03.2021)

Chile opäť boduje, a tentokrát sa nám tu objavil surrealistický a pekne depresívny animák. Takýchto "hororov" naozaj veľa nie je, a aj keď po skončení tohto šialenstva z toho nie som o nič múdrejší ako pred projekciou, nemôžem neoceniť dokonalé spracovanie, formu, nápad, príbeh (aj keď logickosť či dejová línia sa tu hľadajú len ťažko)... na druhej strane mám pocit, že ak by som sa na to mal dívať ešte raz, tak mi asi preskočí, tých 75 minút sa mi zdalo až príliš. Najskôr to ocenia prívrženci animovanej tvorby Roberta Morgana (Bobby Yeah a spol.), ku ktorým patrím aj ja, keďže všetko nevídané je u mňa vítané. (25.10.2018)

Vyrovnat se s temnou skvrnou v minulosti vlastního státu, byť zavlečenou sem kriminálníkem z Německa, animovaným hororem, to je úctyhodný počin, nejen zajímavý. Asi jako kdyby Švankmajer natočil něco ve svém stylu o komunistických procesech v 50. letech. Což by tedy byl horor bezesporu. Rozhodně nedoporučuji koukat na tento film, pokud máte depresi nebo se vám v životě moc nedaří. Jinak odkazy na nacistickou ideologii (byť ta skutečná kolonie s koncentrákem pro odpůrce Pinochetova režimu fungovala v 70. letech) jsou zřejmé od prvních chvil, včetně zárijštění Pedra a Any a včetně úchvatné animace okna, kdy v určité chvíli je z čar hákový kříž. Jen mi tam ne vždy seděly. On ale vůdce kolonie Schaffer byl také v Německu usvědčený pedofil, takže Maria může být sexuálně zneužívaná dívka (ačkoliv on byl vůdce kolonie spíše na chlapce). Závěrečný odkaz na to, že revoluce požírá své děti, je také zajímavá. Jenže, ony se zde dají vysledovat i další roviny. Třeba jak se Maria učí být sama sebou a najít nějaký pevný bod v životě - takto vlastně je to i o víře, kdy i Bůh dá občas člověku přes prsty, aby ho něčemu naučil. A zase na druhou stranu - hrát si na Boha však přináší pád člověka, zde Marie, která div neskončí hodně špatně (abych nespoileroval). Ten závěr vlastně také připomene ruský hladomor, takže jsme opět u totality. Musím si film nechat projít hlavou a víc si ta jednotlivá témata filmu ujasnit. Slabé čtyři hvězdy dávám ale také za úžasnou animaci, která mne nadchla, tohle je surrealismus jak víno, chudák Buňuel by se měl co učit. Spousta scén je zde animačně naprosto geniálních. Btw, docela se divím. že nikdo nezmiňuje hraný film Kolonie z roku 2015, který pojednává o stejném tématu. (29.12.2023)