Můj nejmilejší bar

Pomalé tempo, celkem nic moc děj, velké drama v malém baru. Panoptikum trosek sedících každý den za barem a odpíjejících si z láhve života. Snaha něco s tím dělat už není dávno na prvním místě, jelikož už není proč. Vše za co stálo bojovat už ztratili, možná už i sami sebe. Buscemi ten problém neřeší, jenom to prostě natočil. Je to přesně mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec z neznámého důvodu volím čtyři. (02.02.2010)

Bez deja. Bez akéhokoľvek smerovania. Partička 40 ročných ožratých drogistov čo si užíva s teenkami. Absolútne nič sa tu nedeje. Samuel L. Jackson tam hral asi 40 sekúnd. Úplne zbytočná postava. Ten si za honorár z tejto snímky akurát tak vynahradil náklady za benzín smerom z natáčania. Pomalé umierajúce tempo. Hudba myslím si že ani nezaznela. Ak nerátam počas záverečných tituliek. Nieje tam nič, čo by stálo za to. Ten Tommy aspoň mohol naozaj pretiahnuť tú 17ku, aby bolo aspoň niečo zvrhlé a šokujúce na snímke. Ale nie. Navyše tam dali do hlavnej úlohy vychudnutého Buscemiho, ktorému by nedala ani chromá opica s touretovým syndrómom. Teraz mi tak vlastne vŕta v hlave, kvôli čomu som sa do toho pustil. (29.03.2020)

Bar je ukázkou skvěle vybraného obsazení. I pro samotného režiséra platí,jako by se narodil s flaškou Jacka v ruce. Celé je to scénaristicky poutavé a poměrně zajímavě natočené. Nemohu se však ubránit pocitu, že , ač je Bar sebezajímavější, postrádám zde tvůrcovu hlubší myšlenku a chytlavější děj...ve výsledku jde o pouhý komentář života jednoho zkrachovalce...a to mi prostě nestačí... 70% (01.05.2012)

Steve Buscemi není Woody Allen a ze tří klíčových filmových aktivit „hraní, psaní, režírování“ by měl obstarávat maximálně dvě, protože když si naloží vše dohromady, spíše mu to nesvědčí. Pak je totiž úplně jedno, že manifestuje vochmeláckou indie sféru na předměstí, že variuje Štamgasta / Faktótum a že se zřetelně přimyká k romantické kultuře vytvářené geniálním jedincem pro elitu kvůli vyšším ideálům humanity a morálky, protože součinností všech tří aktivit nad sebou tvůrce zpravidla ztrácí kontrolu, a potvrdilo se to i tady. A beztak v tomhle filmu vidím jistý pokrytectví, protože Buscemi je za prvý součástí mainstreamové kinematografie a k těmhle svým autorským projektům si v zásadě v mezidobích vždy pouze odskočí, a za druhý se podobný nezávisláky většinou neodehrávají ve městech, ačkoliv na ně paradoxně lidé z měst chodí, a naopak diváci z periférie povětšinou na podobný kvazi-existenciální zpovědi nejsou zvědaví a namísto nich sáhnou po Rambovi nebo novém Stathamovi. ____ Jestliže film nabádá k lidské sounáležitosti, nabízí tím ozřejmění fráze „jsme na jedné lodi“. Totiž každá lod svazuje posádku stejným osudem, a proto nevyhnutelně i vzájemně sobě podobným názorem. Metafora lodi je tak velkolepou alegorií vzájemnosti a kolektivu. Snad i proto se určité části středověkých katedrál nazývají lodě. Chrámová loď je hmatatelným a teritoriálním symbolem lidské pospolitosti, závazku ve víře a v důvěru vzájemných ekonomických vazeb. Chrámová loď a hospoda jedno a to samé jest, to tvrdí Buscemi a to tvrdím i já. (15.12.2008)

Na chuť jsem tomuhle malému filmu nepřišel. Mám rád malé milé filmy o "autsajdrech", které plynou jaksi volně, nenásilně, nenápadně a přitom nápaditě.. A z Mého nejmilejšího baru jsem tenhle pocit vůbec neměl. Buscemiho mám velmi rád, ale asi jako herce. Na režisérské židlice mu to moc nejde, ikdyž moc chce. A to je asi právě ten kámen úrazu. Filmu chybí svěží nádech volnosti a přirozenosti. Je to asi tak, jako když si chcete udělat romantický večer s přítelkyni, ale těsně před tím vám praskne voda v koupelně, vy to narychlo uklidíte a opravíte, ale pohoda se někam vytratila a večer se nepovede.. Podobně je to s tímhle filmem. Necítil jsem z něj to, co bych si přál a místy některé pasáže musel přetrpět. Tento film pro mne zůstal proto malým svou formou i energií... (01.07.2011)